V poledne v Bologni: naposledy se Španělé dostali mezi čtyři nejlepší v roce 2019
Španělsko bez Alcaraze nebo Německo vedené Zverevem. Ať to dopadne jakkoli, bude se o nich mluvit. Jeden jako host, který fandí a trpí před televizí, druhý jako protagonista na hřišti. Zraněný Carlos, oživený Sasha. Označil tento Davisův pohár za pouhou „exhibici“ a neochotně přijal pozvání svého přítele Struffa. Změnil názor a zahájil comeback proti Argentině díky vítězství ve dvouhře nad Cerundolem a hlasitým povzbuzováním deblistů Krawietze a Puetze z lavičky až do jedné hodiny v noci. „ Je to jako večer v diskotéce, už nemám hlas,“ řekl hned po výsledku 2:1, který Němcům zajistil postup do semifinále.
Dnes v poledne je na programu historický okamžik. Pro oba národní týmy. Když se Španělsko naposledy dostalo do G4 Davis Cupu v roce 2019, získalo titul díky „vamos“ jistého Rafa Nadala. Německo se tam dostalo i loni, ale chyběl Zverev, který je v těchto dnech jediným hráčem z top ten přítomným v tenisové aréně postavené na výstavišti v Bologni. Projekt Němců je ještě ambicióznější: využít tahounskou sílu světové trojky k zisku trofeje, která jim chybí už 32 let, tedy od dob Michaela Sticha. Zverev by zase rád získal alespoň kousek slávy Borise Beckera, ikony, která ho v poslední době neustále kritizuje. I když je „Bum Bum“ naprosto nedosažitelný – stačí si vzpomenout na 6 vyhraných grandslamových titulů, vedle kterých blednou 3 finále Saschy –, současný německý lídr by ho mohl začít napodobovat v Davisově poháru. Fanoušci si stále pamatují dvojité finále, které vyhrálo Německo s Beckerem proti Švédsku s věčným rivalem Edbergem v letech 1988 a 1989. „Víte, co si myslím o současném formátu Davis Cupu: myslím si, že je mnohem více motivující hrát doma nebo venku, s vřelou podporou fanoušků. Ale teď jsem tady a udělám vše, co je v mých silách, aby Německo vyhrálo,“ prohlašuje Zverev.
Odplata— Před pouhými osmi dny prohrál v Turíně s Auger-Aliassimem a vypadl z finále, čímž zakončil nijak uspokojivý rok na turné, během kterého vyhrál pouze jeden titul (a to ani ne Masters, ale 500 v Monaku) a získal méně než polovinu bodů než Alcaraz a Sinner. Davisův pohár může být jeho odplatou. Po Cerundolovi se utká s dalším antukářem, Jaume Munarem, kterého španělský kapitán Ferrer v nepřítomnosti č. 1 Alcaraze a č. 14 Davidoviche Fokiny povýšil na prvního singlistu. Munar, 36. v žebříčku, získal pouze čtyři hry v posledním přímém souboji se Zverevem na olympijských hrách 2024 v Paříži. „Ale hraje mnohem lépe než tehdy,“ varuje Sascha.
dvojhra— Před nimi dnes nastoupí hráči na 2. místě: Carreno Busta (89 Atp) a Struff (84 Atp). Španěl vede v dosavadních vzájemných zápasech 3:1, ale naposledy se utkali před pěti lety. Pravdou je, že výsledek je otevřený, a jméno finalisty se tak může ukázat až ve čtyřhře, kde jsou alespoň tři super specialisté: Němci Krawietz a Puetz, šestí v letošním Race a s 19 vítězstvími v 20 zápasech Davis Cupu, a Španěl Granollers, vítěz Roland Garros a US Open, po boku Pedra Martineze, který letos s dresem Španělska dosáhl plného úspěchu (5 vítězství z 5).
KAPITÁNI— „Vše se může opět rozhodnout ve čtyřhře. V minulosti jsme ji často vyhráli. Proti Argentině jsme byli několikrát na pokraji propasti, ale podařilo se nám z ní vymanit. Jsme stále tady a v tuto chvíli živíme velký sen o zisku poháru,“ říká německý kapitán Kohlmann. „Pokud se nám podařilo zvrátit zápas v Marbelle proti Dánsku a tady v Bologni proti České republice, je to proto, že držíme pohromadě a věříme si navzájem. Takhle to v Davisově poháru funguje. Je jasné, že velká jména mohou přinést vítězství, ale nejdůležitější je tým,“ odpovídá Ferrer.
