Všestranný záložník Atlética Madrid se v Lize mistrů utká s Interem: „Byli jsme jediní, kdo je v posledních třech letech dokázal vyřadit. Moje netradiční názory? Spoluhráči jsou zvědaví…“

Ne. Marcos Llorente není fotbalista jako ostatní. A to z mnoha důvodů. Prvním z nich je genetika: pojem „syn v stopách otce“ je v jeho případě velmi zjednodušující. Jeho otcem je Paco Llorente, který hrál sedm let za Real Madrid. Ale jeho matka Maria Angela, která hrála basketbal na dobré úrovni, je dcerou Ramona Grosse, legendy klubu „Los Blancos“, s nímž vyhrál 6 pohárů mistrů. A pak je tu jeho strýc Julio Llorente a Marcos je pravnukem legendárního Paca Genta a jeho bratrů Antonia a Julia, a nelze opomenout ani strýce Llorenteovy z basketbalu. Zkrátka jedinečný rodokmen. Marcos je výjimečný i na hřišti: z Realu Madrid odešel, protože mu bránil v hraní Casemiro, ale v Atlétiku pak hrál na pozici číslo 8 i 7. A už nějakou dobu hraje pod Simeonem i v národním týmu na pozici číslo 2. A konečně je tu jeho životní styl, který ho dostal do centra pozornosti kvůli chování, které někteří považují za excentrické, jiní za šílené a další za zajímavé. Procházky s holým hrudníkem uprostřed zimy, červené osvětlení v bytě, brýle se žlutými nebo červenými skly podle denní doby a místa, kde se právě nachází, paleolitická strava, noční půst… to jsou některé z věcí, které řídí Marcosův život.

Hned se bráním: jsem skoro dvakrát starší než ona a spím dobře. Moje cirkadiánní rytmy, které jsou jí tak drahé, jsou v pořádku.

„Dobře, to jsem za vás ráda. Spánek je zásadní.“

Jaká je Země?

„Kulatá, neboli sférická. Nejsem zastáncem teorie ploché Země. Nikdy jsem to neřekl, ale někdo mi to přiřadil, protože mám jiné zvyky než ostatní.“

Znepokojují vás však chemtrails.

„Jistě.“

Opravdu si myslíte, že jich přibývá a že mají negativní vliv?

„Rozhodně, ale nejsem tu proto, abych někoho přesvědčovala.“

Vyhýbáte se krémům a obhajujete přínosy slunečního světla. Nebojíte se negativních důsledků, o kterých se tolik mluví?

„Ne, vůbec ne. Rakovina kůže může postihnout jak toho, kdo se vystavuje slunci, tak toho, kdo žije v jeskyni. Já v tom nevidím přímou souvislost. Víc mě znepokojují ultrafialové lampy, které mnoho lidí používá nebo používalo – ty jsou skutečně nebezpečné, přirozené sluneční světlo nikoli. Opaluji se bez ochrany už 20 let a můj otec dokonce 40 let.“

Je proti slunečním brýlím.

„Přesně tak. Je jasné, že když se budeš dívat přímo do slunce, spálíš si oči, ale pokud se pohybuješ bez slunečních brýlí, pro tvé oči to má jen samé výhody.“

Obhajuje paleolitickou stravu, a proto jí maso. Další téma, o kterém se vede bouřlivá debata.

„Jasně. Problémem není kráva, ale to, co jí. Pokud se krmí trávou na pastvině pod širým nebem, není žádný problém. Pokud mi nabídneš vysoce zpracované maso za 2 eura za kilo, tak to neberu, ale nelze to všechno házet do jednoho pytle.“

Přestože hájíš své zásady, přizpůsobuješ se životu ostatních, že?

„Jasně. Na soustředění, ať už tady v národním týmu nebo v Atlétiku, nemůžu jíst, kdy se mi zachce, nebo jen to, co se mi zachce. Večeřet se smí až po západu slunce. Je třeba rovnováha, protože to je jediná cesta ke štěstí. Řekněme, že svůj životní styl dodržuji 300–310 dní v roce. Pak jsou ale chvíle na oslavy, na zábavu, a člověk se nesmí zbláznit.“

Překvapuje vás, že vaše výroky vyvolávají takový rozruch?

„Ne. Mám jasné představy a jdu svou cestou. Pokud to někoho zajímá, jsem k dispozici. Jinak ať si jde svou cestou. Problém je v tom, že to, co říkám, je v rozporu s tím, co nám vždycky říkali, a to lidem vadí, ale opakuji, není to můj problém.“

Říkáte, že máte ráda víno. Kdy jste ho pro sebe objevila?

„Řekněme, že asi před pár lety jsem začala pít s větší pozorností a více si to užívat. Dřív jsem kupovala hodinky, ale protože je už nelze bez obav nosit na ulici, utrácím za víno. Má úžasnou společenskou funkci: kolem láhve se shromažďují velké hodnoty – přátelství, rodina, náklonnost, city.“

Máte nějaké geografické preference?

„Mám velmi ráda Francii, v Americe jsou zajímavé věci, v Itálii bych zmínila Case Basse di Soldera stejně jako barolo Monfortino di Conterno. A samozřejmě Masseto. Sassicaia ze starších ročníků se mi velmi líbí, ta z roku 1985 patří mezi mé absolutní favority. Máte skvělá vína. Znáte je?“

Ano, ano, jasně. Ale nemám takovou finanční sílu jako vy, abych si je mohl dopřávat často. Pojďme si trochu popovídat o fotbale?

„Jak si přejete.“

Reprezentace?

„Rád tam jsem, ale netrápí mě, když mě nepozvou. Nicméně přijet sem a mít možnost užít si tuhle fantastickou partu, trénovat a hrát s nejlepšími hráči z každého klubu, je jedinečné, prostě úžasné. Člověk se toho hodně naučí.“

Ptá se vás spoluhráči na věci z vašeho života?

„Ano, někteří jsou zvědavější, chtějí se dozvědět víc a poslouchat. Pak si každý udělá vlastní názor.“

A co Atlético?

„Docela dobře. Musíme začít prosazovat se i mimo Metropolitano. Doma jsme silní, venku se musíme zlepšit. Vyhráli jsme v Seville proti Betisu, což je těžký oříšek, a touto cestou se musíme ubírat.“

A co Inter, váš příští soupeř v Lize mistrů?

„Skvělý tým, hráči na absolutní špičkové úrovni, sehraná parta, rozpoznatelný herní styl, který se s novým trenérem nezměnil. A stejně jako my mezi lety 2014 a 2016 prohrál dvě finále Ligy mistrů během tří let. Má velmi jasné představy a v této Lize mistrů vyhrál 4 zápasy ze 4. Bude to krásný zápas, velmi otevřený, abychom je porazili, budeme muset dát maximum.“

Jako před rokem a půl.

„Přesně tak. Ta dvojzápasová série z roku 2024 potvrdila velkou krásu fotbalu, sportu, ve kterém ne vždy vyhrává favorit nebo ten, kdo do zápasů vstupuje v lepší formě. Oni byli ve skvělé formě, my jsme se trápili, ale postoupili jsme my. Atlético bylo jediným týmem, který dokázal v posledních třech letech vyřadit Inter z Ligy mistrů.“