Bývalý útočník Nerazzurri hodnotí aktuální situaci týmu z Kalifornie: „Toro je požehnáním, nikdy problémem. A nechte Pio Esposita dělat chyby“

Tam v Kalifornii, kde klidně sedí u stolu v kavárně (samozřejmě italské) při teplotě 24 °C, se Jurgen Klinsmann zdá být na hony vzdálený mrazivému madridskému větru, který ve středu v noci zasáhl jeho Inter. Bývalá německá hvězda Nerazzurri však po telefonu okamžitě přednesla své optimistické předpovědi: „Slunce brzy zasvítí i na tým Cristiana Chivu, od trenéra až po kapitána, o kterém se nediskutuje.“

Souhlasím, Klinsmanne, ale na hřišti se pak vždycky odehrává stejný příběh: Inter hraje dobře, ale…

„Derby jsem viděl celé, zápas v Madridu jsem si dodělal později, protože jsem na ESPN komentoval zápasy Arsenal–Bayern a PSG–Tottenham. Mám dojem, že výsledky stranou, tým je ve všech ohledech na správné cestě. Má jasnou představu o tom, jak chce útočit s velkým počtem hráčů. Zápas proti Atlétiku se zas tak moc nelišil od toho s Milánem: Inter hraje téměř vždy lépe než soupeř, vytváří si šance, promarňuje je, ale inkasuje gól při prvním protiútoku nebo, ještě hůře, ze standardní situace.“

Ale může to být jen náhoda?

„Jsme pořád ve hře, všechno se nakonec točí kolem psychiky a teď je čas zareagovat. Není to problém kvality hráčů, tréninku ani taktiky: já to všechno svádím na drobné mentální detaily. V určitých momentech, zejména při standardních situacích, musíte být dostatečně agresivní a soustředění: pokud se v nejkritičtější chvíli rozptýlíte, prohrajete zápasy jako na Metropolitanu.“

Jeho bývalý spoluhráč Aldo Serena v komentáři k gólu, který Atlético inkasovalo v nastavení, řekl, že útočníci jako vy by si na zónové obraně Chivu smlsli.

„Aldo má pravdu, zónová obrana útočníka tak trochu ‚vábí‘, ten přichází zezadu a překvapí soupeře, ale to nemůže být jediné a výlučné vysvětlení toho gólu. I v tomto případě je problém spíše v mentalitě než v systému: pokud bráníte zónově, ale vaši obránci se pohybují, předvídají, útočí na míč a sledují hráče ve svém prostoru, můžete i tak odvést skvělou práci a neriskovat.“

Způsob hry se však výrazně změnil: líbí se vám to?

„Vidím mnohem agresivnější a proaktivnější tým, jedním slovem… moderní. Zejména s tímto presingem musíš být pohotový a nejprve vyhodnotit jednotlivé situace, pokud nechceš soupeři dopřát šance. Je pravda, že takhle můžeš riskovat, jak se to teď děje, ale Inter prochází procesem proměny: trenér vštěpuje hráčům přesvědčení, že tímto stylem hry mohou zápasy ovládat. Rovnováhu najdete s časem, ne za pár měsíců, až přijdete na to, jak se rychle pokrýt po ztrátě míče.“

Jak ale hodnotíte tyto měsíce pod Chivuem?

„Velmi, velmi pozitivně. Je vidět, že buduje něco velkého, ale nemělo by se to hodnotit podle počtu porážek, i když pět se může zdát jako hodně. Tabulka Serie A ukazuje, že vrchol je na dosah, tabulka Ligy mistrů naznačuje, že se dá v klidu dostat mezi prvních 8. Není to tak špatné… Mně se především líbí, jak umí být Chivu přímý: nechce se nikomu zavděčit, říká, co si myslí. I když se věci nedaří, nezmění se, nevzdává se myšlenky, že by se tým měl bavit.“

Jste ale přesvědčen, že Itálie je připravena pochopit tento způsob uvažování?

„Nejde o nedostatek odhodlání, ale o jasnost a hloubku myšlení. Samozřejmě, když se nedaří, musí i hráči převzít odpovědnost, když promarní šance před brankou nebo udělají závažné chyby v obraně. Chivu však jde nad rámec té italské kultury, podle níž se hraje spíše proto, aby se zabránilo porážce, než kvůli vítězství. On míří k úspěchu a zůstává věrný proaktivnímu, veselému stylu. Další věc, kterou oceňuji, je, že se nebojí nasazovat mladé hráče: Lennart Karl, sedmnáctiletý hráč Bayernu, který skóroval proti Arsenalu, by v Itálii nanejvýš šel na hostování.“

Když už mluvíme o mladých hráčích, nastal čas pro Pia, i když v Madridu ztratil míč, z něhož vzešel gól Atlética?

„Ať se mýlí, ale hlavně ať hraje. Je zřejmé, že má neuvěřitelný talent a fyzické předpoklady, ale právě teď ho nesmí brzdit nic a nikdo. Vidím, že Chivu mu stále dává prostor, a doufám, že tomu tak bude čím dál tím víc, i když konkurence je velká, počínaje Lautarem.“

Argentinec však stále podává kolísavé výkony.

„Dobře vím, jaké to je, když do toho dáte všechno a míč prostě nepadne. Stalo se mu to v derby i v Lize mistrů, kde byl v průběhu zápasu vystřídán. Může to znít divně, když mluvíme o symbolu týmu, ale je to také známka toho, že Chivu nikoho nešetří. Je správné, že po střídání odchází naštvaný, ale slova ‚problém‘ a ‚Lautaro‘ do jedné věty nepatří. Musíme se opřít právě o něj, pak se o to postarají Thuram, ale i Bonny a Pio, aby mu ulehčili od zodpovědnosti. Možná ji cítí až příliš, ale pro Inter je to požehnání.“

V této obraně, která občas selhává, se prosazuje jeho krajan Bisseck: podaří se mu splnit svůj cíl a dostat se na mistrovství světa?

„Doufám v to, má vše, co je třeba k tomu, aby hrál za národní tým a byl v Interu v základní sestavě. Ba co víc, teď, když chybí Dumfries, proč ho nevyužít i jako krajního obránce? S tím jeho sprintem a tempem, jaké by s tím mohl mít problémy?“