V červnu poskytl bývalý šampión našemu deníku rozhovor, ve kterém hovořil o těchto dvou talentech a o mnoha dalších věcech
Nicola Pietrangeli nepotřebuje představovat. Je samotným ztělesněním tenisu. Vepsal se do jeho historie a především v Paříži přinesl Itálii dva tituly, v letech 1959 a 1960, a další dvě finálové účasti v letech 1961 a 1964. Až do roku 2023 byl jediným italským kapitánem, kterému se podařilo přivést domů Davisův pohár, a i dnes, když mu bude 92 let, je pozorným pozorovatelem světa tenisu. On, který v polovině minulého století zasel semínko, si nyní užívá plody stromu, který se stal bujným a plným plodů: „Máme šampiony všude. Mezi ženami s Jasmine Paolini, a pak jsme vyhráli Davisův pohár, Billie Jean King Cup, nikdy se nezastavíme…“.
Nicola, budete sledovat finále Roland Garros?
„Jistě! Usadím se před televizí a budu Sinnerovým největším fanouškem v zápase proti Alcarazovi. Musíte přestat myslet, že jsem závistivý, protože se z Jannika stal šampión. Jsem šťastný a hrdý, že italský tenis dominuje světu. Jsme tím, čím kdysi byla Austrálie a poté Spojené státy, a kromě Sinnera je tu spousta dalších, kteří se každý týden prosazují a předvádějí se. Například před nějakou dobou jsem viděl zápas Giganteho, nikdy předtím jsem ho neviděl a divím se, proč tomu tak je, když hraje tak skvěle.“
Paříž je výjimečná, jaké na ni máte vzpomínky?
„Ať už jako hráč, nebo i poté, vzpomínky jsou nádherné. Je to ale velmi náročný turnaj. Může být velké horko i velká zima, antuka je energeticky velmi náročná. Teď už tam ale je střecha, stadion je opravdu velmi krásný a elegantní.“
Sinner a Musetti hráli v Paříži semifinále, stejně jako vy a Sirola v roce 1960. Sledoval jste je oba?
„Škoda toho Musettiho. Ale ten Alcaraz je opravdový blázen, dělá neuvěřitelné věci. Každopádně už před pár lety jsem to říkal, podívejte se na ty rozhovory: Musetti možná není nejsilnější z Italů, ale určitě hraje nejlépe. Stačilo mu jen dát čas, aby dospěl a nasbíral zkušenosti, teď patří mezi absolutní špičku světa. Jeho tenis je opravdu krásný na pohled a jsem si jistý, že se bude dále zlepšovat a přijdou i důležité vítězství.“
Musetti potřeboval jen dozrát: je nejkrásnější na pohled Nicola Pietrangeli Co ale očekává od souboje Sinner–Alcaraz několik týdnů po finále v Římě?
„Očekávám skvělý souboj. Jannik je nesmírně silný, nedostižný. Viděli jste ho s Djokovičem? Momentálně si myslím, že ho dokáže porazit jen Carlos. Alcaraz je jako divoký kůň, všechno si dělá sám. Chybuje, pak ale předvádí fenomenální údery, nikdy nevíte, co od něj čekat. Náš hráč je ale tak silný, že by mohl do každého zápasu nastoupit s 15bodovým náskokem pro soupeře. Stejně by vyhrál.“
Dvě finále v řadě po tříměsíční pauze: to je ještě úžasnější výsledek, nemyslíte?
„Ano, ale mluvíme tu o profesionálním sportovci. A navíc naštěstí neprestal kvůli zranění, ale mohl i tak trénovat. Jannik už není tím, kým byl před dvěma lety, vyrostl, je zkušenější a zralejší. Ví, že je na Divokém západě, na čele má napsáno ‚wanted‘, je hledaný. A všichni ho chtějí porazit, aby si odnesli odměnu. Je to situace, která vás nutí být neustále ve střehu, nikdy se nezastavit. Může to být velmi vyčerpávající, ale on má správnou mentalitu, aby odolal útokům soupeřů. A ve finále čeká ten nejnebezpečnější ze všech.“
Vy jste se utkal s Rodem Laverem, posledním hráčem, který dokázal vyhrát Grand Slam. Myslíte si, že by to Sinner mohl dokázat?
„Rocket Man (Laverova přezdívka, pozn. red.) to dokázal ne jednou, ale dvakrát. Co se týče Jannika, nepřekvapilo by mě, kdyby se mu tento výkon podařil. Je nejsilnější.“
Díky Sinnerovi a jeho úspěchům teď všichni mluví o tenise, jaký to na vás má vliv?
„Italové, jak vždycky říkám, jsou spíš národ fanoušků než sportovců. Mají tendenci naskočit na vlnu toho, kdo vyhrává, nebo na vlnu muže okamžiku. Viděli jsme to u jachtingu, u Tomby, u Valentina Rossiho. Teď je tu Sinner. Vidím ho všude, stačí, abych trochu pootevřel ledničku, a najdu tam jeho reklamu.“
Je nějaký šampión, s nímž byste ho přirovnal?
„Možná s Borgem. Chladnokrevný, nikdy se nerozčiloval, stejně jako Jannik. A proč by se vlastně měl rozčilovat? Talentovaný, slavný, světová jednička, obdařený talentem. Uměl ho dobře rozvíjet a teď už nemá žádné slabiny.“
