Ve čtvrtfinále v Melbourne se světová dvojka utká s Američanem, kterého porazil v posledních osmi zápasech
Říká se, že k prolomení prokletí je třeba se spolehnout především na rozum a změnu úhlu pohledu. A právě to se Ben Shelton v poslední době snažil udělat. I proto, že se mu asi moc neusmívalo, když zjistil, že los v Melbourne mu může připravit už další souboj se Sinnerem. Je to jeho černá bestie, hráč, který mu za více než dva roky nedovolil vyhrát ani jeden set. Američan proto před několika dny, po vítězství nad Vacherotem, prozradil své recepty, jak se Jannikovi přiblížit: „Něco měním, všechno dělám skvěle. Cítím, že dokážu lépe měnit tempo při bekhendu a jsem přesnější při podání i forhendu. A když hraju na takovém pódiu, tak mě to nabudí.“ Sinner bezpochyby také.
Big Ben chce říct „Stop“. Stop krvácení nejen z porážek, ale i z prohraných setů proti italskému tenistovi. Aktuální bilance Sinner–Shelton je 8:1. Američan měl i v minulé sezóně několik příležitostí, jak napsat jiný příběh: hned čtyři vzájemné zápasy, od prvního grandslamu roku až po finále v Turíně. Přesto ve všech čtyřech případech podlehl, aniž by si odnesl byť jediný set. Přesto Shelton v roce 2025 zaznamenal první velký úspěch své kariéry: stabilní umístění v top 10, debut na Finals, ale především první titul série 1000 v Kanadě. Jak sám přiznal po vítězství v osmifinále v Melbourne nad Ruudem: „Stal jsem se bojovníkem, cítím, že jsem dospěl. A nemám v úmyslu tento proces tady přerušit.“ Sinner bude měřítkem jeho růstu, stejně jako loni.
Talisman?— Ano, protože když se italský tenista utkal s Benem, často přidal na intenzitě a už se nezastavil. Shelton se už dávno stal jeho talismanem: v posledních pěti případech totiž Sinner po vítězství nad Američanem vždy získal titul. Stalo se to v Šanghaji v roce 2024 a poté v každém zápase loňského roku: v semifinále Australian Open, ve čtvrtfinále Wimbledonu, ve čtvrtfinále turnaje 1000 v Paříži a v základní skupině na Finále v Turíně. Jeden italský vrchol za druhým, i když jde o soupeře, kterého Jannik bere vždy s rezervou. Jak totiž před pár lety v Indian Wells řekl před jejich třetím vzájemným soubojem: „Má dobrý servis, skvělou ruku. Hraje dobře forhend i bekhend. A navíc je levák…“. A nejen to: Shelton už není outsiderem v horních patrech žebříčku, ale hráčem, který už minimálně dvě sezóny má za úkol dříve či později zařadit vyšší rychlostní stupeň, aby se přiblížil k „Big Two“ a udělal z nich „Big Three“. V roce 2025 nám dal malou ochutnávku, teď však potřebuje výrazný úspěch. Jako tenkrát v Šanghaji.
kolik tie-breaků— Ano, zpočátku to nevypadalo, že by Sinner mohl být pro Američana nějakou prokletím. Ten naopak v Číně překvapivě zvítězil: v ročníku 2023 si Ben odnesl vítězství v tie-breaku třetího setu. Mimochodem: stav 6:6 se stal v soubojích mezi ním a Jannikem doslova rutinou, pokud je pravda, že v 8 z 9 vzájemných zápasů se k tomuto skóre dostali alespoň jednou. Jediný případ, kdy to italskému tenistovi nestačilo? Před několika měsíci v Paříži: tam Sinner zvítězil dvakrát 6:3. Takže ano, je pravda, že Sheltona je třeba brát s rezervou: systematicky dostat Jannika do tie-breaku je koneckonců vzácnost.
přesnost a cynismus— Shelton v zápasech proti italskému tenistovi často hřešil nepřesností: jeho prudký levák se mu občas vymkl z rukou i jemu samotnému, když čelil klidné síle Sinnera, který často vycítil jeho poklesy koncentrace a potrestal ho v nejlepším okamžiku. Jako v Šanghaji 2024: 7 brejkbalů, které hráč z Jižního Tyrolska povolil, všechny byly odvráceny. Na druhé straně sítě: jeden brejk, který Ben povolil, a Jannik ho okamžitě proměnil ve zlato. Plášť a skalpel, jako u šampiona. Další mistrovská lekce ve Wimbledonu před šesti měsíci, tentokrát v oblasti přesnosti: Sinner udělal za celý zápas 17 nevynucených chyb, Shelton více než dvojnásobek (38). Stejný příběh se odehrál i na loňském Australian Open: 26 nevynucených chyb u Jannika, 55 u Američana, u kterého se po prvním velmi vyrovnaném setu (trvajícím 72 minut a skončeném v tie-breaku) rozsvítila kontrolka rezervy. Právě od takových detailů je třeba začít, aby se podařilo překlenout propast, která není vůbec zanedbatelná. On to dobře ví a přemýšlí o tom bez zbytečného stresu: „Zápas se Sinnerem je přesně ten, od kterého nic jiného nečekám. Loni v Melbourne se mi proti němu moc nedařilo. Ale zaručuji vám, že jsem na tom tvrdě pracoval.“ Uvidíme.
