Jeden z nejslibnějších talentů italského fotbalu, jeho pád do nemilosti a znovuzrození: „V Bari to v šatně nebylo snadné, hlavně mezi staršími hráči… Vzal jsem na sebe odpovědnost a 13 měsíců jsem trénoval sám. Po útěku z soustředění chtěl Casiraghi všechno říct novinám, ale…“

Davide Lanzafame prožil dva životy v jednom. Ve dvaceti letech byl jedním z nejslibnějších talentů italského fotbalu: s Juventusem vyhrál titul nejlepšího střelce turnaje ve Viareggiu a vydláždil si cestu k slibné kariéře. O pět let později se však jeho cesta náhle přerušila. Prokuratura v Bari spolu s několika spoluhráči proti němu zahájila vyšetřování za účast na manipulaci dvou zápasů: Bari-Treviso a Salernitana-Bari. Náhlý a nečekaný zvrat, který znamenal jasný zlom v jeho kariéře: „Vzal jsem na sebe veškerou odpovědnost, zaplatil jsem za to, co jsem udělal, a začal jsem znovu.“ Účet je vysoký: 13 měsíců zákazu činnosti a kariéra, kterou je třeba znovu vybudovat. Od té chvíle Lanzafame stiskl tlačítko reset a začal znovu krok za krokem. Dnes trénuje, je vyrovnaný a dívá se na minulost bez skrývání.

Myslíte si, že se vám to podařilo, že jste opravdu začal znovu?

„Ve svém malém měřítku ano. Vždycky jsem chtěl být trenérem po skončení kariéry. Začal jsem v Maďarsku, ale pak jsem se vrátil a dal přednost svým dcerám. Dnes jsem šťastný. Svým klukům z Autovip San Marco, v piemontské Promozione, vždycky říkám, že v 17–18 letech je potřeba mít osobnost, aby člověk dokázal učinit zásadní rozhodnutí.“

Jaké ponaučení si bere ze svého života?

„Že je možné začít znovu od nuly. Sláva, smlouvy, důvěra. Já jsem to udělal v 25 letech, když se zdálo, že je všechno ztraceno.“

Uvedeme to do kontextu. Srpen 2012, Davide Lanzame vyšetřován prokuraturou v Bari kvůli sportovnímu podvodu.

„Obvinění se týkalo zmanipulování dvou zápasů: Bari–Treviso 0:1 a Salernitana–Bari 3:2, v obou případech prohry. Vždy jsem se k této záležitosti postavil čelem a převzal veškerou odpovědnost. Zaplatil jsem za to, co jsem udělal, a dostal jsem 13měsíční zákaz činnosti.“

V jaké fázi kariéry přišla ta rána?

„V té nejhorší možné. Byl jsem v Catanii, dařilo se mi i v reprezentaci do 21 let, seniorská reprezentace byla na dosah. V mžiku jsem se ocitl bez smlouvy. Trénoval jsem sám, s mentálním koučem a kondičním trenérem. Nastala fáze hluboké introspekce. Pak jsem začal znovu.“

Jak jste se do té situace dostal?

„ Když jsem přišel do Bari, bylo mi 20 let, byl jsem velmi mladý. V určitých situacích, když vám někdo v šatně řekne, jak máte hrát zápas, nedokážete říct ne. Nechci jmenovat konkrétní osoby. Prostředí nebylo jednoduché, zejména kvůli vlivu starších hráčů. Ale nehledám výmluvy: převzal jsem odpovědnost a zaplatil za to. Byla to obrovská rána. Mnozí by to vzdali, já jsem šel dál. Všechno vděčím své síle ducha“.

Jednou jste prohlásil: „Doufal jsem, že se zachráním i po prvních zatčeních v Cremoně“. Popíráte to?

„Ano, všechno je to lež. To budou slova jiných, která mi někdo chtěl vložit do úst. Prokuratura v Cremoně s mým případem neměla nic společného“.

Je pravdivý příběh o Maďarsku jako úniku?

„Ne. Do Honvedu jsem šel v roce 2013, abych zkusil něco jiného. Potřeboval jsem si odpočinout po tolika letech v Serii B. Zavolal mi Marco Rossi a já jsem neváhal. Vzal jsem ženu a odjel. Říkali mi, že jsem blázen. Za pět let jsem vyhrál dva tituly, jeden národní pohár a dvakrát jsem se stal králem střelců. Tam jsem se znovuzrodil.“

A to si představte, že jste začínal v amatérském fotbale…

„Začal jsem v pěti letech v Barcanově díky svému otci, který tam byl funkcionářem. Pak jsem šel na zkoušku do Turína, šlo to dobře, ale nakonec mě nezapsali. V tu chvíli přišla Juventus a já jsem neváhal ani vteřinu. Bylo to třináct nezapomenutelných let, během nichž jsem vyrostl jako člověk i jako fotbalista po boku fenomenálních hráčů.“

S Juve jsem byl nejlepším střelcem na turnaji ve Viareggiu, pak jsme vypadli proti Piacenze s Nainggolanem“

Davide Lanzafame

Nejhezčí vzpomínka v dresu Bianconeri?

„V kategoriích Berretti a Primavera jsem vyhrál všechno. Hodně vděčím Guidovi Matteimu, mému mentorovi od U13. Byl to fotbalový mistr, který mě technicky vychoval. V roce 2007 jsem byl s sedmi góly nejlepším střelcem na turnaji ve Viareggiu, mnoho z nich jsem vstřelil jako střídající hráč. V osmifinále jsme vypadli proti Piacenze s Nainggolanem. V tu chvíli jsem byl v centru pozornosti, myslel jsem ve velkém. Kdyby se nestala ta událost, do které jsem byl zapleten, kdo ví, jak by to dopadlo.“

Jaký byl Lanzafame jako hráč?

„Hrál jsem tak trochu na všech pozicích. Útočník, druhý útočník, ofenzivní záložník, krajní záložník, střední záložník a křídlo díky Contemu. Antonio byl neúprosný: v systému 4-2-4 v Bari jsem v prvním roce dal 10 gólů a 3 asistence v Serii B. Ze začátku mi dával co proto, pak ale pochopil můj potenciál a nechal mě hrát pravidelně. Musel mě trochu hýčkat, ale byl to trenér, který změnil moji kariéru.“

Je něco, co by chtěl udělat?

„V Maďarsku jsem se chystal napsat svou autobiografii s novinářem. Nikdy nevyšla, ale v budoucnu bych ji rád vydal.“

A nějaká anekdota, kterou jste nikdy nevyprávěl?

„Když jsem hrál za reprezentaci do 21 let, utekli jsme jednoho večera s Giovincem a Balotellim z soustředění, byli jsme v hotelu v Tel Avivu: zůstali jsme venku, povídali si a dělali si mezi sebou legraci. Casiraghi a Zola si všimli, že nejsme na pokojích, nachytali nás a dali nám kázání. Další den jsme hráli proti Izraeli, baráž o mistrovství Evropy. Casiraghi nám vyhrožoval, že pokud nevyhrajeme, všechno řekne novinám. Vyhráli jsme 3:1, Balotelli dal dva góly a já jednu asistenci. Ještě že tak.“