Klub pokračuje v linii přesně stanovené společností Oaktree: Sommerova smlouva vyprší příští červen, takže nová jednička musí mít zcela konkrétní vlastnosti
Otáčivé dveře? V sídle Interu to tak zrovna nefunguje. Sommer, Onana, Handanovič, a ještě před nimi Julio César, Toldo, Frey, Peruzzi. Až po Pagliucu, Zengu a Bordona. Titulární brankář je jeden, ostatní tvoří doprovod. Jistě, v případě potřeby jsou nasazeni, ale pouze tehdy, je-li to nezbytně nutné, nebo kvůli předání štafety mezi jednotlivými sezónami. To potvrzuje i historie: loni odehrál švýcarský brankář číslo jedna 53 zápasů oproti 10 zápasům Josepa Martineze, v předchozí sezóně to bylo 43 – a Audero pouhých 6 –, po krátkém působení Onany a dlouhé dominanci Handanoviče, který byl zvyklý odehrát kolem padesáti zápasů ročně, zatímco různí náhradníci (v průběhu času: Cordaz, Radu, Padelli, Carrizo, Castellazzi, Belec) si rozdělovali jen hrstku zápasů. Totéž platilo i tehdy, když mezi tyčemi stál trvale některý z výše zmíněných „starých“ brankářů. Na konci aktuální sezóny však přibude další proměnná: Sommerova smlouva. Ta vyprší 30. června a s velkou pravděpodobností nebude prodloužena, na rozdíl (opět pravděpodobně) od smlouvy třetího brankáře Di Gennara, která je výrazně levnější a především užitečná z hlediska soupisky, protože Di Gennaro prošel mládežnickou akademií Nerazzurri. V podstatě se uvolní alespoň jedno místo v brance. Inter se tak musí vrhnout na přestupový trh a hledat nového titulárního brankáře.
Další proměnnou představuje Josep Martinez. Španělský brankář vždy předvedl dobrý výkon, když nastoupil za Inter: 10 zápasů, 6 čistých kont. Letos nastoupil dvakrát a jednou udržel čisté konto. Nedávná mimohráčská událost, do které byl zapleten, však zpomalila jeho rozvoj, který se bohužel zdál být na dosah. Pepo prochází na osobní úrovni složitým obdobím, a tak v těchto týdnech pracuje spíše na překonání traumatu než na tom, aby vytlačil Sommera. Je velmi pravděpodobné, že i příští rok bude součástí kádru Nerazzurri, ale v jaké roli? Jako nástupce Sommera a tedy stálý titulární brankář, nebo jako obvyklý dvanáctý hráč? Je ještě brzy to říkat, i když je jisté, že Inter od nynějška až do příštího léta sleduje možná řešení. Hlavně tři.
kandidáti— Elia Caprile, Noah Atubolu, Zion Suzuki. To jsou, ale nejenom oni, jména, která vedení Nerazzurri dosud sledovalo se zvláštním zájmem. Zejména první z nich je považován za ideálního z hlediska věku (je mu 24 let), národnosti (Inter vždy sází na italské hráče) a především připravenosti. Caprile prožil formativní zkušenost v zahraničí již v velmi mladém věku – v Leedsu –, byl oporou týmu Bari, který jen těsně minul senzační postup do Serie A, skvěle se prosadil ve své debutové sezóně v nejvyšší soutěži v dresu Empoli a, možná především, rozhodl se opustit Neapol uprostřed boje o to, co se později stalo 4. mistrovským titulem v historii klubu, aby odešel do Cagliari a stal se tam oporou týmu. Stejně tak: osobnosti mu nechybí. Japonec Suzuki je jeho vrstevník, ale hrozí, že bude mít vyšší tržní hodnotu, a především zranění, které ho na příštích 3–4 měsíce vyřadí ze hry, jeho kandidaturu posunulo dozadu.
Zbývá pak jméno Noah Atubolu, možná to nejexotičtější, ale o to méně spolehlivé. Německá jednička nigerijského původu z Freiburgu v Bundeslize zapůsobila natolik, že si vysloužila pozvánku od Nagelsmanna do národního týmu. Jaká je jeho trumfová karta? Smlouva platná do roku 2027, která znemožňuje, aby Freiburg stanovil astronomickou cenu. Určit dnes, na jaký profil se Inter zaměří nejvíce, je složité, ale jistě se bude řídit pokyny společnosti Oaktree: mladý, připravený, s budoucností. A ne dražší než 25–30 milionů
