Stejně jako proti Austrálii a Belgii i v zápase se Španělskem čekala italská dvojice na rozhodující zápas, který se nakonec neodehrál. Oslavovali však stejně: „To, že jsme se tam dostali, jim dodává sebevědomí a oni zase dodávají sebevědomí nám, to je to nejdůležitější.“
Po posledním zrychlení forhendu Flavio pochopí, že to dokázal. Filippo k němu běží, Matteo přeskakuje tabule ohraničující lavičku a jde ho obejmout. A ze šaten se do arény vrací Simone a Andrea. Itálie vyhrála 2:0 díky singlistům, oni už nejsou potřeba. Se Španělskem, stejně jako s Rakouskem a Belgií. V Bologni Bolelli a Vavassori žili v neustálém očekávání, že budou muset odehrát „rozhodující zápas“, který se však nikdy neuskutečnil. Finále bylo především emocionální horskou dráhou. S dlouhým a stresujícím čekáním, než všichni společně zvedli Insalatieru. Po prvním bodu, který přinesl Berrettini, se totiž zápas Cobolliho vyvíjel velmi špatně. Munar vypadal jako zuřivec, Flavio byl bez energie. Ani jeho otec Stefano už tomu nevěřil. Bolelli a Vavassori, které kapitán Volandri nominoval pro případný rozhodující zápas, se v určitém okamžiku šli rozcvičit, mentálně si zopakovat herní schémata a naladit se na soutěžní atmosféru. Bylo to všechno zbytečné? Ne, protože v chemii Davis Cupu má všechno smysl.
Bolelli a Vavassori tvoří velmi sehranou dvojici: vznikla v létě 2023 a dokázala se dostat do tří grandslamových finále (Australian Open 2024 a 2025, Roland Garros 2024), získat 7 titulů ATP a podruhé v řadě se kvalifikovat na ATP Finals, kde se před několika dny v Turíně dostali až do semifinále a i letos zakončili sezónu v první desítce světového žebříčku. Vavassori byl v Turíně jako doma: na tréninky se vždy vrací do Ct Pinerolo, kde pracují jeho otec Davide, jeho trenér, matka Dorina a sestra Sara. Bolelli je naopak rodilý Boloňan a tenisově vyrostl v Country Clubu ve Villanově, nedaleko výstaviště, kde se konal Davis Cup. Záleželo mu na tom, aby byl protagonistou. Záleželo na tom oběma, také proto, že Andrea a Simone, ačkoli si na okruhu užili mnoho úspěchů, s národním týmem – jako dvojice – ještě nezanechali stopu. Malá poznámka: Bolelli, 40 let, se může pochlubit delší historií, s celými 46 odehranými zápasy ve dvouhře a čtyřhře (24 výher, 22 proher) od roku 2007. Duo Bolelli/Vavassori naopak odehrálo v Davisově poháru pouhé tři zápasy, dvě prohry a jediné, byť cenné vítězství: 2:1 nad Belgií v základní skupině v roce 2024, které bylo rozhodující pro postup ze skupiny. A do bilance je třeba započítat i vyřazení v prvním kole, jako nasazená jednička, na olympijských hrách v Paříži.
NA LAVIČCE— Bolelli a Vavassori nikdy nenastoupili v obou finálových fázích, které v Malaze táhl Sinner. Jannik v roce 2023 odehrál spolu se Sonegem rozhodující čtyřhry proti Nizozemsku a Srbsku, loni se spojil s Berrettinim, aby ve čtvrtfinále vyřadili Argentinu. A nehráli ani v Bologni. Na rozdíl od Španělů Granollerse a Martineze, kteří byli klíčoví pro postup přes Českou republiku a Německo, Italové zůstali na lavičce a čekali, až konečně přijde jejich řada. „Byli jsme připraveni hrát, ale kluci byli fantastičtí a Flavio předvedl šílený comeback,“ řekl Bolelli po slavnostním předávání cen. „Věděli jsme, že musíme být připraveni a nabuzeni. To, že tam jsme, jim dodává sebevědomí a oni dodávají sebevědomí nám, to je to nejdůležitější. Nevadí, když vyhrávají spoluhráči a my nehrajeme, je to v pořádku,“ řekl Vavassori a dodal: „Říkali jsme to už před čtvrtfinálovým zápasem: kdokoli nastoupí, dá do toho srdce. Vyrostli jsme spolu, máme velmi silný týmový duch. Když máte tak semknutý tým, individuální ambice jdou do pozadí.“
