Svět bez hranic modrovlasé královny volejbalu: má ruské rodiče, narodila se na Islandu a od léta 2023 je Italka. Nyní o ni usilují turecké kluby. Její první dny v naší zemi však nebyly snadné
Láska na první pohled není vždy ta pravá: Ekaterina Antropová, narozená na Islandu ruským rodičům, to ví naprosto přesně. Maminka Olga, která hrála házenou jako brankářka, ji poprvé vzala do tělocvičny, když jí bylo sedm let, a tak ji seznámila s volejbalem. Ale kvůli bolavým pažím a občasným příliš hlasitým výkřikům trenérky nebyla Kate nadšená, ba naopak. Spíš přemýšlela o budoucnosti v rytmické gymnastice. „Místo toho je dnes volejbal mým životem.“ A co teprve přestup do Itálie jako teenagerka v roce 2017? Nový jazyk, nová škola, všechno kolem ní bylo nové a ten výlev před maminkou: „Dost, já to nezvládnu, sbalíme kufry a jedeme domů.“ Jak to dopadlo, to už víme: v srpnu 2023 ve Scandicci složila přísahu věrnosti naší ústavě, zatímco v letech 2024 a 2025 si v dresu italské reprezentace pověsila na krk olympijské a mistrovské zlaté medaile. A teď první klubové mistrovství světa v historii Scandicci.
Antropova – i její otec se věnoval sportu, hrál basketbal na pozici pivota – dělá to, co umí šampionky jako ona: posouvá hranice a píše historii. Na vlastní kůži. Jako hlavní hrdinka. Kate by bezpochyby mohla vyniknout i v individuálním sportu, ale rozhodla se jinak, protože ji vždy fascinovala myšlenka sdílení: prožívat společně vítězství i porážky, radosti i strasti, chvíle lehkosti i vážné souboje. Kdo ji dobře zná, je si jistý, že Antropovou nejlépe vystihuje citát připisovaný Albertu Einsteinovi: „Mysl je jako padák, funguje jen tehdy, když se otevře.“ Není náhoda, že bydlí v okolí Scandicci a že, jakmile může, ráda podniká dlouhé procházky po kopcích kolem svého domu. Ale také se vydává do centra Florencie, kde hledá neznámá zákoutí. Poznávat, objevovat. Číst nové věci. Například rok 2024 zasvětila ruským klasikům, jako je „Mistr a Markétka“ od Bulgakova. A v Pratu absolvovala obor Mezinárodní vztahy pro marketing s hodnocením 87/100. Její italská cesta začala v Reggio Calabria: ona a její maminka Olga byly ubytovány u bývalé volejbalistky Diny Yakasanové. Poté se díky radám Giovanniho Caprary a jeho manželky Iriny Kirillové obrátily na Carmela Borruta v Sassuolu a právě tam se Kate volejbalově rozvíjela, než v létě 2021 přestoupila do Scandicci.
Vášeň— Italsky už mluví bez jakéhokoli ruského přízvuku, jako rodilá mluvčí. A kromě italštiny a ruštiny si dobře poradí i se španělštinou, angličtinou a němčinou. Jak vysvětlila její matka Olga, Kate mluví a uvažuje v různých jazycích v závislosti na obsahu. Sama přiznala, že když se rozzlobí, převládá u ní italština, protože je to expresivnější jazyk. Naučí se nakonec i turečtinu? Kdo ví. Zatím však tato zmínka není náhodná: Alessia Orro a Myriam Silla, její spoluhráčky z národního týmu, se přestěhovaly hrát do Turecka a od sezóny 2026–2027 to vypadá, že totéž udělá i Antropová. Nabídka klubu Eczacibasi – trénovaného Giuliem Cesare Bregolim – (hovoří se o částce pohybující se mezi 1,5 a 1,8 miliony eur) ji prý přesvědčila. Ale na to, aby o tom mluvila a přemýšlela, bude ještě čas: Kate hraje za Scandicci a právě si – spolu s klubem – podmanila svět. To vše ve věku necelých 23 let, které oslaví 19. března: pro někoho s tak křišťálově čistým talentem, jako má ona, není nikdy příliš brzy.
