Jako kapitán historického týmu, který v roce 1976 vyhrál Davisův pohár, byly jeho dva triumfy na Roland Garros nejdůležitějšími z celkových 48 turnajů, které během své kariéry vyhrál. Smuteční síň bude zřízena na kurtu „Pietrangeli“ ve Foro Italico. Italský olympijský výbor (CONI) nařídil minutu ticha na všech sportovních akcích

Sbohem, tenisová legendo. Italský sport truchlí nad smrtí 92letého Nicoly Pietrangeliho, prvního Itala, který vyhrál grandslamový turnaj. Vyhrál dva turnaje, Roland Garros v letech 1959 a 1960, a téměř 65 let držel italský rekord, než ho teprve 26. ledna tohoto roku překonal Sinner, který dosáhl počtu tří vítězství: „Rekordy jsou od toho, aby byly dříve či později překonány,“ komentoval ve svém posledním rozhovoru pro rubriku Sports Prediction deníku Lo Sport. Byl kapitánem prvního Davisova poháru, který Itálie vyhrála v roce 1976. Poslední měsíce nebyly pro bývalého italského šampiona snadné, musel se vyrovnat se smrtí svého syna Giorgia (který byl sám šampiónem v surfování), jenž zemřel v červenci ve věku 59 let po dlouhé nemoci. Pietrangeli se o této zprávě dozvěděl v nemocnici Policlinico Gemelli, kde byl hospitalizován kvůli vyšetřením. Smutek ještě více zhoršil jeho zdravotní stav. Smuteční síň pro Nicola Pietrangeliho bude zřízena ve středu od 9 do 14 hodin v Pietrangeli. Pohřeb se bude konat v 15 hodin v Ponte Milvio. Informovala o tom rodina bývalého tenisového šampiona. Italský národní olympijský výbor (CONI) nařídil minutu ticha při všech sportovních akcích, které se konají dnes a v následujících dnech

Pietrangeli se narodil 11. září 1933 v Tunisu, jeho otec byl Ital a matka měla ruský původ. Do Říma se dostal poté, co byla jeho rodina vyhoštěna z Tuniska. Dvě vítězství v Paříži – kde se dostal do finále také v letech 1961 a 1964 – představovaly vrchol jeho triumfální kariéry, během níž vyhrál celkem 48 turnajů, včetně dvou vítězství na Italském otevřeném šampionátu v letech 1957 a 1961 a tří vítězství v Monte Carlu v letech 1961, 1967 a 1968. V letech 1959 až 1961 byl také číslo 3 světového žebříčku, podle klasifikace sestavované novináři před érou počítačů. Byl také vynikajícím deblistou po boku Orlanda Siroly: společně vyhráli Roland Garros v roce 1959. V Davisově poháru drží rekord v počtu odehraných (164) i vyhraných (120) zápasů, ale právě jako nehrající kapitán spojil své jméno s prvním velkým mezinárodním úspěchem Itálie – vítězstvím „Modrých mušketýrů“ 4:1 v chilském Santiagu nad domácími.

„Úmrtí Nicoly Pietrangeliho hluboce zasáhlo celý italský sport. Ztrácíme s ním nejen mimořádného šampiona, ale také ikonu, věčný symbol svého sportu. Pietrangeli ztělesňoval italský tenis: jeho talent, charisma a vítězství neoddělitelně provázely celé generace.“ Tak na něj vzpomíná předseda CONI Luciano Buonfiglio. „Svými úspěchy vynesl Itálii na mezinárodní scénu a vydláždil cestu tradici, která dnes nadále září i díky stopě, kterou zanechal.“ „Je těžké skloubit velikost sportovce se skromností člověka,“ vzpomíná ministr sportu Abodi, „v jistém smyslu to byl revolucionář, který napsal historii italského tenisu – přesně tím byl Nicola. Především nám však zanechává přítele, upřímného člověka, který bojoval s plným nasazením a zanechává nám obrovské dědictví, a to nejen sportovní.“ „Dnes ztrácíme osobnost, která se zapsala do sportovní historie díky svému mimořádnému talentu a vášni. Nicola Pietrangeli byl symbolem italského tenisu,“ píše předsedkyně vlády Giorgia Meloni

Dojatý Corrado Barazzutti: „Nicola byl součástí mého života, strávili jsme spolu velmi dlouhou dobu. Když jsem byl mladý, byl pro mě vzorem, příkladem, mým idolem. Viděl jsem ho hrát v Davisově poháru, a právě to mě dojalo. Potom jsem ho nejprve zažil jako soupeře, protože jsme proti sobě hráli, pak jako spoluhráče v Davisově poháru a jako kapitána. Dvacet let jsme spolu pracovali ve federaci, a proto pro mě byl jako člen rodiny.“ Dojatá byla i kapitánka Billie Jean King Cupu  Tatiana Garbin: „Nicola pro mě byl mnohem víc než jen velký šampión. Byl oporou našeho tenisu, osobností, jejíž přítomnost jste vždy cítili.“ Volandri k tomu dodává: „Ztrácíme symbol a mistra, ale jeho duch s námi zůstane, v každém Davisově poháru a v každém mladíkovi, který vstoupí na kurt v modrém dresu.“ Rozloučil se s ním také Lorenzo Musetti v příspěvku na Instagramu. „Drahý Nicku, odchází obrovská část naší historie. Tahle fotka z Monte Carla pro mě znamená všechno: tvůj příklad, tvůj smysl pro humor, tvé charisma. Naučil jsi nás všechny, co to znamená opravdu vyhrát,“ píše Fabio Fognini na Instagramu. Jedním z prvních, kdo Pietrangeliho vzpomíná, je bývalý španělský šampión Rafa Nadal, který píše: „Právě jsem se dozvěděl smutnou zprávu o odchodu velikána italského i světového tenisu. Upřímnou soustrast celé jeho rodině, jeho synovi Filippovi a celé italské tenisové rodině. Odpočívej v pokoji, Nicola.“ Na X na něj vzpomínají také různé fotbalové kluby, jako Neapol, Řím a Lazio, jejichž fanouškem byl

Takto na něj vzpomíná Sport e Salute: „Nicola Pietrangeli ztělesňoval vizi: vizi, v níž se talent stává kulturou, disciplína stylem a historie budoucností. Všechny nás naučil, co znamená hrdě reprezentovat Itálii. Neztrácíme jen šampiona, ale strážce krásy, elegance a vášně, které italský tenis díky němu dokázal vyjádřit.“

Leave a Reply