Vedl italské běžce na lyžích, nyní je sportovním funkcionářem v Aostském údolí: „Jak je možné, že se nezohlednilo všech 141 italských reprezentantů oproti 10 001 nositelům pochodně? Nemyslím si, že by Albano musel vyplňovat ten formulář…“

Marco Albarello byl vůdcem italského běžeckého týmu, který na Zimních olympijských hrách 2006 ohromil dvěma zlatými a dvěma bronzovými medailemi. Je však také jednou z zapomenutých legend, o nichž hovoří ministři, a díky své funkci vedoucího sportovních akcí v regionu Valle d’Aosta mohl v pondělí 12. ledna nést olympijskou pochodeň společně s dalšími italskými hrdiny vytrvalostního lyžování.

Albarello, jak byste tuto situaci vyřešil vy?

„Zvláštním seznamem určeným pro 40 olympijských vítězů a 141 medailistů, který by jim ušetřil zdlouhavé čekání v řadě s ostatními účastníky, jak to vyžadoval formát akce. Podle mě tam vznikl ten chaos. Stačilo by vydat propustku, vymyslet něco jednoduchého pro slavnostní ceremoniály a celé této polemice by se dalo předejít. Snažil jsem se Faunera zastavit, už mě to čekání unavovalo, ale tahle záležitost začala už před třemi měsíci.“

Co se podle vás stalo?

„Byla tam tři místa pro obce, tři pro CONI a ta určená pro sponzory. Jak je možné, že se nezohlednilo všech 141 italských reprezentantů oproti 10 001 nosičům olympijské pochodně? Nemyslím si, že by Albano musel vyplňovat ten formulář… Mluvil jsem s Malagòm před dvěma měsíci, mluvil jsem s Buonfigliem, když jsem ho pozval na mládežnickou trofej CONI, a on mi řekl: ‚Pracujeme na tom‘ ohledně nosičů pochodně, nevím, jestli zdědil něco, co už bylo dané. Možná si říkal: „Co mám dělat, co si vybrat?“ třeba i v souvislosti s Nadací Milano Cortina. Zavolal mi předseda FISI, Roda, který přiznal: „Měli jsme udělat něco jiného.“ Pak nevím, co se stalo, nechci nikoho obviňovat, ale…“.

Medaile, které by měly být vrcholem olympijských her, byly opomenuty

Házání viny, trapas, nebo…?

„Chyběla citlivost: medaile, které by měly být vrcholem olympijských her, byly opomenuty. Myslím na Giorgia Di Centu a jeho dvě zlaté medaile. Opravdu jsem doufal, jak řekl Piller Cottrer, že po Turíně 2006 znovu uvidím průvod zlaté štafety na San Siro, také proto, abych ocenil, jak velký výkon ti kluci předvedli“.

Běžecké lyžování zachránilo ty italské hry před dvaceti lety.

„ Právě proto jsem doufal, že by to mohla být příležitost znovu v nás vzbudit trochu nadšení: v roce 2006, hned po těch triumfálních olympijských hrách, Itálie vyhrála mistrovství světa ve fotbale a to, co tito kluci dokázali, bylo okamžitě zapomenuto. Mluvíme o druhé olympijské disciplíně na sněhu. Zapomenout na nás není správné.“

Dva ministři vás hájili.

„3. ledna jsem o těchto chybách informoval ministra Abodiho.“

Myslíte si, že tyto polemiky k něčemu povedou?

„Zatím je vše na mrtvém bodě, doufám, že ano. Ale my, členové zlaté štafety z roku 1994, jsme to věděli už tři měsíce předtím, než jsme se zúčastnili slavnostního ceremoniálu. Je třeba zorganizovat celý ceremoniál.“

Nést pochodeň byl fantastický zážitek, jedinečný v životě

Co jste cítil s pochodní v ruce v Aostě?

„Fantastický zážitek. Se mnou tam byli Vuillermoz a Arianna Follis, a všichni, kdo ji nesli na těch 200 metrech, mi vyprávěli o jedinečném zážitku v životě. ‚Ale oni nás honí,‘ říkali. Ach, byl tam i Pellegrino, který se přihlásil, aniž by věděl, jestli bude vlajkonošem. ‚Půjdu napřed,‘ řekl mi Chicco.“

Kde budete sledovat olympiádu?

„Mám přátele, kteří mají dům ve Val di Fiemme, ale nemám lístky. Myslím, že nakonec budu komentovat závody z Milána pro Sky…