Šestnáctiletý hráč skóroval jen pár vteřin po svém prvním nástupu na hřiště v dresu Říma: „Od Gasperiniho jsem se naučil hodně.“ Otec Antonino: „Všichni jsme nesmírně dojatí, teď je třeba dál pracovat.“

Šestnáct let, jen pár kroků od sedmnáctých narozenin, které oslaví 10. února. Antonio Arena se zapsal do historie AS Řím gólem, který navzdory konečné porážce voní symbolickým datem. A dokázal to jen pár vteřin po svém nástupu na hřiště za doprovodu povzbuzujícího potlesku téměř rezignovaného publika na stadionu Olimpico. Místo toho však Arena rozbouřil stadion, který dosud vídal jen v televizi a při několika příležitostech z lavičky, a to ještě před konečným zklamáním a těsně zmeškaným druhým gólem. Udělal to před zraky svého otce Antonina, který seděl na tribuně, stejně jako tomu bylo od jeho začátků v klubu Ucchino Football v Austrálii, poté u Western Sydney Wanderers a nakonec v Pescara: „Všichni jsme velmi dojatí, teď je třeba pokračovat v práci. Chceme, aby nadále sbíral takovéto zkušenosti. Je mladý a musí ještě vyrůst,“ řekl po zápase.

„Je to nádherný okamžik, byl jsem trochu nervózní, ale soustředil jsem se jen na hru. Wesley poslal krásný centr a já jsem hned skóroval. Na tento večer nikdy nezapomenu,“ říká dojatý italsko-australský hráč po zápase. Poděkování tohoto hráče narozeného v roce 2009 směřuje především k Gasperinimu: „Odehrál jsem s ním čtyři zápasy na lavičce a absolvoval několik tréninků. Jsou opravdu náročné, ale už jsem se toho hodně naučil. Chci dál pracovat a doufám, že v tom budu pokračovat. Můj přístup zůstává stejný, po dnešním gólu se nic nemění. Ještě mi toho hodně chybí.“

Známka zralosti. Projevuje se i tehdy, když má jmenovat svůj vzor: „Je to Ronaldo ‚Il Fenomeno‘, byl to komplexní hráč. Rád sleduji mnoho útočníků, abych se od nich učil, ale on byl nejlepší. Komu se podobám? Rád útočím do hloubky, ale chci být sám sebou a být čím dál silnější.“