Isolde, bývalá mistryně světa, provozuje horskou chatu v Selvě ve Val Gardena: „Jsem univerzální pomocnice, vařím a vozím turisty na lyže. Dnešní italské reprezentantky už nejsou silnější než my. Moje děti? Jeden je kuchař, druhý nám pomáhá, ten nejmladší chce být jako Ronaldo“

Tři olympijské medaile, tři na mistrovství světa, 15 vítězství ve Světovém poháru, 51 pódiových umístění, vítězka Světového poháru ve sjezdu v letech 2001 a 2002: Isolde Kostnerová patřila mezi nejrychlejší lyžařky světa. Nyní je úspěšnou podnikatelkou.

Isolde, jaké byly tyhle první 50 let?

„Vůbec ne nudné. Měla jsem krásné dětství, rodiče mi nechávali volnost: v létě jsem si mohla hrát v lesích a na loukách; v zimě jsem mohla lyžovat, běhat na běžkách, hrát lední hokej a bruslit. Ještě se dalo jezdit na saních po ulici.“

Pak přišla léta jako sportovkyně.

„S vážným tréninkem jsem začala v 11 letech a skončila v 31. Splnila jsem si sen, který jsem měla už jako malá holčička – že jednoho dne budu lyžovat v televizi. Moje maminka byla velká fanynka, sledovala všechny závody. A já také, mým idolem byla Zurbriggenová. Mou vášní nebylo lyžování, ale sport obecně: volejbal, cyklistika, lezení, horská turistika, plavání, běžecké lyžování. Naučila jsem se spoustu věcí: díky neustálému kontaktu s mnoha lidmi z různých míst a různých rodin jsem se obohatila.“

Kdo je dnes Isolde Kostnerová?

„Jsem matkou tří dětí ve věku 19, 17 a 9 let. A vlastním dva podniky: penzion, kde jsem se vdala, Garní Residence Soraiser v Selvě di Val Gardena, který patřil rodině mého manžela, a už tři roky také luxusní chatu Vilaiet v Ortisei“ .

Stále je v kontaktu s mnoha lidmi.

„Turisté nezůstávají déle než týden, ale to je na tom to hezké – jsou na dovolené, takže jsou obecně uvolněnější. Ale běda, když není wifi…“.

Jaká je vaše role?

„V penzionu jsem univerzální pomocnice: když chybí pokojská, dělám pokojskou, když chybí můj manžel, připravuji snídaně, jsem tam, kde je mě potřeba. Starám se o zahrady, celé dny trávím péčí o květiny a prořezáváním keřů. A pak prádlo, postele. Na chatě naopak vítám hosty a jeden den v týdnu je vozím na lyže.“

Kam jezdí na dovolenou někdo, kdo žije v Val Gardena?

„Hledáme teplo, jedeme si načerpat slunce.“

Oblíbený okamžik dne?

„Jsem ranní ptáče. Z mé závodní kariéry mám nejživější vzpomínky na rána na ledovcích, chodili jsme velmi brzy, před pátou, když tam ještě nikdo nebyl, a sledovali jsme svítání.“

Pomáhají vám vaše děti?

„Ten druhý nám pomáhal už od malička, ale jako teenager o to ztratil chuť. David, ten starší, by se chtěl stát kuchařem a pracuje v Selvě v kuchyni šéfkuchaře oceněného michelinskou hvězdou. Ten mladší se zatím chce stát Cristianem Ronaldem.“

Letos oslaví váš nejstarší syn dvacet let: jaký to na vás dělá dojem?

„Neuvěřitelné. Život utíká příliš rychle. V roce 2024 jsem oslavila 30 let od své první olympijské medaile a nemohla jsem tomu uvěřit: jak je možné, že už uplynulo třicet let?“

Liší se vaše děti od toho, jaká jste byla vy v jejich věku?

„Liší se, ano. Já jsem už v 11 letech byla velmi pečlivá, perfekcionistka, vždycky jsem dělala víc, než se ode mě očekávalo. Oni nejsou tak odhodlaní. Ten malý hraje na harmoniku, ale není tím posedlý. Prozatím ano, co se týče fotbalu, uvidíme za dva roky.“

Jaká jste matka?

„Velmi podobná svým rodičům. Nemám strach, už jako malí jsem je posílala na ty nejtěžší sjezdovky, psala jsem jim na helmu své telefonní číslo, ale vždy se vrátili domů v pořádku.“

A jako manželka? Jste žárlivá?

„Ne. Kdyby si našel někoho, kdo se mu líbí víc než já, ať si jde. Možná to říkám jen proto, že se to zatím nestalo.“

Bylo snadné přestat závodit?

„Ano, protože v roce 2004 jsem si dala trochu času na rozmyšlenou a rozhodla jsem se pokračovat jen do olympiády v Turíně. Byla jsem připravená skončit. Pak jsem v prosinci zjistila, že jsem těhotná, takže jsem prostě skončila dřív.“

Vynechala jste olympiádu, protože jste čekala dítě: jak to vzal svaz?

„Asi to nepřijali moc dobře, ale už se to stalo.“

Na sjezdovce Olympia delle Tofane v Cortině jste zvítězila pětkrát.

„Byla to opravdu moje sjezdovka. Lindsey Vonn mi připadala neporazitelná, ale teď už nevím.“

Jsou dnešní italské závodnice silnější než vy?

„To bych zrovna neřekla. Stačí si vzpomenout na všechny naše soupeřky.“

Co pro vás znamenaly olympijské hry?

„Lillehammer byl sen. Bylo mi 18 let, teprve nedávno jsem vyhrála svůj první závod, ale byla jsem v klidu, bez jakéhokoli tlaku. Říkala jsem si: sjedeme, dám do toho všechno, když skončím třicátá, fajn, když se dostanu na pódium, tím líp.“

Vždycky jste působila klidně.

„Měla jsem ale problémy se žaludkem: byla jsem přesvědčená, že je to moje slabina, ale od té doby, co jsem skončila, už jsem nic neměla. Zřejmě to bylo napětím.“

První závod?

„V první třídě základní školy, ve škole, na obřích lyžích. Skončila jsem druhá za svou nejdražší kamarádkou Christine Gruberovou.“

Její největší přednost?

„Řekla bych, že rovnováha. I když se rozčílím, nikdy to nepřeháním.“

Máte nějaký sen, který se vám ještě nesplnil?

„Bohužel ne, velké sny, jako je vyhrávat závody, už nemám. Ale ráda bych přivedla k sportu lidi od 50 let výše. Je to velmi důležité, je to zdraví.“

Je něco, čeho se bojí?

„Někteří politici mi dělají starosti.“

Je šťastná?

„Ano. Po padesátce jsem v sobě našla větší klid. Vždycky jsem byla velmi pečlivá, chtěla jsem, aby všechno bylo dokonalé. Naučila jsem se brát to s větším nadhledem.“