V poledne v Bologni: naposledy se Španělé dostali mezi čtyři nejlepší v roce 2019

Španělsko bez Alcaraze nebo Německo vedené Zverevem. Ať to dopadne jakkoli, bude se o nich mluvit. Jeden jako „kamenný host“, který fandí a trpí před televizí, druhý jako hlavní hrdina, i když ne z vlastní vůle, přímo na kurtu. Carlos je zraněný, Sasha ožil. Tuto Davis Cupovou soutěž označil za pouhou „exhibici“ a na pozvání svého přítele Struffa se zúčastnil jen neochotně. Změnil však názor, když díky vítězství ve dvouhře nad Cerundolem odstartoval obrat proti Argentině a až do jedné hodiny v noci z lavičky z plných plic povzbuzoval deblisty Krawietze a Puetze. „ Je to jako večer v diskotéce, už nemám hlas,“ řekl hned po výsledku 2:1, který Němcům zajistil postup do semifinále.

Dnes v poledne se píše historie. Pro oba národní týmy. Naposledy, když se Španělsko dostalo do G4 Davisova poháru, v roce 2019, nakonec získalo titul díky „vamos“ jistého Rafaela Nadala. Německo se tam dostalo i loni, chyběl však Zverev, který je v těchto dnech jediným hráčem z první desítky přítomným v tenisové aréně zřízené na výstavišti v Bologni. Cíl Němců je ještě ambicióznější: využít tahouna, kterým je světová trojka, k tomu, aby si přivezli domů trofej, která jim chybí už 32 let, tedy od dob Michaela Sticha. Zverev by zase rád získal alespoň kousek slávy Borise Beckera, ikony, která ho v poslední době neustále kritizuje. I když je „Bum Bum“ naprosto nedosažitelný – stačí si vzpomenout na jeho 6 grandslamových titulů, vedle nichž blednou Saschovy 3 finálové účasti –, současný německý lídr by ho mohl začít napodobovat v Davisově poháru. Fanoušci si stále pamatují dvě finále, která Beckerovo Německo vyhrálo proti Švédsku věčného rivala Edberga, a to v letech 1988 a 1989. „Víte, co si myslím o současném formátu Davisova poháru: věřím, že je mnohem vzrušující hrát doma nebo venku, s vřelostí zapálenějších fanoušků. Ale teď jsem tady a udělám vše, co bude v mých silách, aby Německo zvítězilo,“ prohlašuje Zverev.

revanše—  Před pouhými osmi dny prohrál v Turíně s Augerem-Aliassimem a byl vyřazen z finále, čímž uzavřel vůbec neuspokojivý rok na okruhu s jediným získaným titulem (a to ani ne na Masters, ale na turnaji 500 v Monaku) a méně než polovinou bodů, které získali Alcaraz a Sinner. Davis Cup může být jeho šancí na odplatu. Po Cerundolovi se utká s dalším antukářem, Jaumem Munarem, kterého španělský kapitán Ferrer v nepřítomnosti č. 1 Alcaraze a č. 14 Davidoviche Fokiny povýšil na prvního singlistu. Munar, který je na 36. místě žebříčku, získal v posledním přímém souboji se Zverevem na olympijských hrách v Paříži v roce 2024 pouze čtyři gemy. „Ale hraje teď mnohem lépe než tehdy,“ upozorňuje Sascha.
čtyřhra—  Ještě před nimi dnes nastoupí dvojky: Carreño Busta (89. v žebříčku ATP) a Struff (84. v žebříčku ATP). Španěl vede v dosavadních vzájemných zápasech 3:1, ale naposledy se utkali před pěti lety. Pravdou je, že výsledek je zcela otevřený, a tak se jméno finalisty může vyjasnit až ve čtyřhře, kde jsou alespoň tři špičkoví specialisté: Němci Krawietz a Puetz, kteří jsou letos na šestém místě v žebříčku Race a mají na kontě 19 vítězství z 20 zápasů v Davisově poháru, a Španěl Granollers, vítěz Roland Garros a US Open, po boku Pedra Martineze, který letos v dresu Španělska dosáhl stoprocentní úspěšnosti (5 vítězství z 5).

KAPITÁNI—  „Vše by se mohlo opět rozhodnout ve čtyřhře. A v minulosti jsme ji často dotáhli do vítězného konce. Proti Argentině jsme byli několikrát na pokraji propasti, ale podařilo se nám z toho vymanit. Jsme stále ve hře a právě teď živíme velký sen o zisku poháru,“ říká německý kapitán Kohlmann. „Pokud se nám podařilo otočit zápas v Marbelle proti Dánsku a tady v Bologni proti České republice, je to proto, že držíme pohromadě a věříme si navzájem. Takhle to v Davisově poháru funguje. Je jasné, že velká jména mohou přinést vítězství, ale nejdůležitější je tým,“ dodává Ferrer.