Bývalý záložník, nyní trenér reprezentace Serie D: „Luiso v Soře si ze mě dělal legraci kvůli mé technice, ale kompenzoval jsem to odhodláním. Baggio mi dokázal dát dva góly, Messi mi v 18 letech udělal ostudu…“

Giannichedda si osvojil tu slavnou písničku od Ligabueho: „Není to jen záložník, ‚život jako… Giuliano‘. Stefano Fiore mi ji vždycky broukal v dobách Udinese, když jsem běhal po celém hřišti a sbíral míče. Nikdy jsem neměl talent velkých hráčů, mým úkolem bylo srážet soupeře k zemi.“ Bývalý záložník ročníku 1974 začínal v amatérském klubu ve svém rodném Pontecorvu v provincii Frosinone a dostal se až do Ligy mistrů v dresech Lazia a Juventusu: „Bránil jsem Ronalda, Henryho, Tottiho, dokonce i velmi mladého Messiho. V dresu Lazia jsem se stal kapitánem a díky Del Pierovi jsem pochopil, co to znamená být lídrem.“ Před několika lety se Giannichedda rozhodl vrátit tam, kde všechno začalo: „Trénuji kluky z Rappresentativa Serie D, mládežnické reprezentace amatérů. Společně s našimi skauty vybíráme nejlepší hráče do 18 let ze 162 týmů ligy. Během roku organizujeme přátelská utkání a hrajeme turnaj ve Viareggiu, což je pro hráče nejlepší příležitost, jak na sebe upozornit.“

Od Gattiho a Acerbiho po Cambiasoa a Luccu: je mnoho těch, kteří vyšli ze Serie D a dokázali to.

„Svět amatérského fotbalu se výrazně vyvinul. Kluby hodně investují a trenéři vědí, jak mladé hráče rozvíjet. Každá neděle je bitva, mladí se učí snášet nárazy a zlepšují se.“

Často se říká, že obnova italského fotbalu musí začít u mladých hráčů. Souhlasíte?

„Je k tomu potřeba odvaha. Je třeba investovat do vzdělávání trenérů a do infrastruktury. Mladé hráče je třeba doprovázet na jejich cestě fotbalového i osobního růstu. Cham z Verony, Iannoni ze Sassuola, Prati z Cagliari: všichni prošli reprezentací. Kdo začíná v mládežnických kategoriích, je technicky zdatnější, ti, kteří si prošli D-ligou, vědí, co to znamená mít odhodlání a bojovat o každý míč.“

Já a Fiore jsme společně přešli z Udinese do Lazia. Zpíval mi ‚Una vita da Giuliano…‘

Giuliano Giannichedda

Vybudoval jste si kariéru díky své vytrvalosti.

„Když jsem hrál v C2 za Soru, Pasquale Luiso mi žertem říkal: ‚Máš nohy jako žehlička.‘ Technika nebyla mou silnou stránkou, kompenzoval jsem to odhodláním. V 21 letech jsem se ocitl v Udinese pod vedením Zaccheroniho. V těch letech jsme naháněli strach všem, vždy jsme bojovali o Evropu.“

Nejsympatickější člen skupiny?

„Giovanni Stroppa, neustále vymýšlel žerty. Jednou vjel se svým Fiatem 500 do šatny a troubil na klakson. Nemohli jsme to auto odtamtud dostat.“

Vyzval ty nejsilnější: od Ronalda po Baggia, přes Rui Costu a Zidana.

„Ronaldo byl mimozemšťan, nedalo se ho zastavit. Zinedina jsem bránil při svém prvním zápase proti Juventusu, bylo to v roce 1997. Abych ho naštval, zkoušel jsem všechno: kopance, skluz. On nereagoval. V druhém poločase mě při velmi tvrdém zákroku trefil do kotníku. V tu chvíli jsem pochopil, že ho nemám rozčilovat.“

O dva roky později přišla pozvánka od Zoffa do národního týmu.

„Odehrál jsem tři zápasy za Itálii. V kvalifikačním utkání na Euro 2000 proti Dánsku jsem v závěru dokonce dostal červenou kartu. Nejhezčí vzpomínka je ale na Robyho.“

Povězte nám o tom.

„Byli jsme soupeři i spoluhráči v italské reprezentaci. Za patnáct let kariéry jsem dal čtyři góly. Baggio mi díky dvěma přihrávkám pomohl vstřelit dva góly během tréninkového zápasu.“

Fotbal vám přinesl mnoho přátel: jedním z nich je Stefano Fiore.

„V roce 2001 jsme společně přestoupili z Udinese do Lazia za 88 miliard lir. On měl třídu, ne jako já. Na konci každého zápasu, když jsem vycházel z hřiště zablácený a plný modřin, mi broukal Ligabue: ‚Una vita da… Giuliano. To není žádný záložník“. Měl jsem to štěstí, že jsem poznal i Borgonova a Mihajloviče, dva šampiony, které nosím v srdci“.

V dresu Lazia debutoval v Lize mistrů a stal se dokonce i kapitánem.

„Byli tam Nesta, Crespo, Inzaghi. V roce 2004 jsme vyhráli Coppa Italia, když jsme ve finále porazili Juventus. O rok později Di Canio vstřelil první gól pod Curva Sud v tom derby, které jsme vyhráli 3:1 proti Římu. S Tottim si vyměnili pár slov navíc. Pro nás to byla velká oslava“.

Juventus pod vedením Capella byl poslední významnou zastávkou v jeho kariéře.

„Na první trénink v dresu Bianconeri jsem dorazil o hodinu dříve. Myslel jsem, že jsem první, ale všichni už tam byli: Buffon, Trezeguet, Ibrahimovic. Následující den jsem dorazil o dvě hodiny dříve.“

To léto objevil talent Messiho.

„Hráli jsme o Trofeo Gamper proti Barceloně. Leo měl 18 let. Zkusil jsem mu sebrat míč skluzem, on se mi vyhnul. Nešikovně jsem upadl, Messi už mířil na branku. Capello řekl: ‚Stane se nejlepším na světě.‘ Měl pravdu.“

Rozhodl jste se zůstat v sérii B po aféře Calciopoli.

„Uspořádali jsme schůzku nejzkušenějších hráčů, Del Piero řekl: ‚Juventus je vždy Juventus, na lize nezáleží.‘ Všichni jsme s tím souhlasili.“

Dnes Giannichedda začíná znovu s mladými hráči.

„Měl jsem to štěstí prožít nádhernou kariéru: Serie A, Ligu mistrů, národní tým. Nemyslel jsem si, že to dokážu, ale podařilo se mi to. Klukům říkám, aby nikdy nepřestali věřit ve své sny.“