Světová dvojka po vítězství ve Vídni poprvé zmínila i svou přítelkyni, která byla po boku jeho matky Siglinde: „Děkuji své rodině a své přítelkyni.“

Jannik Sinnerovi chyběl titul na okruhu už od Pekingu. Na krytém betonu ve Vídni se italský tenista po přestávce v Šanghaji mohl opět radovat, když po nádherném finále porazil Zvereva. Byla s ním celá rodina: otec Hanspeter, matka Siglinde… a jeho přítelkyně Laila Hasanovic, tentokrát přímo v jeho rohu. A právě jim, kromě svého týmu samozřejmě, věnoval Sinner anglickou část svého vítězného proslovu, který pronesl téměř celý v němčině: „Děkuji za podporu a za práci, kterou odvádíte. Každý má rodinu a přítelkyni, není to jednoduché. Ale děkuji také své rodině, své přítelkyni a také těm, kteří jsou doma, znamená to pro mě hodně.“

Jannik nikdy nezapomene poděkovat celému svému týmu, ale svou přítelkyni nikdy výslovně nezmínil. Před projevem po předání cen však pro mikrofony ATP zhodnotil tento krásný zápas, který vyvrcholil obratem: „Měl jsem v tomto finále těžký začátek, měl jsem šance na brejk, ale dostal jsem se do ztráty. Snažil jsem se však mentálně zůstat ve hře a hrát svůj nejlepší tenis, když na tom záleželo. Snažil jsem se tlačit na soupeře a jsem rád, že jsem získal další titul. Nejdůležitější je nevzdávat se a zůstat ve hře. Klíčem bylo dobře podávat a šetřit energii při podání. Skvělý výkon jak z mé strany, tak ze strany Zvereva.“

křeče—  Na tiskové konferenci Jannik objasnil fyzické potíže, které pociťoval v posledních hrách, kdy si sahal na levou nohu: „Myslím, že ve finále vždy cítíte o něco větší tlak. Měl jsem nějaké křeče, ale velmi, velmi malé. To, co se stalo v Šanghaji, mě určitě něco naučilo. Tentokrát to nebylo tak intenzivní; jinak by to nebylo možné. Podával jsem docela dobře a to mi dodalo energii, abych v returnových gemách zase předvedl dobrý tenis. Fyzicky se cítím dobře. I na konci jsem se dobře pohyboval. Takže je všechno v pořádku. Jsem trochu unavený, stejně jako Sascha na konci. To je normální. Byl to velmi intenzivní a dlouhý týden. Jsem velmi, velmi šťastný.“ A když se ho novinář zeptal, zda se mu líbí, že ve Vídni může mluvit v jihotyrolském dialektu, Sinner odpověděl: „Myslím, že je to hezké, ale nakonec jsem Ital, cítím se jako Ital. Atmosféru, kterou mám v Itálii, je velmi těžké překonat.“