Bývalý gruzínský obránce, dnes starosta Tbilisi: „Rossoneri mají povinnost vrátit se do Ligy mistrů. Dnes se mi líbí Pulisic a Maignan“

Čas mu vlasy proložil jen několika stříbrnými prameny. Fyzicky však zůstal stejně zdatný jako kdysi. 4. února 2001 debutoval Kakhaber Kaladze v dresu Milána. „Na ten zápas si velmi dobře vzpomínám: vyhráli jsme 1:0 nad Regginou díky gólu Leonarda a já jsem byl se svým výkonem velmi spokojený.“ O dvacet pět let později se setkáváme s tehdejším gruzínským obráncem v hotelu v centru Milána, který si Kakha vybral jako základnu pro výlet do minulosti. „Ale sem jezdím často, je to můj druhý domov. Toto město mi dalo opravdu hodně. Přijel jsem sem jako mladík a když jsem odjížděl, byl jsem už mužem.“ Mezitím uplynulo deset sezón plných památných vítězství v dresu Rossoneri, než přestoupil do Janova a poté se dal na politiku. Dnes je Kaladze starostou Tbilisi, ale vždy rád nahlédne ke své staré lásce.

 Kakho, je to stále váš Milán?

„Samozřejmě že ne, protože už tu není Silvio Berlusconi. A obecně se změnil celý italský fotbal. Když jsem přišel, byla Serie A nejlepší ligou v Evropě a světová špička hrála nejen v Miláně, Interu nebo Juventusu, ale také v Parmě, Fiorentině, Laziu nebo Římě. Dnes je technická úroveň mnohem nižší.“

No, poslední Ligu mistrů jste vyhrál v roce 2007 díky dvěma gólům Inzaghiho, který rozhodně nebyl technickým zázrakem…

„Pippo byl neuvěřitelný. Na tréninku jsme si z něj dělali legraci, protože nedokázal udělat ani deset přihrávek. Ale kluci, měl v sobě něco vrozeného, co z něj dělalo úžasného útočníka.“

Nejsilnější hráč, kterého jste musel bránit?

„Nevím, tak z hlavy bych řekl Ibrahimovič: Zlatan měl mimořádnou fyzickou sílu a v derby, které jsme prohráli 2:1, mi dal opravdu zabrat.“

Dělá na vás dojem, že je dnes Milán mimo Ligu mistrů?

„A jak by to na mě mohlo nedělat dojem? Poslední kolo skupinové fáze byla podívaná, ale v určitém okamžiku jsem si opravdu řekl: ‚Něco tu chybí.‘ A tím ‚něčím‘ byl právě Milán. Max Allegri má pravdu, když říká, že návrat do Ligy mistrů je povinnost.“

Víte, že od 31. května už nejste jediným gruzínským hráčem, který vyhrál Ligu mistrů?

„Vím, vím. Měl jsem velkou radost za Kvaratskhelia, kterého osobně znám, i proto, že jeho otec se mnou hrál v Gruzii. Je to slušný kluk, až příliš plachý, a výjimečný hráč. A navíc, prozatím zůstávám jediným, kdo dvakrát zvedl pohár Ligy mistrů (směje se, pozn. red.)“.

Stále jsem jediným Gruzíncem, který dvakrát vyhrál Ligu mistrů

Kakhaber Kaladze

 Vraťme se k Milánu. Allegri vrátil „Diavola“ do čela tabulky po loňském osmém místě: je to začátek vzestupu?

„Mnozí zapomínají, že když jsem přišel do Milána, věci nešly zrovna nejlépe. Klub už pár let nevyhrál a pozice v tabulce byla všechno jiné než dobrá. Rozhodující byl později příchod Ancelottiho na lavičku. I dnešní Milán má za sebou sezóny bez vítězství, ale Allegri odvádí skvělou práci: vrátil správnou mentalitu a „rossoneri“ se vrátili k týmové hře, což je první nezbytný krok k vítězství.“

Kritická poznámka: Ancelotti našel skupinu šampionů. Má dnešní AC Milán skvělé hráče?

„Jak jsem řekl, kvalita obecně poklesla, takže je těžké dělat srovnání. Tajemství našeho úspěchu však nespočívalo pouze v úrovni hráčů: můj AC Milán byl jako rodina, často jsme chodili na večeři a byli jsme velmi semknutí. Právě tento aspekt rozhodl.“

Kdo se vám líbí v dnešním týmu?

„Pulisic má čich na góly, pak se dá snadno jmenovat Modrić, navzdory jeho věku, který je blíže mému než věku mnoha jeho soupeřů (směje se, pozn. red.). A nezapomínám na Maignana, jednoho z nejlepších brankářů na světě.“

A Leao?

„Vím, že v Itálii je hodně kritizován, ale je velmi silný jak fyzicky, tak technicky. Považuji ho za klíčového hráče pro Milán, který se chce vrátit k vítězstvím, bez jakýchkoli výhrad.“

 Je v tomto Miláně nový Kaladze?

„Vybral bych Pavloviče, protože je levák a hraje fyzicky stejně jako já. Je ještě mladý a v některých ohledech musí dozrát, ale je na dobré cestě.“

Když už mluvíme o velkých obráncích, jaký dojem na vás před 25 lety udělalo setkání s Paolem Maldinim v šatně?

„Řeknu jen, že jsem jako kluk měl v pokoji jeho plakát. Když Ševčenko, který byl se mnou v Dinamu Kyjev, podepsal smlouvu s Milánem, začal jsem ho zasypávat otázkami o Paolovi. Ale víte, dokud jste mimo, tak si to doopravdy neuvědomíte. Když jsem přijel do Milána a poznal ho, pochopil jsem, proč byl tak výjimečný: byl to skromný, výjimečný člověk, ještě předtím, než byl fenomenálním fotbalistou. Hodně mě naučil.“

Vzhledem k tomu, že jste vstoupil do politiky, něco jste se jistě naučil i od Berlusconiho…

„Jistě. Povím vám jednu anekdotu: v roce 2008 zuřila válka v Gruzii, byla to strašná situace. Šel jsem za Berlusconim, protože jsem věděl, jaké má dobré vztahy s Putinem, a zeptal jsem se ho, jestli by mohl něco udělat. Zavolal mu přímo přede mnou a krátce nato byla podepsána mírová smlouva. Silvio pro mě nebyl jen skvělý prezident, podnikatel a politik. Především to pro mě byl velký člověk.“

Je pravda, že jste se svým přítelem Ševčenkem diskutovali o válce na Ukrajině?

„Mluvili jsme o tom několikrát. My v Gruzii jsme zažili něco podobného: válka je něco strašného. Ale pro mě je zásadní otázka jedna: kam nás to všechno vede? Nedokážu na to najít odpověď.“