Bývalý italský šampión vypráví v rozhovoru pro Corriere della Sera: o vítězstvích, setkání s Enzem Ferrarim, olympiádě i dnešních italských reprezentantech

Jiný svět. Lyžování, fanoušci, pozvání do Maranella na setkání s Enzem Ferrarim. A pak Alberto Tomba, olympiáda a život dědečka. Gustav Thoeni hovoří o všem možném v rozhovoru pro Corriere della Sera. Legenda italského lyžování z Trafoi, ležícího na úpatí průsmyku Stelvio, kde provozuje svůj hotel, vypráví o svém životě, počínaje právě svou rodnou vesnicí, kterou nikdy neopustil: „Nikdy jsem neuvažoval o tom, že bych žil jinde. Po prvních vítězstvích venku se vždycky tvořila fronta. Novináři mi nedali vydechnout. Ale zůstávají mi z toho hezké vzpomínky. Jednou přijel princ Vittorio Emanuele ze Savojska, po obřím slalomu ve St. Moritzu.“

Tři dcery, dvanáct vnoučat a svět, který je dnes vzdálený světelné roky: „V 24 letech jsem se oženil, v 29 jsem ukončil kariéru. Když se narodily mé tři dcery, nikdy jsem nebyl doma. Moje žena Ingrid to zvládla skvěle. Jsem dědeček na plný úvazek a vnoučata mě dojímají.“ I co se týče výdělků, je to úplně jiný svět: „Vyhráli jsme pohár a to bylo všechno. Jednou mi darovali dvě televize, ale tady nebyl vysílač: nefungovaly. Po paralelním slalomu přišla Lancia. Enzo Ferrari mě přijal ve svém obrovském studiu s nesmírně velkým psacím stolem. Byl velmi laskavý, ale jeho osobnost na mě působila tísnivě.“

tomba—  O vztahu s Tombou: „Loni, k padesátému výročí Valanga Azzurra, mě Alberto Tomba překvapil. Zaregistroval se pod falešným jménem: Rossi. Jsme velmi dobří přátelé. V letech, kdy jsem ho trénoval, jsme často zůstávali sami, já a on, v pokoji. Vařili jsme si špagety. V den mých narozenin mi vždycky volá o půlnoci: chce být první, kdo mi popřeje. Dnes si myslím, že mu chybí rodina. Je mi to líto. Občas jsem mu říkal: ‚Musíš si založit rodinu!‘ Ale nikdy to nevyšlo.“

Sinner—  Horal jako Jannik Sinner: „On žije v jiném světě. Setkali jsme se jen jednou, loni na Sportovním plese. Přiblížil jsem se k němu, byl tak obklopený lidmi. Bylo to jen na chvilku.“ Začínají olympijské hry a samozřejmě tam bude i Thoeni: „Pojedu do Cortiny představit svou autobiografii (Una scia nel bianco, Rizzoli) a hlavně nést olympijskou pochodeň. Řekli mi, že budu jedním z posledních nosičů pochodně. Pak budu hry sledovat z domova. V deset už jsem v posteli. Trochu sportu v televizi: lyžování, fotbal, tenis.“ A k velkým italským lyžařům: „Alberto. Compagnoni. Dnes pak Brignone, Goggia. Jsou to drsňáci.“ Franzoni? „Skvělý.“