Třetí v olympijském sjezdu, pátý po rychlostní jízdě v kombinaci a před super-G – Dominik Paris bilancuje svou kariéru: „Toto léto si užiju děti a rodinu a budu hrát se svou kapelou, už máme domluvené tři koncerty.“

Bronz v olympijském sjezdu v Miláně-Cortině za Von Allmenem a Franzonim, páté místo po rychlostní jízdě v týmové kombinaci (nyní čeká na slalom svého kolegy Tommyho Sala). Dominik Paris se v smíšené zóně na konci sjezdovky Stelvio v Bormiu představuje s úsměvem a uvolněně. Vtipy, myšlenky, úvahy: deset minut na zhodnocení kariéry. „ Protože teď jsem opravdu v míru sám se sebou.“

Jak ses cítil den po zisku bronzu, Dominiku?

„Ach, konečně jsem se opravdu dobře vyspal! Byla to pro mě první a možná i poslední olympijská medaile. Vše jsem ze sebe setřásl – napětí, tlak.“

No, ale ještě je tu kombinace… .

„Ach ano, ano, ale já na medaili věřím. Tommy Sala je spolehlivý slalomář a jsme na dobré pozici, 6 desetin za Franzoni-Vinatzerem.“

Jak jste si vybírali dvojice?

„Giovanni si vedl lépe ve sjezdu, takže si vybíral jako první, pak já a tak dále. S Vinatzerem jsem už závodil mockrát, takže mi ta změna nevadí, he he he.“

Ozval se vám po zisku bronzu někdo z rodiny? Co vám řekly vaše děti?

„Ach ano, ano, volám jim každý den a vidíme se přes videohovor. Řekli mi: ‚Tati, konečně jsi to dokázal…‘. Vždycky mě prosí, abych se vrátil domů s něčím, tentokrát se vrátím.“

A co jim přiveze? Co jim koupil?

„Koupil? Ne, ne, oni mluvili o tom, že se vrátím domů s medailí, he he he. Teď jsem sám se sebou smířený. Je to trochu škoda, když se ohlédnu zpátky…“.

Kvůli čemu?

„Kvůli poháru ve sjezdu, který jsem nikdy nevyhrál. A z velké části je to moje vina. Vždycky jsem jel na plný plyn a myslel jen na to, jak vyhrát závody. Ale když se ohlédnu zpátky, někdy jsem se měl spokojit s umístěním. Beat Feuz mě takhle přelstil: v některých sezónách jsem vyhrál polovinu závodů, ale on mi byl vždy v patách. Jindy jsem příliš riskoval a on se umístil. No co, už je to za mnou. Vždy hledám hranici, to je moje povaha.“

Další cíle?

„No, o tom nepřemýšlím. Když jsem byl malý, snil jsem o tom, že se stanu největším italským sjezdařem všech dob, ale nikdy bych nečekal, že se mi to podaří. Místo toho se mi to povedlo, navíc mě lidé mají rádi, což mi vynahrazuje i to, že jsem nevyhrál pohár v této disciplíně, a díky tomu se cítím v klidu.“

Napíšeš po olympiádě nějakou písničku? Na oslavu?

„Ach ne, ne, teď si odpočinu. Ale s kapelou už máme domluvené tři koncerty na léto: dva ve Švýcarsku a jeden u nás doma. Ale přicházejí i další nabídky, no, uvidíme.“