Sicilský komik se vrací do televize s pořadem „GialappaShow“: „Hrál jsem na ulici se Super Santosem a miloval jsem hráče s číslem 10. Chtěl bych mít na pódiu s sebou Yuriho Chechiho, přinesl mi štěstí.“

Nestačilo to… kouzlo, aby se stal slavným fotbalistou, ale na oplátku Mago Forest, vlastním jménem Michele Foresta, zůstal nadšeným fanouškem fotbalu. A v nové sezóně GialappaShow, která začíná v pondělí na Tv8, bude mít příležitost to potvrdit.

Mago Forest, byl jste jako mladý sportovec?

„Ano, hodně jsem hrál na ulici s legendárním Super Santosem a vymýšleli jsme si hřiště na těch nejneobvyklejších místech. V Nikósii však byla všechna hřiště do kopce nebo z kopce a často vyhrál ten, kdo si hřiště vybral. Někdy jsme hráli na hřišti poblíž domu strýce Filippa, místního farmáře, a když míč skončil v jeho zahradě, neprotestoval: nožem ho rozřízl na polovinu a obě poloviny nám vrátil, abychom je mohli použít jako klobouky. Další hřiště mělo branku poblíž rokle, kam míč pravidelně padal. Brankář ho sebral, pokud to byl gól, nebo ten, kdo kopal, pokud se nezasázel. Kolikrát jsem tu roklí nahoru a dolů běhal…„.

Snil jste o tom, že se stanete fotbalistou?

“Ano, ale nebyl jsem příliš nadaný ani jako brankář, ani jako útočník. Moji idolem byli Zoff a Anastasi.“

Pamatujete si první fotbalové zápasy, které jste viděl v televizi?

„Ty z Mexika 1970 v baru. A pak ty, které v neděli vysílala Rai: vysílali jeden z obou poločasů, ten zábavnější nebo ten s více góly.“

A na stadionu?

„Do legendárního stadionu v Nikósii jsme nechodili, abychom nemuseli platit vstupné, a lezli jsme na Rocca Palta, což byla jakási… třetí tribuna San Sira. Odtamtud jsme viděli jen jednu branku a to, co se dělo na druhé straně, jsme poznali podle reakcí hráčů. Stejně jako u zápasů v televizi Rai bylo mým osudem vidět jen část toho, co se dělo.“

Kdybyste se vydal na kariéru fotbalisty, stal byste se slavným jako…?

„Stal bych se náhradníkem náhradníka náhradníka i v týdenních zápasech. Ale pokud mluvíme o snech, bylo by hezké být jako Magic Box Gianfranco Zola. A pak bych byl také baron… Měl jsem ho rád jako fotbalistu a vážím si ho jako člověka.“

Cítíte se jako číslo 10?

„Miloval jsem ten typ hráčů: Zola, Platini, Del Piero, Antognoni, Beccalossi, Baggio.“

Fotbalista, který mohl být komikem?

„Když jsem pracoval v letoviscích, poznal jsem mladého Antonia Conteho, který tam byl na dovolené s Rampullou, Napolim a Alessiem. Conte je velmi sympatický. V práci jsem často vídal Demetria Albertiniho a ten je také skvělý.“

Totti, Balotelli nebo Vieri: kdo nejvíc „zazáří“ na obrazovce?

„Všichni jsou špičkoví hráči. Mám rád Balotelliho, který nám s národním týmem mohl dát ještě větší naději. Četl jsem, že jako kluk toho hodně vyvedl. Rád bych s ním natočil pořad s názvem „Jedna noc s Balotellim“.

Kterého sportovce byste si přál mít s sebou na pódiu?

„Yuri Chechi. V prvních letech Zeligu, přesněji v roce 1997, kdy právě získal zlatou olympijskou medaili, jsem hledal nějaké kouzelné slovo jako „Sim Sala Bin“ nebo „Abracadabra“ a vymyslel jsem „Yurichechi, Chechiyuri“. Přineslo mi to hodně štěstí.“

Jakou formaci byste jako trenér použil?

„5-5-5. Jako Oronzo Canà.“

Byli by ve vašem týmu Gialappi?

„Ne. Slyšet jejich kritiku a vtipy i při tréninku, to opravdu ne. Ale vzal bych je jako sběrače míčů.“

Jako fanoušek Juventusu, jsou mezi vámi a fanouškem Interu Marco Santinem „jiskry“?

„Žádné jiskry, protože se vyhýbám jeho blízkosti, když hraje Inter, a pro jistotu i den před a po zápase. Pravdou je, že on to bere vážněji; já jsem vlažný fanoušek.“

V jedné z upoutávek na novou sezónu GialappaShow, která má premiéru na TV8 každý pondělí ve 21:30, opakujete stadionový chorál „C’è solo un capitano“ (Je jen jeden kapitán). Kdo byl „vaším“ kapitánem na hřišti i v životě?

„V práci jsem dlouho měl kapitána… se třemi hlavami, Marco, Carlo a Giorgio z Gialappa’s, ale teď, když Carlo odešel, jsou to dvě hlavy. V životě je mým kapitánem Homer Simpson.“

Kdybyste mohl do současného kádru Juventusu přivést hráče z minulosti, koho byste si vybral?

„José Altafiniho, protože máme potíže s vítězstvím a hodil by se nám někdo, kdo nastoupí a rozhodne zápasy.“

Jaké to bylo mít CR7 v černobílém dresu?

„Ronaldo je mimozemšťan, který přistál i v Juventusu. Jsem rád, že jsem si ho mohl užít. S námi dal asi sto gólů, i když ten nejkrásnější, ten z otočky, dal v Turíně, ale proti Juventusu.“

Jaké to bylo pracovat s fanouškem Neapole, jako je Arbore?

„Byla to čest. On byl jiná televize, jiná hudba, jiné rádio… Doufám, že jsem vstřebal trochu jeho veselosti, jeho schopnosti nebrat se nikdy vážně. V pořadu „Indietro tutta“ jsem byl nováček a měl jsem to štěstí, že jsem mohl být s dvěma ostřílenými veterány, jako jsou on a Frassica. Pokud jsem na správné cestě, a ještě nevím, jestli jsem, je to i jejich zásluha.“

Mimochodem, jak se vám daří jako zpěvákovi?

„Hrozně, a říkám hrozně jen proto, že mě nenapadá negativnější příslovce. Na špičce žebříčku věcí, které neumím, je zpěv.“

Vrátil byste se rád na pódium v Sanremu?

„Byl jsem tam dvakrát s uměleckým ředitelem Baglionim a to mi stačí: byl to jeden z mých nejadrenalinovějších zážitků. Kdyby mi zavolali, neváhal bych, ale nečekám to.“

Aby se Itálie dostala na mistrovství světa, je potřeba… kouzlo?

„Tři prohry v řadě je příliš. Ani na to nemyslím.“

Líbí se vám Gattuso jako trenér?

„Mám rád kolegu Gattusa. V Itálii je 60 milionů trenérů národního týmu a já jsem jedním z nich. Proto jsme kolegové. Je vidět, že chce vyhrát a že stejně jako když hrál, vkládá do toho celé své srdce. Doufejme, že překážka play-off nebude příliš vysoká.“