Bývalý trenér Francie: „A to někteří kritizují Bleus… Vyloučení Zidana ve finále mistrovství světa 2006? Znám ho, věděl jsem, že se to může stát.“

Raymond Domenech a Itálie, to je celý román. A v slovech bývalého trenéra Francie, který proti Azzurri prohrál mistrovství světa v roce 2006, je vždycky hodně ironie: „Ale finále v Berlíně – vysvětluje 73letý Domenech pro Sports Predictions – jsem si zhlédl znovu o deset let později a jen po částech. Hlavně vyloučení Zidana, protože mi o tom všichni neustále vyprávěli.“

Máte na Zidana stále zlost?

„Znám ho, takže jsem věděl, že se to může stát, ale občas si říkám, proč se tak zachoval. Větší dopad mělo zranění Vieiry. Ale to je už minulost.“

Stále jste přesvědčen, že jeden tým vyhrál a druhý neprohrál?

„I pro FIFA je to remíza. Je to jako stříbrná olympijská medaile a mnoho lidí mi říká, že to bylo nejkrásnější mistrovství světa. Nelituji ničeho. Byli jsme favorité a Italové hráli jen deset minut hrdosti po gólu Zidana, který přišel příliš brzy.“

Hrdost Materazziho.

„Je hrdinou finále: vyprovokuje penaltu, vyrovná skóre, způsobí vyloučení Zizoua a promění svou penaltu. Kdo může chtít víc?“

V roce 1994, první zápas s Itálií, semifinále Euro do 21 let, porážka na penalty.

„O dva roky později v Barceloně ve finále proti Španělsku jste udělali spoustu faulů: bylo skandální, co vám rozhodčí dovolil. Skončili jste v devíti a byli jste rádi, že šlo na penalty. Je to vaše tradice, zejména proti mně…“.

Další kontroverzní zápas s reprezentací: Itálie-Francie v roce 1999, 2:1 pro Azzurri. A v roce 2007 jste obvinil rozhodčího z korupce.

„Byli jsme podvedeni, ale nechápu, proč se na mě italská média zaměřila. Měl jsem výhrady k portugalskému rozhodčímu, který neprávem vyloučil jednoho z našich hráčů a neuznal platný gól Henryho. Po několika letech se odhalil systém Calciopoli, který vedl k různým odsouzením.“

Byl jste diskvalifikován a Gattuso vás kritizoval.

„Vynechal jsem zápas na San Siru, smutnou remízu, která vyhovovala všem. Gattuso byl impulzivní.“

Gattuso je nyní trenérem Itálie, která je odsouzena k baráži o postup na mistrovství světa.

„To mě rozesmívá, vím, co to znamená. Jsou to zápasy s vysokým napětím. Viděl jsem Itálii proti Izraeli: zachránil vás Donnarumma, hrajete špatně. A to říkám já, který kritizuje Francii.“

V roce 2006, Francie – Itálie 3:1, po finále mistrovství světa: odplata?

„Důležitý zápas byl ten v Berlíně, ale ukázali jsme, že i bez Zidana můžeme porazit mistry světa. Po tom vítězství jsem měl odejít. Ale doufal jsem, že vyhraju mistrovství Evropy.“

Na mistrovství Evropy 2008 však byl vyřazen Itálií. Prohrál 2:0 a v přímém přenosu požádal o ruku svou nyní již bývalou manželku: vyvolalo to bouři.

„Po dlouhém zhodnocení turnaje se mě zeptali, co budu dělat dál. Odpověděl jsem, že využiji dovolené k svatbě. Byl jsem spontánní, ale ne všichni mi rozumějí.“

Vyvraťme mýtus: Domenech povolával hráče podle znamení zvěrokruhu.

„Je směšné se mě na to ptát. Nikdy jsem něco takového v národním týmu nedělal, stejně jako jsem nikdy nedbal na mnoho novinářů, kteří mi říkali, koho mám povolat. Když jsem trénoval Lyon, dával jsem však „škorpióny“ dohromady v zápasech, abych předešel problémům.“

Další mýtus: Domenech je pověrčivý a vidí předzvěstné znamení v italské vlajce před zápasem mistrovství Evropy.

„Spíš než pověra, autosugesce. Vlajku jsem viděl z hotelu, protože tam bylo více italských fanoušků. Na mistrovství světa v roce 2006 jsem před zápasy chodil běhat. Před finále jsem si poranil lýtko, ale pokračoval jsem až do konce. Na stadionu jsem byl zraněný a vyčerpaný: všechno symbolické.“

Další originální nápad: brával hráče do divadla.

„Život se neomezuje jen na fotbal. Vždy jsem si vážil role vychovatele, proto jsem byl vhodnější pro pozici trenéra reprezentace do 21 let. Před zápasy jsem hráčům nechával na starost promluvu k týmu a sestavení sestavy, což bylo patrné už z tréninků. Dnes si říkám, že jsem byl průkopníkem. V roce 1984 jsem už měl ve svém týmu psychologa, v Mulhouse.“

Mistrovství světa 2010, vzpoura v šatně, stávka, etnické rozdělení: bylo to sportovní nebo společenské selhání?

„Bylo to selhání organizace, moci a odpovědnosti. Chyběla nám individuální i kolektivní inteligence. Udělal jsem chybu při výběru hráčů. Měl jsem nechat doma Anelku nebo Gourcuffa. I když až do poslední chvíle vypadalo všechno v pořádku.“

S Itálií bylo spojeno mnoho kontroverzí, ale vaši přátelé z dětství byli „ritals“, italští imigranti.

„Stále jimi jsou, Nicola Saccinto a Patrick Baldassara. Saccintovi byli z Apulie, v létě jsme projížděli Itálií ve Fiatu 850, abychom se dostali k moři v Bari. Na zpětném zrcátku byl praporek Fiorentiny. Moje první žena byla D’Orefice. Moje současná partnerka má italské kořeny. Miluji Itálii, krásnou zemi s jejími rozpory a exuberancí, stejně jako já. Rád provokuji, ale s Italy si žertujete s respektem. Ale neříkejte mi, že Sinner je Ital: je to Rakušan! (směje se, pozn. red.).

V roce 1972 byl jedním z vůdců stávky hráčů ve Francii. Měli by vás napodobit i v případě kalendářů?

„Zastavili jsme fotbal kvůli doživotním smlouvám, které nás zotročovaly. Dnes je potřeba více odvahy a méně slov. Problém je, že menšina hraje příliš mnoho. Je třeba stanovit maximální počet zápasů v každé soutěži, aby byla zajištěna kvalita na hřišti a aby se dalo více prostoru mladým hráčům a těm, kteří hrají méně. A mělo by se vytvořit fond pro starší hráče, kteří se ocitli v tíživé situaci. I díky nim je dnešní fotbal tak bohatý.“