Bývalý brazilský střední obránce, dvojnásobný bývalý hráč Interu a Atlética: „Simeone vyzařoval hlad a odhodlání, Mancini byl gentleman, De Boer nebyl pochopen. Luciano naopak žil v hrůze, že o něm budou mluvit špatně, nemá rád ty, kteří mají odlišné názory než on. Měli jsme výhrady k věcem na hřišti a od té doby…“
João Miranda překonal očekávání. Když mu bylo 10 let a jeho matka si utírala slzy na pohřbu svého prvního syna, Joao upoutal její pozornost. „Slibuji ti, že budu fotbalistou. Uctím památku svého bratra.“ Slib dodržel. Miranda byl jedním z nejlepších středních obránců své generace, v roce 2012 vyhrál Evropskou ligu s Atlétikem a v roce 2014 byl finalistou Ligy mistrů, kdy mu Sergio Ramos hlavičkou vyrval z rukou již vyhraný pohár. „Na mrtvé míče jsme byli nejlepší. On skóroval hlavou, v 93. minutě…“ Miranda, 41 let, odpovídá ze San Paula, aby nám vyprávěl o svém zápase Atlético-Inter. Čtyři roky v Madridu s pěti trofejemi, stejně tolik v Miláně, ale bez jediného vítězství. „Další velká lítost.“
Miranda, žiješ stále fotbalem?
„Jistě, ale bez nostalgie. Skončil jsem v 38 letech bez lítosti. Vyhrál jsem s São Paulem, s Atlétikem a byl jsem kapitánem Brazílie na mistrovství světa 2018. Rád bych zkusil být agentem. Jinak se věnuji svým synům: oba hrají fotbal. Starší, Joao Vitor, je na Slovensku. Hraje na pozici stopera jako jeho otec.“ .
Jaká byla dvojice Miranda-Godin?
„Nesrovnatelná. Budu upřímný: v té době nebyl nikdo jako my. Ani Ramos-Varane v Realu nebo BBC v Juventusu. Jednotlivě možná ano, ale společně jsme byli velmi silní. Byli jsme prvními vojáky Simeoneho, a mě dokonce rozesmívá, když se tak označuji…“.
Proč?
„Kdybych se nestal fotbalistou, vstoupil bych do armády. S námi v obraně ale nikdo neprošel.“
Jak jste se dostal do Madridu?
„Byl jsem oporou týmu San Paolo, který inkasoval málo gólů. Zajímaly se o mě také Lazio a Milán, ale Atlético přišlo s projektem a já podepsal smlouvu na šest měsíců.“
Jaký byl Simeone na začátku?
„Takový, jakého ho znáte dnes. Byl to člověk, který nás sjednotil v záloze svými proslovy: „Pokud jste nejlepší na hřišti, je mi jedno, jestli prohrajete.“ I když když jsme prohráli, bylo to drama. Bylo to, jako bychom se loučili s příbuzným na pohřbu. Vštípil nám hlad a odhodlání.“
Jaký byl jeho styl?
„Pamatuji si, jak sedával na lavičce: vždy oblečený v černém, adrenalinový, temperamentní. Na hřišti je to jeden člověk, mimo hřiště jiný. Když jsme ho potkali někde v Madridu, třeba na večeři, objímal nás a žertoval se všemi, ale během tréninku nás drtil. Hodinu a půl intenzivní práce. Museli jste dát 100 %, jinak vás sežral.“
Který tým je silnější, ten jeho nebo ten dnešní?
„Z technického hlediska ten dnešní. My jsme ten tým vybudovali, my z Atlética. Já, Godin, Courtois, Juanfran, Falcao, Diego Costa. Ten dnešní jde ještě dál než jen o odhodlání a hlad po vítězství. Líbí se mi například Raspadori: takový technický hráč může útoku něco přidat. Mohl by být další zbraní Simeoneho.“
Cholo měl vždy pověst „catenacciara“. Co na to říkáte jako obránce a opora svého Atlética?
„Jít dál a sledovat zápasy. Za ta léta nám říkali všechno možné. Ale co se počítá, je pět trofejí, které jsme s ním vyhráli, od Ligy až po Evropskou ligu.“
Pojďme si teď promluvit o Interu.
„Hned po mém příchodu v roce 2015 mi jeden z Manciniho asistentů řekl, že se musím hodně zlepšit v obraně. Zůstal jsem trochu v rozpacích, protože jsem přece jen něco dokázal… ale měl pravdu. Serie A mě dotvořila.“
V roce 2018 jste řekl: „Jsem nejlepší obránce Serie A.“ Potvrzujete to?
„Jistě, byl jsem. Moje historie mluví za mě.“
Hrál byste dnes v Interu i v Atlétiku?
„Ano. Nejlepší Miranda by byl v obou klubech v základní sestavě. Nerazzurri mají tři velmi silné střední obránce, ale můj oblíbenec je Bastoni: rychlý, technický. Je mi podobný.“
Mohl jste v Interu dát víc?
„Záleží na úhlu pohledu, ale obecně si myslím, že ano. S Mancinim, De Boerem a Piolim jsem byl v základní sestavě, pak přišel Spalletti. Člověk, který vyvolával strach.“
V jakém smyslu strach?
„Jako trenér nemám co říct: je to vítěz. Vrátil Inter do Ligy mistrů a položil základy pro budoucnost, ale jako člověk… raději ne. V tomto smyslu nejhorší trenér, jakého jsem v Itálii měl. Mancini byl gentleman, De Boer nebyl pochopen. Ale Spalletti žil v hrůze, že o něm někdo bude mluvit špatně. Pokud si všimnete, jen málo hráčů s ním mělo dobré vztahy.“
V čem jste se neshodli?
„Hádali jsme se kvůli otázkám hřiště. Nemá rád ty, kteří se mu staví na odpor a mají odlišné názory. Po té hádce, ke které došlo v mém posledním roce v Interu, jsem začal hrát čím dál méně. Nasazoval mě jednou ano, jednou ne. Tak je těžké se dostat do formy, zvláště když hrajete jen důležité zápasy.“
V roce 2019 odebral Icardimu kapitánskou pásku. Částečně i kvůli prohlášením Wandy.
„Osobní věci. On je takový: nemyslím si, že myslí úplně na tým. Když si vás vezme na mušku, je konec. Nicméně, navzdory tomu, co říkala Wanda, Mauro se k nám vždy choval profesionálně. A jak skóroval…“
Co mu v Interu nejvíc chybí?
„Že jsem nevyhrál žádný pohár.“
Komentář k Lautaro? Setkal se s ním v posledním roce v Interu, než se vrátil do Brazílie.
„Jeden z pěti nejlepších útočníků na světě. Má sílu, techniku a kvalitu. Může skórovat kdykoli.“
Jak skončí zápas Atlético – Inter?
„Řekl bych, že remízou. K Atléticu chovám trochu větší náklonnost, ale v Itálii jsem se měl skvěle. Byly to čtyři kouzelné roky.“
