Mezi nekonečnými cestami a časovými posuny, které je třeba překonat, přijíždí kazašský tým do Milána s rizikem, že se brzy stane obětním beránkem. Chivu však nehodlá připustit pokles koncentrace, a to i kvůli zdánlivé pevnosti Urazbakhtinova týmu

Je to romantický příběh. Téměř s pohádkovými rysy. Popelka Ligy mistrů, která však – na rozdíl od Disneyho princezny – musí, aby si mohla prožít svou pohádku, absolvovat hodiny a hodiny cestování, mezinárodních letů (téměř mezikontinentálních), mezipřistání a zotavovat se z náročných časových posunů. Almaty je sice nejlidnatějším městem Kazachstánu, ale od stadionu San Siro je vzdáleno téměř 7 000 km. A to se může projevit na všech. Bude 10 hodin letu do Milána faktorem v zítřejším zápase s Interem? Je ještě brzy to říkat, zejména když vezmeme v úvahu, že kazašský tým má určité mezery (nebo především) na technické úrovni. Jisté však je, že tým, který vyhrál Qazaqstan Prem’er Ligasy, bude mít v úmyslu si užít tak prestižní pódium, jakým je Meazza. Nasadí stejnou sestavu, která právě triumfovala v lize: v neděli 26. října si Kairat zajistil další titul remízou doma s Astanou a dnes doufá, že zopakuje úspěch, který bude na hřišti Interu na papíře mnohem složitější.

Dosud odehrál Kairat v Evropě 3 zápasy, přičemž získal jeden bod při debutu proti dalšímu outsiderovi, Pafosu, a žádný proti Sportingu Lisabon a Realu Madrid. Jeden vstřelený gól, 9 inkasovaných. Nenechte se však zmást čísly: tento kazašský tým je solidní a fyzicky silný, i když inkasované góly naznačují opak. Proti Realu se držel ve hře po dlouhou část prvního poločasu a do ztráty se dostal pouze kvůli penaltě, než se Blancos v závěru utkání odtrhli. Podobně tomu bylo i v zápase s portugalským týmem: prohrával až v závěru prvních 45 minut, pak přišel kolaps s 3 inkasovanými góly během 3 minut. Taktický klíč, který Inter zítra může využít k tomu, aby poslal Chivu na Olymp rekordních trenérů, protože Rumun by se mohl stát vůbec prvním trenérem, který vyhrál první 4 evropské zápasy, aniž by inkasoval jediný gól. Přemýšlel o tom? Pravděpodobně ano, ale nejprve je třeba porazit Kairat. „Neposlouchám řeči,“ řekl trenér Nerazzurri při představení zápasu, „vím, že nás čeká důležitý a ne snadný zápas. Vítězství v Lize mistrů není nikdy samozřejmostí. Čelíme týmu, který prošel čtyřmi předkoly a vyřadil i Celtic.“

kazachstánská obrana a…—  Dosud se trenér Kazachů Rafael Urazbakhtin často rozhodoval pro formaci 4-2-3-1, která se v fázi bez míče mění na 4-4-2, aby získala na pevnosti. A kádr je postaven převážně na domácích hráčích s přiměřenou dávkou fantazie ze zahraničí: „domácích“ je v 28členném kádru hned 15. A zbytek? Je tu trochu východní Evropy (Rusko, Bělorusko, Srbsko a Gruzie), pár Portugalců, dva Izraelci s německým pasem a čtveřice Brazilců, všichni v útoku (Ricardinho, Joao Paulo, Edmilson a Elder Santana). 50 % z nich však kvůli zranění chybět bude. V prvních dvou zápasech stál v brance Kalmyrza, kterého v poslední (a jediné bezgólové) hře Kairatu v hierarchii předstihl Anarbekov. Obecně je však základní sestava často stejná: obranná linie tvořená Tapalovem, Martynovičem, Sorokinem a Machadem Matou, uprostřed Kasabulat a Arad, zatímco v záloze je více variací. Oporou týmu je nejmladší z nich, Dastan Satpaev (ročník 2008), který v 26 ligových zápasech zaznamenal 14 gólů a 7 asistencí. Mnozí tvrdí, že to dotáhne daleko, a mezitím obvyklý Chelsea předběhl konkurenci a zaplatil Kairatu téměř 2,5 milionu eur, aby ho od příštího léta přivedl do týmu Blues do 21 let. Bude z toho něco? Inter doufá, že ne. Nebo alespoň ne už od dneška…