Záložník Rossoneri: „V Miláně jsem ve správný okamžik, Max mi řekl, že by se mohlo něco stát…“

Do Milána přišel vyhrávat a je přesvědčen, že se mu to podaří. Adrien Rabiot nemluví o titulu a v souladu s přístupem Massimiliana Allegriho odkládá tuto diskusi na březen, až bude jasná tabulka, ale poté, co zvedl trofeje v PSG a Juventusu, je přesvědčen, že totéž dokáže i v dresu Rossoneri.

Proč má Rabiot tuto „jistotu“?

„Protože tady jsou všechny předpoklady k tomu, abychom to dokázali: klub jako AC Milán, skvělá parta v šatně a špičkový trenérský štáb. Teď musíme pracovat týden co týden, dát do toho maximum a obětovat se. Abychom vyhráli, musíme vždy dát něco navíc a mít mentalitu, kterou nám vštěpuje trenér.“

Je Allegri pro AC Milán přínosem?

„Je to vítěz a líbí se mi jeho osobnost, způsob, jakým trénuje, jeho vášeň pro fotbal a jeho ambice. Vždy dává ze sebe všechno a v jeho způsobu uvažování se poznávám. Mimo hřiště je navíc vždy velmi pozitivní, vtipkuje a dodává nám klid.“

Nazval jste ho svým „fotbalovým tátou“.

„V roce 2019 jsem si kvůli němu vybral Juventus. Setkal jsem se s ním několik měsíců před koncem sezóny a hned se mi zalíbil. Když jsem ale dorazil do Turína, už tam nebyl (byl odvolán a nahrazen Sarrim, pozn. red.). Když se v roce 2021 vrátil, navázali jsme skvělý vztah. Na hřišti i mimo něj.“

Proto když ho v srpnu oslovil AC Milán, neměl jsem žádné pochybnosti…

„AC Milán mě oslovil už loni, když jsem byl volný hráč, a mluvili jsme spolu. Dosáhl by tým se mnou lepšího umístění než osmé místo? To nevím, ale vzhledem k tomu, jak si teď vedeme, říkám, že jsem do Milanella přišel ve správný čas. Klub Rossoneri mě chtěl už v červenci, když jsem byl v Marseille, ale bylo pro mě těžké odejít. Poté, co se stala ta věc (incident v šatně s Rowem, pozn. red.), mě kontaktovaly další italské kluby, ale já jsem věděl, co chci. Allegri mi řekl: ‚Uvidíme, co se stane…‘ a opravdu se něco stalo. Nevím, jak to dělá, ale dokáže předvídat i… budoucnost (směje se, pozn. red.).“

Max mu říká „Cavallo Pazzo“, jeho asistent Landucci „Monsieur“, ve Francii a v Turíně to byl naopak „Il Duca“. Která přezdívka se vám líbí nejvíc?

„V Paříži jsem byl ‚Le Duc‘ a v Turíně jsem se stal ‚Il Duca‘. ‚Cavallo Pazzo‘ se mi líbí a vystihuje mě: když na hřišti vyrazím… Pro Landucciho jsem ‚Monsieur‘ už od dob Juventusu: zní to dobře“.

Allegri říká, že ve srovnání s lety v Juventusu jste se zlepšil. Souhlasíte s tím?

„Cítím se více jako lídr a jsem zralejší, ale ještě jsem ‚nedosáhl vrcholu‘: dokud hraju, snažím se neustále růst, každou sezónu. Minulá sezóna byla pro mě například důležitá a myslím, že jsem udělal další pokroky. Stejně tak v posledních měsících v Miláně: snažím se dbát na detaily, pečlivě studuji videa soupeřů i svých vlastních zápasů. A když na záznamech vidím, že dělám něco správně, co jsem třeba dříve nedělal… to se mi líbí.“

Zatím jste ještě neskóroval. Je připraven prolomit střeleckou smůlu v sobotu proti Laziu?

„Doufám v to. Rád bych skóroval co nejdříve, ať už na San Siru, nebo venku. Rád dávám góly nebo připravuji šance, ale moje hlavní role v tom nespočívá: musím týmu pomáhat běháním, souboji, radami a zkušenostmi. Pokud budeme dál vyhrávat a já nedám gól, nevadí.“

V šesti zápasech, ve kterých jste byl na hřišti, zaznamenal „Diavolo“ pět vítězství a jednu remízu, přičemž inkasoval pouze jeden gól. Jak si tyto statistiky vysvětlujete?

„Možná mají spoluhráči větší důvěru a já jim psychicky dodávám jistotu. Snažím se hodně mluvit, zejména v nejtěžších momentech zápasu, abych udržel všechny soustředěné. Vždycky dávám maximum a ostatní to cítí.“

Takže když je na hřišti Rabiot…

(usmívá se) „Všechno je jednodušší…“ .

Když jste měl zranění lýtka, tlačil na vás Allegri, abyste se vrátil dříve?

„Ptal se mě třikrát až čtyřikrát denně, kdy se vrátím, ale ve skutečnosti chtěl, abych hrál až tehdy, až budu připravený, protože to bylo vážné zranění. Mít trenéra, který s vámi často mluví, i když nemůžete hrát, vám pomáhá soustředit se na cíl. I v tomhle je Allegri skvělý.“

Jaké pocity ve vás zanechalo derby?

„Radost, protože je to pro Milán a milánské fanoušky výjimečný zápas. Bylo skvělé vyhrát první derby na San Siru a jsem hrdý na to, jak jsme hráli. Tyto tři body nám dodávají další sebevědomí.“

Je ještě brzy mluvit o titulu?

„Ano. Nemá smysl myslet na titul: snažíme se vyhrát každý zápas a dosáhnout cílů, které jsme si stanovili (kvalifikace do Ligy mistrů, pozn. red.). Čím více týdnů ubíhá, tím více vidíme, že tým má správnou kvalitu a mentalitu. Pokud se vyhneme zraněním, doufáme, že v únoru–březnu budeme v pozici, kdy budeme moci bojovat o titul.“

A pokud Maignan bude i nadále takhle chytat…

„Byl výjimečný.“

Doufáte, že prodlouží smlouvu a zůstane v dresu Rossoneri?

„Ano, samozřejmě v to doufám, stejně jako všichni v Miláně. Maignan je mimořádný brankář a na světě není mnoho tak silných hráčů jako on. Pro nás je klíčovým hráčem a navíc Mike miluje dres Rossoneri. Nechci se vměšovat do jednání mezi ním a vedením klubu, ale doufám, že se v tomto klubu bude i nadále rozvíjet, s trenérem jako je Allegri a v tomto týmu.“

Nkunku naopak ještě není ve své nejlepší formě.

„Je to talent a už to v minulosti dokázal. Znám ho, protože jsme vyrůstali společně – on, Mike (Maignan, pozn. red.) a já. Z Chelsea přišel v špatné formě a musí se přizpůsobit náročné lize, jakou je Serie A, ale teď je fyzicky v pořádku a je motivovaný. Jsem si jistý, že jakmile se rozjede…“.

Leao naopak zaznamenává velký pokrok.

„Na tréninku se velmi snaží a dnes (včera, pozn. red.) například v obraně několikrát sklouzl, aby získal míč zpět: je hezké vidět, jak se takový talent jako on obětuje pro tým. Oproti době, kdy jsem byl v Juventusu, se hodně zlepšil.“

I vy, který jste hrál s mnoha šampiony, jste ohromen Modričem?

„Je to skromný člověk a miluje fotbal jako dítě. Ve středu hřiště jsem se s ním cítil velmi dobře už od prvního dne, protože má kvality, přehled o hře, ale také výrazně přispívá k získávání míče zpět – běhá a rozhodným způsobem zasahuje, když je to potřeba. Je to výjimečný hráč, který mě udivuje tou chutí, kterou i ve svých 40 letech každý den vkládá do hry. Velmi ho obdivuji: až budu v jeho věku, doufám, že budu mít stále stejnou vášeň.“

Jaké vzpomínky máte na De Zerbiho?

„Minulý rok jsme si vedli dobře. De Zerbi je do fotbalu blázen a když odcházel z tréninkového centra, šel domů sledovat jakýkoli zápas. Druhý den, třeba při diskuzi o taktice, se nás ptal: ‚Kdo včera viděl zápas? Všimli jste si, že…‘. Je to neuvěřitelné.“

Když už mluvíme o vašich bývalých trenérech, v sobotu proti Laziu se znovu setkáte se Sarrim.

„Bude fajn ho zase vidět. V Juventusu jsme prožili zvláštní rok: ze začátku jsem moc nehrál, ale po covidu jsem byl vždy v základní sestavě a vyhráli jsme titul. Sarri je skvělý trenér.“

Za necelý měsíc je na programu italský Superpohár, na konci sezóny pak mistrovství světa: máš ve své vitríně ještě místo?

„Čeká mě důležitý rok, ve kterém můžu vyhrát jak s Milánem, tak s Francií. Doufám, že se mi to podaří a že se dostanu až do finále mistrovství světa. Proti Itálii? Baráž je těžká, ale doufám, že se kvalifikuje, protože na mistrovství světa prostě musí být.“