Stejně jako proti Austrálii a Belgii i ve zápase se Španělskem čekala italská dvojice na rozhodující zápas, který se nakonec neodehrál. Přesto oslavovali: „To, že jsme se dostali až sem, jim dodává sebedůvěru a oni zase dodávají sebedůvěru nám – to je to nejdůležitější.“
Po posledním zrychleném forhendu si Flavio uvědomil, že to zvládl. Filippo k němu přiběhl, Matteo přeskočil tabule ohraničující lavičku a šel ho obejmout. A ze šaten se do arény vrací Simone a Andrea. Itálie vyhrála 2:0 díky singlistům, oni už nejsou potřeba. Stejně jako proti Španělsku, Rakousku a Belgii. V Bologni Bolelli a Vavassori žili v neustálém očekávání, že budou muset odehrát rozhodující zápas, který se však nikdy neuskutečnil. Finále bylo především horskou dráhou emocí. S dlouhým a stresujícím čekáním, než všichni společně zvedli Insalatieru. Po prvním bodu, který přinesl Berrettini, se totiž zápas Cobolliho vyvíjel velmi špatně. Munar vypadal jako zuřivec, Flavio byl bez energie. Ani samotný otec Stefano už tomu nevěřil. Bolelli a Vavassori, které kapitán Volandri nominoval pro případný rozhodující zápas, se v určitém okamžiku šli rozcvičit, mentálně si zopakovat herní schémata a naladit se na soutěžní atmosféru. Bylo to všechno zbytečné? Ne, protože v chemii Davis Cupu má všechno svůj smysl.
Bolelli a Vavassori tvoří velmi sehranou dvojici: vznikla v létě 2023 a dokázala se probojovat do tří grandslamových finále (Australian Open 2024 a 2025, Roland Garros 2024), získat 7 titulů ATP a podruhé v řadě se kvalifikovat na ATP Finals, kde se před několika dny v Turíně probojovali až do semifinále a i letos zakončili sezónu v první desítce světového žebříčku ve své disciplíně. Vavassori byl v Turíně jako doma: na tréninky se vždy vrací do CT Pinerolo, kde pracují jeho otec Davide, který je jeho trenérem, matka Dorina a sestra Sara. Bolelli je naopak rodilý Boloňan a tenisově vyrostl v Country Clubu ve Villanově, kousek od výstaviště, kde se konal Davisův pohár. Záleželo mu na tom, aby byl v centru dění. Záleželo na tom oběma, také proto, že Andrea a Simone, ačkoli si na okruhu užili mnoho úspěchů, s národním týmem – jako dvojice – zatím nezanechali výraznou stopu. Malá poznámka: Bolelli, 40 let, se může pochlubit delší historií, s celkovým počtem 46 odehraných zápasů ve dvouhře a čtyřhře (24 výher, 22 proher) od roku 2007. Dvojice Bolelli/Vavassori naopak odehrála v Davisově poháru pouhé tři zápasy, z nichž dva prohrála a jeden vyhrála, byť to bylo cenné vítězství: 2:1 nad Belgií v základní skupině v roce 2024, které bylo rozhodující pro postup ze skupiny. A do bilance je třeba započítat i vyřazení v prvním kole, jako nasazená jednička, na olympijských hrách v Paříži.
NA LAVIČCE— Bolelli a Vavassori nikdy nenastoupili na kurt v obou závěrečných fázích turnaje v Malaze, které vedl Sinner. Jannik v roce 2023 odehrál společně se Sonegem rozhodující čtyřhry proti Nizozemsku a Srbsku, loni se spojil s Berrettinim, aby ve čtvrtfinále vyřadili Argentinu. A nehráli ani v Bologni. Na rozdíl od Španělů Granollerse a Martineze, kteří byli klíčoví při překonání České republiky a Německa, italští hráči zůstali na lavičce a čekali, až konečně přijde jejich řada. „Byli jsme připraveni hrát, ale kluci byli fantastičtí a Flavio předvedl šílený obrat,“ řekl Bolelli po slavnostním předávání cen. „Věděli jsme, že musíme být připraveni a nabuzeni. To, že tam jsme, dodává jim sebevědomí a oni zase dodávají sebevědomí nám, to je to nejdůležitější. Nevadí, když vyhrávají spoluhráči a my nehrajeme, je to v pořádku,“ vyjádřil se Vavassori a dodal: „Říkali jsme to už před čtvrtfinálovým zápasem: kdokoli by nastoupil, dal by do toho srdce. Vyrostli jsme spolu, máme velmi silný týmový duch. Když máte tak semknutý tým, individuální ambice ustupují do pozadí.“
