Bývalá německá jednička: „Jannik má za sebou pět grandslamových finále v řadě… Carlos je umělec, který konečně vypadá, že dozrál, i když může podlehnout komukoli.“

Boris Becker je pozorným pozorovatelem tenisu. Je neúnavným televizním komentátorem a v knihkupectvích je k dostání i jeho autobiografie s názvem „Inside. Vyhrát, prohrát, začít od nuly“, vydaná nakladatelstvím Mondadori, ve které popisuje i těžké chvíle strávené ve vězení. Nyní se tento Ital z volby trvale vrátil k tenisu a vypráví o něm očima člověka, který se zapsal do jeho historie.

Borisi, všichni se ptají: uvidíme tady v Turíně další finále mezi Jannikem Sinnerem a Carlosem Alcarazem?

„Kdybych si sundal ‚německé brýle‘, řekl bych, že šance jsou velmi vysoké. Jannik zatím vypadá opravdu ve skvělé formě a totéž platí i pro Carlose. Otazník pro mě představuje Zverev. Má talent porazit oba, zejména v hale, ale musí se vrátit ke své nejlepší formě.“

Na Sports Predictions jsme před pár dny zveřejnili článek s titulkem „Bum Bum Jannik“ kvůli všem esům, která podal. Co na to říkáte?

„Myslím, že Simone Vagnozzi a Darren Cahill odvedli po US Open fantastickou práci, aby vylepšili Jannikův servis. V létě mu právě tenhle úder chyběl, zejména ve finále v New Yorku: podle mě byl Alcaraz lepším hráčem, ale také lepším podavačem. Podání je jediný úder, na kterém se soupeř nepodílí, je zcela ve tvých rukou. Od té doby Jannik trochu pozměnil techniku, i výhoz míče je jiný. Velký rozdíl mezi Sinnerem z léta a tím současným spočívá právě v podání, a v hale to hraje obrovskou roli.“

Když už je řeč o podání: Toni Nadal tvrdí, že tenis začíná být trochu nudný, protože je to jediný sport, který začíná penaltou, tedy podáním, a že by se na tom mělo něco změnit. Souhlasíte s ním?

„Toniho si velmi vážím, ale v tomto s ním nesouhlasím. Myslím si, že tenis zažívá celosvětový boom: nikdy nebyl tak populární jako teď. A zásluhu na tom mají Federer, Nadal a Djokovič: tito tři posunuli tenis na úplně jinou úroveň. Alcaraz a Sinner ho tam nahoře udržují. Co bych rád viděl příští rok, je, aby grandslamové turnaje vyhráli i další hráči. Dosud to byli téměř výhradně Jannik a Carlos, což o nich hodně vypovídá, ale bylo by hezké vidět, jak se do kruhu vítězů přidají i další.“

V roce 2026 by mohli jak Carlos, tak Jannik završit kariérní Grand Slam. Kdo to zvládne jako první?

„Mimochodem, podle mě trochu zapadla skutečnost, že Sinner se dostal do finále všech čtyř grandslamových turnajů. Je to neuvěřitelný výsledek. Prohrál v Paříži a New Yorku, ale dostat se do finále čtyř grandslamových turnajů v řadě – vlastně pěti, pokud počítáme i loňský US Open – je něco mimořádného a nemluví se o tom dost. Pro příští rok je otazník stále stejný: budou i nadále dominovat Sinner a Alcaraz? Jsou mladí, mají stále velký hlad po vítězství a v tuto chvíli se mi těžko hledá někdo, kdo by mohl tento scénář změnit.“

Ve druhé polovině sezóny jsme viděli Alcaraze velmi vyrovnaného ve všech aspektech hry, i po mentální stránce. Prošel podle vás definitivním přechodem z „chlapce“ na dospělého hráče?

„Alcaraze jsem vždy vnímal jako tenisového umělce. A umělci mohou být náladoví: mají skvělé dny i dny, kdy se jim nedaří. Vždy jsem si myslel, že když je Carlos ve své nejlepší formě, je silnější než kdokoli jiný, ale v těch horších dnech mohl prohrát i s hráči na mnohem nižší úrovni. Letos ta nestálost prakticky zmizela. Zral. Zaslouží si být číslo 1, i když je boj velmi vyrovnaný, protože celkově byl nejlepším hráčem: jeho konzistence se posunula na vyšší úroveň. Velkou silnou stránkou Jannika byla vždy konzistence; Carlos na tomto aspektu hodně pracoval a sklidil za to ovoce.“

První dva hráči světa jsou soupeři i přátelé: byl jste někdy přítelem některého ze svých velkých soupeřů?

„V naší době jsme nebyli přátelé. To prostě neexistovalo. Představte si mě jako přítele McEnroea nebo Lendla… nemožné. (Směje se, pozn. red.) Se Stefanem Edbergem jsem vycházel dobře, velmi jsem ho vážil, ale nebylo to jako dnes. Podle mě se téma přátelství mezi soupeři změnilo s Federerem a Nadalem. Právě oni změnili způsob, jakým se dva velcí soupeři k sobě chovají, a bylo to k dobru: skvělý příklad pro mladé. Považuji za nádherné, že Sinner a Alcaraz mají mimo kurt takovou chemii: je z nich cítit velký vzájemný respekt, mají se rádi, nemají problém podnikat věci společně. A přesto jsou na kurtu nelítostnými soupeři. Je to pozitivní vzor pro novou generaci.“

A kdo by se v budoucnu mohl zařadit do jejich idyly?

„Doufám, že se Sascha Zverevovi podaří před koncem kariéry vyhrát alespoň jeden grandslamový turnaj. Má na to talent. Pak bude třeba počkat na další generaci. Mám na mysli hráče jako Joao Fonseca, Itala Lorenza Musettiho, Jacka Drapera, pokud bude v pořádku, a Bena Sheltona… Podle mě jsou od té úrovně ještě trochu daleko, ale nepřekvapilo by mě, kdyby v budoucnu vyhráli grandslamový turnaj.“ O Musettim říkal: „Dorazil sem prakticky vyčerpaný po osmi týdnech nepřetržitého hraní.“ Může se příští rok trvale udržet v top 5?

„Myslím, že tady udělal opravdový kvalitativní skok: první účast na ATP Finals, první vstup do top 10. Bylo mi ho líto, protože proti Alcarazovi mu zjevně docházely síly, neměl nohy. Ale vidím, že se stále zlepšuje. Nemyslím si, že sedmé místo na světě je pro Lorenza konečná stanice. Ano, věřím, že se může dostat do top 5.“

 Jsme na posledním turnaji roku, mluví se o příliš nabitém kalendáři, ale od roku 2028 bude přibývat i další turnaj série Masters 1000 v Saúdské Arábii: co si o tom myslíte?

„Turnajů je hodně, to je jisté. Nakonec je na hráčích, aby se rozhodli, kolik týdnů za sebou chtějí hrát. Pro fanoušky je ale těžké sledovat tenis každý týden, může to být matoucí. Někdy se konají dva turnaje současně, a zejména v druhé polovině roku, kdy se všichni snaží kvalifikovat na finále, se situace komplikuje. Myslím, že je tenisu příliš mnoho. Publikum by mělo mít „trochu hlad“: pokud je tenis každý týden, nabídka se nasytí. Pro hráče je to příležitost neustále pracovat, ale pro fanoušky a média je toho opravdu hodně, možná až příliš.“

A to není vše: příští týden se koná finále Davis Cupu, kde Itálie obhajuje titul a moje Německo se o něj utká. Jak to vidíte?

„Pojedu do Boloně na slavnostní ceremoniál na počest Nikiho Pilice a povedu německý tým. Konečně se opět ucházíme o Insaliatieru. A řeknu ještě víc: se Zverevem a silnou dvojicí Krawietz–Puetz si myslím, že Německo je tým, který je třeba porazit.“ Slovo Bum Buma.