Záložník Rossoneri: „V Miláně jsem ve správný čas, Max mi řekl, že se něco může stát…“

Do Milána přišel vyhrát a je přesvědčen, že se mu to podaří. Adrien Rabiot nemluví o titulu a v souladu s linií Massimiliana Allegriho odkládá tuto diskusi na březen, kdy bude jasná tabulka, ale poté, co zvedl trofeje v PSG a Juventusu, je přesvědčen, že totéž dokáže i v dresu Rossoneri.

Proč má Rabiot tuto „jistotu“?

„Protože tady jsou všechny předpoklady k tomu, abychom to dokázali: klub jako AC Milán, skvělá parta v šatně a významný technický štáb. Teď musíme pracovat týden co týden, dát do toho maximum a obětovat se. Abychom vyhráli, musíme vždy dát něco navíc a mít mentalitu, kterou nám vštěpuje trenér.“

Je Allegri pro AC Milán přidanou hodnotou?

„Je to vítěz a líbí se mi jeho osobnost, způsob, jakým trénuje, jeho vášeň pro fotbal a jeho ambice. Vždy dává ze sebe všechno a v jeho způsobu uvažování se poznávám. Mimo hřiště je pak vždy velmi pozitivní, vtipkuje a uklidňuje nás.“

Nazval jste ho svým „fotbalovým tátou“.

„V roce 2019 jsem si kvůli němu vybral Juventus. Setkal jsem se s ním několik měsíců před koncem sezóny a hned se mi zalíbil. Když jsem ale dorazil do Turína, už tam nebyl (byl odvolán a nahrazen Sarrim, pozn. red.). Když se v roce 2021 vrátil, vytvořili jsme si skvělý vztah. Na hřišti i mimo něj.“

Proto když vás v srpnu oslovil AC Milán, neváhal jste…

„AC Milán mě oslovil už loni, když jsem byl volný hráč, a mluvili jsme spolu. Dosáhlo by mužstvo se mnou lepšího umístění než osmé místo? Nevím, ale vzhledem k tomu, co teď předvádíme, říkám, že jsem do Milanella přišel ve správný čas. Klub Rossoneri mě chtěl i v červenci, když jsem byl v Marseille, ale bylo pro mě těžké odejít. Poté, co se stala ta věc (epizoda v šatně s Rowem, pozn. red.), mě kontaktovaly další italské kluby, ale já jsem věděl, co chci. Allegri mi řekl: ‚Uvidíme, co se stane…‘ a něco se opravdu stalo. Nevím, jak to dělá, ale předvídá i… budoucnost (směje se, pozn. red.).“

Max mu říká „Cavallo Pazzo“, jeho asistent Landucci „Monsieur“, ve Francii a v Turíně to byl „Il Duca“. Která přezdívka se vám líbí nejvíc?

„V Paříži jsem byl ‚Le Duc‘ a v Turíně jsem se stal ‚Il Duca‘. ‚Cavallo Pazzo‘ se mi líbí a vystihuje mě: když vyběhnu na hřiště… Pro Landucciho jsem ‚Monsieur‘ už od dob Juventusu: zní to dobře“.

Allegri říká, že se oproti letům v Juventusu zlepšil. Souhlasí s tím?

„Cítím se více jako lídr a zralejší, ale ještě jsem ‚nedosáhl vrcholu‘: dokud hraju, snažím se neustále růst, každou sezónu. Minulá sezóna byla pro mě například důležitá a myslím, že jsem udělal další pokroky. Stejně tak v posledních měsících v Miláně: snažím se dbát na detaily, pečlivě studuji videa soupeřů i ta svá. A když na záznamech vidím, že dělám něco správně, co jsem třeba dříve nedělal… to se mi líbí.“

Zatím jste ještě neskóroval. Podaří se mu v sobotu proti Laziu prolomit střeleckou smůlu?

„Doufám v to. Rád bych skóroval co nejdříve, ať už na San Siru, nebo venku. Rád dávám góly nebo přihrávám na góly, ale moje hlavní role v tom není: musím týmu pomáhat běháním, souboji, radami a zkušenostmi. Pokud budeme dál vyhrávat a já nedám gól, nevadí.“

V šesti zápasech, ve kterých jste byl na hřišti, získal Diavolo pět vítězství a jednu remízu, přičemž inkasoval pouze jeden gól. Jak si tyto statistiky vysvětlujete?

„Možná mají spoluhráči větší důvěru a já jim na mentální úrovni dodávám jistotu. Snažím se hodně mluvit, zejména v nejtěžších momentech zápasu, abych udržel všechny soustředěné. Vždy dávám maximum a ostatní to cítí.“

Takže když je Rabiot na hřišti…

(usmívá se) „Všechno je jednodušší…“.

Když jste měl zranění lýtka, tlačil na vás Allegri, abyste se vrátil dříve?

„Ptal se mě třikrát až čtyřikrát denně, kdy se vrátím, ale ve skutečnosti chtěl, abych hrál až tehdy, až budu připravený, protože to bylo vážné zranění. Mít trenéra, který s vámi často mluví, i když nemůžete hrát, vám pomáhá soustředit se na cíl. I v tomhle je Allegri skvělý.“

Jaké pocity ve vás zanechalo derby?

„Radost, protože je to speciální zápas pro Milán a milánské fanoušky. Bylo krásné vyhrát první derby na San Siru a jsem hrdý na to, jak jsme hráli. Tyto tři body nám dodávají další sebevědomí.“

Je ještě brzy mluvit o titulu?

„Ano. Nemá smysl myslet na titul: snažíme se vyhrát každý zápas a dosáhnout cílů, které jsme si stanovili (kvalifikace do Ligy mistrů, pozn. red.). Čím více týdnů ubíhá, tím více vidíme, že tým má správné kvality a mentalitu. Bez zranění doufáme, že v únoru–březnu budeme v pozici, kdy budeme moci bojovat o titul.“

A pokud Maignan bude dál takhle chytat…

„Byl výjimečný.“

Doufáte, že prodlouží smlouvu a zůstane v dresu Rossoneri?

„Ano, samozřejmě v to doufám, stejně jako všichni v Miláně. Maignan je mimořádný brankář a na světě není mnoho tak silných hráčů jako on. Pro nás je klíčovým hráčem a navíc Mike miluje dres Rossoneri. Nechci se vměšovat do jednání mezi ním a vedením klubu, ale doufám, že bude v tomto klubu dále růst, s trenérem jako Allegri a v tomto týmu.“

Nkunku naopak ještě není ve špičkové formě.

„Je to talent a v minulosti to již dokázal. Znám ho, protože jsme vyrůstali společně, on, Mike (Maignan, pozn. red.) a já. Přišel z Chelsea v špatné formě a musí se přizpůsobit náročné lize, jakou je Serie A, ale teď je fyzicky v pořádku a je motivovaný. Jsem si jistý, že jakmile se rozjede…“.

Leao naopak výrazně roste.

„Na tréninku se velmi snaží a dnes (včera, pozn. red.) například v obraně několikrát sklouzl, aby získal míč zpět: je hezké vidět, jak se talent jako on obětuje pro tým. Oproti době, kdy jsem byl v Juventusu, se hodně zlepšil.“

I vy, který jste hrál s mnoha šampiony, jste ohromen Modrićem?

„Je to skromný člověk a miluje fotbal jako dítě. V záloze se mnou vycházel velmi dobře už od prvního dne, protože má kvality, přehled o hře, ale také výrazně přispívá k získávání míče zpět, běhá a vchází do soubojů s rozhodností, když je to potřeba. Je to výjimečný hráč, který mě udivuje tou chutí, kterou ve svých 40 letech každý den vkládá do hry. Velmi ho obdivuji: až budu v jeho věku, doufám, že budu mít stále stejnou vášeň.“

Jaké vzpomínky máte na De Zerbiho?

„Minulý rok jsme si vedli dobře. De Zerbi je do fotbalu blázen a když odcházel ze sportovního centra, šel domů sledovat jakýkoli zápas. Druhý den, třeba při rozhovoru o taktice, se nás ptal: ‚Kdo včera viděl zápas? Všimli jste si, že…‘. Je to neuvěřitelné.“

Co se týče vašich bývalých trenérů, v sobotu proti Laziu se setkáte se Sarrim.

„Bude hezké ho zase vidět. V Juventusu jsme prožili zvláštní rok: ze začátku jsem moc nehrál, ale po covidu jsem byl vždy v základní sestavě a vyhráli jsme titul. Sarri je skvělý trenér.“

Za necelý měsíc je na programu italský Superpohár, na konci sezóny pak mistrovství světa: má ve své vitríně ještě místo?

„Čeká mě důležitý rok, ve kterém mohu vyhrát jak s Milánem, tak s Francií. Doufám, že se mi to podaří a že se dostanu až do finále mistrovství světa. Proti Itálii? Baráž je těžká, ale doufám, že se kvalifikuje, protože na mistrovství světa prostě musí být.“