38letý Srb v předvečer turnaje, který vyhrál již desetkrát: „Jsem čtvrtý na světě a tyto úspěchy mě motivují. Sinner a Alcaraz jsou na jiné úrovni, ale to neznamená, že ostatní nemají šanci.“

Na těchto kurtech získal Novak Djokovič 10 ze svých 24 cenných grandslamových titulů. Zde chce Nole, který v pondělí debutuje ve večerním zápase v Rod Laver Arena proti Španělovi Martinezovi, bojovat proti neúprosně ubíhajícímu času i proti svým mladým soupeřům, aby dosáhl hranice 25 titulů a stal se hráčem s nejvíce grandslamovými tituly v historii mužského i ženského tenisu. Pár drobných potíží s krkem a přesvědčivé tréninky – to je ten obvyklý Djoker, který míchá karty, aby soupeřům nedal žádnou vodítka: „Sezónu jsem zakončil v prvním listopadovém týdnu, takže od mého posledního oficiálního zápasu už uplynula nějaká doba. Dopřál jsem si trochu pauzy a věnoval jsem více času regeneraci, protože chápu, že v posledních letech se pro mě právě tohle změnilo nejvíc: zotavení mi trvá déle. Bohužel jsem měl malý problém, který mi znemožnil hrát turnaj v Adelaide. Proto jsem tam nejel, ale tady to zatím jde velmi dobře.“

Cesta k osudové 25. výhře na něj nevyvíjí tlak; ve svých 38 letech, které v květnu budou 39, cítí, že má ještě čas. V minulé sezóně se dostal do semifinále všech čtyř grandslamových turnajů, tak proč být pesimistický? „Obecně se snažím soustředit na to, čeho jsem již dosáhl, ne na to, čeho bych mohl dosáhnout. Doufám, že se mi podaří tento rekord překonat, ale 24 není špatné číslo. Musím si toho vážit a připomínat si, jakou neuvěřitelnou kariéru jsem měl. A také se musím zbavit části toho zbytečného tlaku.  Jsem vděčný, že mám další příležitost, zejména tady, na místě, kde jsem vyhrál 10 grandslamových titulů a kde jsem vždy hrál dobře; loni jsem ve čtvrtfinále zaznamenal skvělé vítězství nad Carlosem. Když jsem zdravý a podaří se mi v ten správný den poskládat všechny kousky skládačky dohromady, cítím, že dokážu porazit kohokoli.“ Zkrátka o tom, že bych raketu odložil do sklepa, nemůže být ani řeč: „Kdybych neměl tuhle důvěru a jistotu v sebe sama, nebyl bych tady a nesoutěžil bych. Stále mám motivaci a chápu také, že Sinner a Alcaraz v tuto chvíli hrají na jiné úrovni než všichni ostatní. To je fakt, ale neznamená to, že ostatní nemají šanci. Porazil jsem prakticky každý rekord, který se v tomto sportu dal porazit, a stále žiji svůj sen.“ 

CÍLE—  Který se živí adrenalinem a cíli: „Cíle jsou vodítkem, ale nejsou jedinou motivací. Je tu také vášeň a láska k hře. Je tu interakce s lidmi, energie, kterou cítíš, když vstoupíš na hřiště. Ten příval adrenalinu je upřímně řečeno skoro jako droga. Mnozí z nejlepších sportovců z různých sportů to mohou pochopit. Slyšel jsem je o tom mluvit: je to tak… je to něco návykového, ten pocit soutěžit. Často se mě ptají, kdy přijde ten konec, ale nechci o tom zatím mluvit ani na to myslet. Jsem tady, soutěžím. Až ten okamžik přijde a dozraje v mé hlavě, podělím se o to s vámi a pak si můžeme promluvit o případném rozlučkovém turné. Prozatím jsem stále číslo 4 na světě a nevidím důvod, proč na toto téma upoutávat pozornost.“ Jasněji už to říct nelze…