Lorenzo je připravený znovu vyrazit: „Letos jsem hrál jak proti Jannikovi, tak proti Carlosovi: prohrál jsem, ale pochopil jsem, v čem se ještě můžu zlepšit, a Perlas mi v tom může pomoct.“

Lorenzo Musetti prožil více než jeden život. Talentovaný mladík, otec dvou dětí a konečně i hlavní postava okruhu, kde si v roce 2025 zaslouženě vybojoval místo v Top 10. Ve 23 letech je ještě mnoho co dělat a o co usilovat, a proto se italská dvojka a světová osmička již rozbíhá k dalším cílům. Najít kontinuitu, přiblížit se k první dvojici, která se zdá nedosažitelná, a hrát hlavní roli v dresu italské reprezentace.

Lorenzo, v tenise je málo času na přemýšlení, ale bilance jsou zásadní. Kdybyste měl shrnout rok 2025, jaké by byly vaše nejvýznamnější momenty?

„Byl to rok plný premiér, které mě naplnily hrdostí a uvědoměním. Mezi moje vrcholy určitě zařadím finále v Monte Carlu, dvě semifinále v Římě a Madridu, debut v top 10, první semifinále na Roland Garros, čtvrtfinále na US Open. A pak, i když to přišlo s trochou námahy, nemohu opomenout postup do finále. Škoda, že jsem tam fyzicky dorazil trochu vyčerpaný…“.

Bohužel v nejlepších momentech, jako v Monte Carlu a Paříži, měl fyzické problémy. Totéž se stalo ve Wimbledonu, kde obhajoval semifinále. To vše zkomplikovalo kvalifikaci na Finals.

„To je pravda, ale emoce, které jsem prožil v Turíně, byly neuvěřitelné. Ten strhující řev domácích fanoušků mi naháněl husí kůži a pomohl mi překonat únavu, tu únavu, která ti svírá nohy i mozek a kterou překonáš jen díky adrenalinu.“

Jako v tom pohádkovém zápase, který jste vyhrál proti De Minaurovi?

„Ano, to vítězství bylo opravdu jako z pohádky. Je to vzpomínka, která mi zůstane navždy, jako fotografie toho týdne v Turíně.“

V boxu seděla její partnerka Veronica a čekala na vašeho druhého syna. Teď jste čtyři, jak se změnil váš každodenní život?

„S příchodem Leandra se změnilo tak trochu všechno a není třeba říkat, že jsme nesmírně šťastní. Ludovico nežárlí, naopak: myslím, že pochopil, že to novorozeně není jen dočasné dítě, ale že je tu natrvalo. Oba jsou ještě velmi malí a Ludo si podle mě v příštích měsících více uvědomí, že má bratříčka: budou to citlivé chvíle, které bude třeba zvládnout jako rodiče i jako pár.“

Kromě rodiny se rozšířil i tým: José Perlas bude po boku tvého dlouholetého trenéra Simone Tartariniho. Jak jste k tomuto rozhodnutí dospěli?

„Myšlenka doplnit tým o dalšího člena vznikla během týdne v Paříži, na Roland Garros. Měl jsem za sebou skvělé období, ale cítil jsem potřebu něčeho jiného, co by mohlo přinést něco nového mně, Simonovi i celému týmu. Někoho, kdo by přinesl zkušenosti: José jich z tohoto hlediska má spoustu. Všechno jde velmi dobře, práce pokračuje a věřím, že nám dává mnoho podnětů k tomu, abychom se pokusili trochu snížit odstup od světové špičky.“

Bude Perlas s vámi cestovat do Austrálie?

„Ano, v těchto dvou měsících budeme cestovat všichni společně a pak se José a Simone budou ve zbytku sezóny střídat. Ale v těchto dvou měsících, zejména na začátku, je podle mě velmi důležité, abychom pracovali společně. Abychom se stále více sehráli.“

Na antuce je podle výsledků již světovou dvojkou…

„Teď bude důležité ještě více se zlepšit na povrchu, jako je tvrdý, který nás zaměstnává tři čtvrtiny sezóny. To, co letos udělalo rozdíl, je, že jsem hrál lépe na tvrdém povrchu a zlepšil se zejména na podání a úvodních úderech. Snažíme se tyto údery zhodnotit a věřím, že směřujeme správným směrem. Jsem opravdu spokojený, nemůžu se dočkat, až to začne znovu.“

Jaký je cíl pro rok 2026?

„Určitě být stále konzistentnější, abych překonal propast mezi mnou a prvními dvěma. Během sezóny jsem měl příležitost utkat se jak se Sinnerem, tak s Alcarazem, a vždy jsem prohrál. Důležité však bylo získat informace a já jsem pochopil, v čem se mohu zlepšit.“

A co v krátkodobém horizontu?

„Chci se dostat do druhého týdne už v Austrálii: to je můj výchozí cíl. Loni jsem k tomu měl blízko, pak jsem prohrál zápas, který mohl dopadnout jinak a trochu by se tím otevřela tabulka. A pak, pokud vše půjde tak, jak doufám, zahrát si finále, aniž bych musel osm týdnů předtím objíždět svět. Tenis, stejně jako život, se skládá z jednotlivých momentů.“

Je v tvých plánech i reprezentace?

„Jistě. Mrzelo mě, že jsem se musel vzdát finále v Bologni, ale byl jsem prvním fanouškem u televize, když moji spoluhráči bojovali o Salátovou mísu. V budoucnu doufám, že budu hrát hlavní roli a vybojuji si v národním týmu tu rozhodující pozici, kterou se mi zatím nepodařilo plně obsadit.“

Top 10, finále. Zaznamenal jste změnu v pozornosti, kterou vám věnuje veřejnost nebo sponzoři?

„Není to první rok, co dosahuji dobrých výsledků, ale určitě jsem byl mnohem více na očích. I to, že jsem byl nejvyhledávanějším sportovcem na Googlu, mě příjemně překvapilo: jsem rád, že tolik fanoušků a milovníků sportu obecně vyhledávalo mé jméno. To byl opravdu velký krok vpřed.“