Bývalý hráč Chieva a hlavička z roku 2010 s Rumunem na stadionu Bentegodi: „Cristian se zrodil znovu díky své mentální síle, té samé, kterou má i jako trenér“

Tupý zvuk, pak ticho, nakonec světlo, které se znovu rozsvítí a vše osvětluje úplně jinak. Pro Cristiana Chivu bude veronský stadion Bentegodi navždy začátkem i koncem zároveň, dramatem, kterému jen o vlásek unikl, a začátkem druhého života. Na stadionu, na který zítra vstoupí poprvé jako trenér Nerazzurri, prožil Rumun svůj nejdelší den: 6. ledna 2010, zápas Chievo–Inter, volný míč, on a Sergio Pellissier hlava proti hlavě. Po operaci, při které mu byla sjednocena zlomenina lebky, která mu zanechala jizvu velkou asi takhle, se mu helma stala symbolem znovuzrození: Chivu si ji před fanoušky sundával jako klobouk D’Artagnana. Dnes trenér Interu již ochranu nepotřebuje, ale na poučení z těch dnů nezapomněl: vše je pomíjivé, na hřišti i mimo něj, a proto nikdy nesmíme ztratit ze zřetele to podstatné. Dobře to ví i Pellissier, druhý protagonista této události, muž, který se jako čestný předseda snaží oživit Chievo, dnes hrající v sérii D.

Pellissiere, co po patnácti letech zůstalo z toho střetu, který změnil vaše kariéry?

„Sledoval jsem míč a najednou jsem ho měl přímo před sebou: byli jsme si příliš blízko, než abychom se mohli vyhnout. Zavřel jsem oči a – bum – srazili jsme se. I já jsem spadl velmi tvrdě, z toho, co se dělo bezprostředně poté, si moc nepamatuji, jen velký strach. Cristiana odvezli do nemocnice, zatímco já jsem se na chvíli vrátil na hřiště, ale musel jsem odejít, protože jsem už dobře neviděl.“

Kdy jste si uvědomil závažnost situace?

„Brzy, podle reakcí, hlasů a lékařů kolem. Ležel jsem na zemi, ale i tak jsem cítil, že jde o něco vážného. Chtěl jsem Chivu navštívit v nemocnici, naštěstí ve Veroně odvedli výjimečnou práci. Byli tam skvělí lékaři a myslím, že v tom neštěstí měl i štěstí, že se ocitl právě tam. Kdyby se to stalo jinde, možná by to dopadlo jinak.“

Chivu říká, že ten den pro něj začal druhý život. A co vy?

„Ta událost mě velmi poznamenala, jsme lidé, a proto bezbranní. Já jsem měl prostě větší štěstí, že to nemělo žádné fyzické následky. V naší profesi se takové věci bohužel mohou stát, ale jako profesionálové musíme okamžitě vyběhnout na hřiště: není to snadné, ale v takových chvílích vás na nohou drží právě mysl. I pro Chivu byla rozhodující mimořádná mentální síla: chtěl se hned vrátit, udělal to a získal zpět vše, co měl, a jako šampión vyhrál treble. Samozřejmě, s odstupem času si uvědomíte, jak křehký život je. Řekněme jen, že naštěstí to nebyla ani moje, ani jeho hodina.“

Jaký vztah jste si poté vybudovali?

„Skvělý vztah. Vždy se rádi pozdravíme, několikrát jsme se viděli a často jsme o tom mluvili. Ta nehoda nás nepřímo trochu sblížila. Nikdy mě neobviňoval, věděl, že to byla herní situace. Je to výjimečný kluk, jako trenér si zaslouží vše, čeho dosahuje. Je krásný jeho styl hry i to, co říká.“

Překvapilo vás, že si po zápase s Neapolí nehledal žádné výmluvy?

„Je to součást jeho povahy – soustředit se pouze na hřiště, bez výmluv, bez plýtvání energií na ostatní věci: to je dnes už vzácnost. Letos se mu první zápasy nedařily, ale měl sílu jít dál. Trenér je ten, kdo věří ve své myšlenky i v nepříznivých situacích.“

Líbí se vám jeho Inter? Chivu řekl, že ho teď baví ho trénovat.

„Jsem ze staré školy, pro mě se počítá konkrétnost. A Inter je konkrétní. Hraje dobře, ale především je efektivní. Nebylo snadné začít znovu po skončení starého cyklu, a přesto tým pochopil nové myšlenky. Ještě je před námi dlouhá cesta, ale současnost se usmívá, je vidět, že tu máme trenéra, který miluje tyhle barvy.“

Jako útočník, jaký máte názor na mladé útočníky Interu?

„Dokud je tu Lautaro, je to těžké, jak pro Pia, tak pro Bonnyho, ale je to také dobře, protože mají doma toho nejlepšího učitele. Lautaro je jedním z nejkomplexnějších útočníků, jaké existují, hráč, který jako by pocházel z fotbalu, který už neexistuje: Kdybych byl na místě jejich mladších spoluhráčů, snažil bych se všechno pozorovat. Pohyby, přístup, mentalitu. Zastavme se na chvíli u Pia, naděje pro celou Itálii: má kvality, odhodlání a osobnost, ale aby se udržel na vrcholu, potřebuje hlavu. A zdá se, že tu má.“

Může být tato Verona pro Inter opravdu pastí?

„Ano, ve Veroně hraje publikum velkou roli. Je to složité hřiště: pokud Zanettiho tým podceníte, riskujete. Vytváří si spoustu šancí, i když dává málo gólů, ale v útoku má rychlé a technicky zdatné útočníky.“

Kdy se znovu uvidíme s Pellissierem jako manažerem a Chivem jako trenérem, kteří budou opět soupeři v Serii A?

„Doufejme, že brzy, to by bylo skvělé. Je to sen a snít nic nestojí. Pozor, my v Chievu se zlepšujeme: tým je v dobré kondici, je to opravdová parta, konkurenceschopná i na klubové úrovni, ale cesta do Serie A je ještě dlouhá.“