Divadelní výstupy, protesty, taktické spekulace, přerušování hry: naše liga nepřipravuje hráče na fotbal, jak se dnes hraje ve světě. A když je nejlepším driblérem v Itálii obránce…

Intenzita je jako šalotka, která se přidává do všech receptů. Jakmile italský fotbal zakopne, slovo „intenzita“ se okamžitě vyšvihne na vrchol trendových témat. Je to její vina. Za všechno. Dokonce i za klimatické změny. „Chybí nám intenzita“. Včera nám však fotbalové observatoř CIES poskytlo údaje, díky nimž o tom můžeme hovořit o něco méně vágně. Definovalo pojem sprint: rychlost 25 km/h udržovaná po dobu nejméně 0,7 sekundy.

Poté sestavilo žebříček evropských lig, ve kterých se uběhne nejvíce metrů ve sprintu. To je tedy intenzita: nepřetržitý rychlý běh. Na prvním místě je Premier League s 199,6 metry. Následuje nizozemská liga (193,7 m) a švýcarská (190 m). A Itálie? Je mimo první desítku, předstihly ji dokonce Francie, Norsko, Belgie, Švédsko, Španělsko, Německo a Turecko. Serie A, plná divadelních výstupů, protestů, taktických spekulací a neustálých přestávek, netrénuje dlouhodobý sprint. Pokud tedy Norsko změní tempo, italská reprezentace se ocitne ve stejné situaci jako soupeři Sinnera, monstra intenzity: jsou zasypáni salvami a nejsou schopni udržet vysoké tempo. To samé se děje i našim klubům v pohárových soutěžích. Pokud je Řím, který má slabší kádr než mnozí jiní, na špici, je to proto, že Gasp už vtisknul hráčům intenzitu Atalanty, nejrevolučnějšího italského týmu posledních 10 let. Nikdy jsme neviděli revolucionáře, kteří by jen tak kráčeli. Soupeře buď obejdeš driblingem, nebo ho předběhneš rychlostí. Hráč s nejvíce úspěšnými driblingy v národním týmu je obránce (Palestra, 17), daleko za Yamalem (33) a Mbappém (30). Neumíme sprintovat ani driblovat. Play-off nejsou urážkou naší historie, ale věrným zrcadlem.