Předseda Fidal uklidňuje polemiky: „Budeme opět spolupracovat, Marcell dostane ty nejlepší podmínky k vítězství“

Řím se včera probudil v ledovém mrazu. On však ne. Když jsme se s ním ráno setkali v jeho kanceláři ve Fidalu, byl Stefano Mei veselý a zářivý. „Mám za sebou nádherný den.“ Neměl tím na mysli ani tak ukončení řízení, které proti němu zahájila vdova po Pietru Menneovi („Vše je uzavřeno“), jako spíše obnovenou harmonii s Marcell Jacobsem.

Pane předsedo, co se stalo?

„Ve středu večer jsme si zavolali a došlo k důležitému vyjasnění. Jsem nesmírně šťastný. Budeme mít možnost znovu spolu koordinovaně pracovat a udělat vše pro to, aby Marcell měl podmínky k dosažení výsledků, které si zaslouží. Věřím, že pochopil mou absolutní dobrou víru; je jasné, že pak je třeba učinit určitá rozhodnutí, ale jsou to rozhodnutí, do nichž lze zasáhnout, pokud je možné si promluvit. V jeho případě došlo k nedorozumění, které bylo částečně způsobeno i jeho zásadním rozhodnutím trénovat v Americe. Měli jsme potíže s komunikací – koneckonců je na druhé straně oceánu, všechno je složitější. Teď začneme znovu, s jiným přístupem.“

Řekněte upřímně, jaký dojem na vás udělalo, když jste četl hořká slova Jacobse ohledně přeřazení, které prosadila federace?

„Je jasné, že mě to trochu mrzelo, i proto, že – možná kvůli vzdálenosti a časovému posunu – se nám ani nepodařilo prodiskutovat možné alternativní řešení. Nezapomínejme, že počet našich špičkových sportovců naštěstí roste, zatímco peníze, které dostáváme, jsou víceméně stále stejné. Rozpočet je takový, jaký je, já musím zvládnout všechny a snažím se to dělat co nejspravedlivěji. Co se týče sponzorů, zvýšil jsem příjmy z 400 tisíc eur v hotovosti v roce 2021 na dnešních 3 miliony – co mám ještě dělat víc? Uvědomte si, že od svého příchodu jsem také prosazoval důkladnou revizi výdajů na vše, co nesouviselo s přípravou našich reprezentantů: věděl jsem, že i z politického hlediska jsem na olympijských hrách v Tokiu riskoval hodně. Neříkám, že těch pět zlatých medailí je moje zásluha, protože systém se za pár měsíců nezmění, ale hned od začátku jsem klukům dal najevo, že se na nás mohou spolehnout. Není náhoda, že výsledky stále přicházejí.“

Vrátíme-li se k Jacobsovi, necítíte žádnou zášť?

„Absolutně ne, to zklamání, o kterém jsem mluvil, trvalo jen chvilku, já prostě nejsem ten typ, který by se na sportovce zlobil. Sám jsem byl sportovcem a dokonale vím, jaké to je, když má člověk pocit, že byl opuštěn, když věci nejdou tak, jak by si přál, navzdory obětem, které přináší. Marcell má za sebou těžký rok, je pochopitelné, že je trochu naštvaný, a já bez problémů přijímám i takové výlevy. Teď se mu pokusíme poskytnout veškerou možnou pomoc, i když situace není snadná, zejména vzhledem k ne zcela jasnému postavení jeho trenéra.“

V jeho případě došlo k nedorozumění, které bylo částečně způsobeno i jeho zásadním rozhodnutím trénovat v Americe. Měli jsme potíže s komunikací

Stefano Mei

Jak jste se rozešli?

„Jakmile se vrátí ze Spojených států do Itálie, setkáme se a společně určíme, jak ho můžeme podpořit. Jedna věc musí být jasná: pokud Jacobs nebyl zařazen mezi elitní sportovce, není to proto, že bychom ho chtěli donutit skončit, třeba kvůli úsporám. Vím, že to může vypadat jako zbytečné upřesnění, ale slyším se říkat všechno možné, takže je lepší být transparentní. Věřím v Marcella, je pro nás nesmírně cenným přínosem a budeme mu stát po boku stejně jako dřív, ba dokonce ještě víc.“

Cílem je tedy Los Angeles 2028.

„Těší mě, že si stanovil dlouhodobý plán, ale být na jeho místě, zkusil bych nejprve znovu vyhrát mistrovství Evropy. Je jasné, že to není olympiáda, ale i tak je to další prestižní úspěch pro jeho medailovou sbírku, která, jak si vzpomínáme, není tvořena jen dvěma olympijskými zlaty: Marcell vyhrál mistrovství světa a halové mistrovství Evropy, dvě mistrovství Evropy, stříbro na mistrovství světa ve štafetě 4×100, a to i v dobách, kdy se necítil dobře. V Paříži zaběhl v 29 letech čas 9,85. Je to skvělý atlet a souhlasím s ním, když říká, že na čas 10,20 nemá – v štafetě to bylo dobře vidět. Pokud se usadí v rozmezí 9,80 až 9,90, může se o slovo přihlásit i v Los Angeles. Opakuji, věřím v něj stejně jako věřím v Tamberiho. Je velmi nepravděpodobné, že by oba mohli získat medaili, ale pokud do toho dají hlavu, jsem si jistý, že mohou dokázat velké věci. A když už mluvíme o Jacobsovi a olympiádě, rád bych ještě něco dodal.“

Věřím v něj stejně jako věřím v Tamberiho. Je velmi nepravděpodobné, že by oba získali medaili, ale pokud se do toho opřou…

Stefano Mei

Prosím.

„Ten 1. srpen 2021 v Tokiu jsem prožil nejkrásnější okamžik svého života, hned po narození mých dětí. Nedávno jsem viděl fotky a videa z oslav, byl jsem opravdu jako Alenka v říši divů! Nemohl jsem tomu uvěřit, stejně jako asi žádný Ital, a nemohu nebýt vděčný člověku, skvělému atletovi, který mi dokázal přinést takovou radost. Je to jedna z velkých legend italské atletiky, ba dokonce celého sportu. Nikdy na to nezapomenu.“

Když ji posloucháte, často vzniká dojem, že si myslí, že atletika a Fidal nedostávají uznání, které si zaslouží?

„Někdy si to myslím. V atletice působím už padesát let a nikdy jsem nezažila tolik zloby. Od prvního dne, co jsme nastoupili, jsme čelili útokům, a to i navzdory výsledkům, jaké tu ještě nikdy nebyly. Dokázali si stěžovat na tři medaile z Paříže, a to i přes 5 čtvrtých míst a 17 finalistů. Vybíjejí si to na klucích, kteří si to opravdu nezaslouží. Vyhráli jsme dokonce dva Evropské poháry… Na koho mám zlost? Na určitou část tisku, naštěstí menšinovou, a na ty, kteří v minulosti zastávali vedoucí funkce a nadále hájí systém, který selhal.“

Je tu také otázka členů.

„Někdo říká, že jich není tolik, ale přece nemůžeme honit miliony nadšenců, kteří běhají ve veřejných parcích… Jiné disciplíny to mají v tomto ohledu snazší; pokud je třeba se zaregistrovat, aby se člověk dostal do soukromého prostoru, je to jednodušší. A ani nevyžaduji, aby se ten, kdo chce běhat, skákat do výšky a do dálky, registrovat třikrát; jiné federace těchto, řekněme, příležitostí dokonce využívají. Je tu ještě jedna věc, kterou chci zmínit, a která se v jistém smyslu týká osoby, ke které mám velmi blízko: jsem opravdu zmatený tím, že Stadio dei Marmi Pietro Mennea je nyní prakticky určeno pro tenis. Mluvíme o areálu věnovaném největší hvězdě italské atletiky, nechápu, proč se ubíráme tímto směrem. Ale dnes nechci být zahořklý, raději se zaměříme na spoustu pozitivních věcí tohoto nového roku. Počínaje společnou budoucností s Marcell Jacobsem.“