Skóre je 12:0 ve prospěch Italů. Fandíme Jannikovi, to je jasné, už ho vidíme pod hradbami Troje, jak znovu bojuje s Alcarazem. Ale jak by se dalo nemít sympatie k Australanovi?

Ve Felliniho mytologii z Fusignana, kterou vypráví Arrigo Sacchi, se objevuje také Lorenzo Zagonari, bohatý potomek, vášnivý hráč kulečníku, přesvědčený, že dokáže porazit nejlepšího hráče v baru. Milion lir za hru. Prohrál 18krát za sebou. Vzhledem k době, ve které se to odehrálo, prohrál za jednu noc tři byty. Soupeř ho provokoval: „Zahrajme devatenáctou. Ještě nejsem přesvědčený, že jsem lepší než ty…“. Přibližně jako Jannik Sinner s Alexem De Minaurem: „Vyhrál jsem dvanáctkrát, ale nejsem přesvědčený, že jsem lepší. No tak, zahrajme ještě jednu.“ Tak se dnes odpoledne v semifinále v Turíně opět setkají na hřišti. Od finále ATP Next Gen ’19 po semifinále ATP v Pekingu ’25 je skóre 12:0. Fandíme Jannikovi, to je jasné, už ho vidíme pod hradbami Troje, jak znovu bojuje s Alcarazem. Ale jak se dá nemít rád De Minaur? Jak si udrží naději proti soupeři, který ho porazil 12krát? Potřebuje nezdolnou tvrdohlavost Willyho Kojota, který pravidelně naráží na dno kaňonu, ale nevzdává hon na Beep-Beepa.

Víra ve vlastní síly, přesahující rozum: to je smysl sportu. I Australan si nechal doručit krabice od legendární ACME s novými pastmi: statistiky říkají, že v Turíně je lepší podání, že forhend podél lajny je účinnější, vítězství nad Fritzem mu dodalo energii. Willy De Minaur to zkusí znovu. Připevní si rakety na nohy, nechá se vystřelit z praku a bude hledat úhly s míčem, který nikdy není příliš těžký. Problém je, že se mu vrátí kusy skály. Beep Beep!