Šestnáctiletý hráč skóroval několik sekund po svém prvním vstupu na hřiště v dresu AS Řím: „Od Gasperiniho jsem se hodně naučil.“ Otec Antonino: „Všichni jsme velmi nadšení, teď je třeba pokračovat v práci.“

Šestnáct let, pár dní před sedmnáctými narozeninami, které oslaví 10. února. Antonio Arena se zapsal do historie AS Řím gólem, který navzdory konečné porážce voní symbolickým datem. A to jen pár vteřin po svém vstupu na hřiště za potlesku téměř rezignovaného Olimpica. Arena však rozbouřil stadion, který dosud viděl jen v televizi a při několika příležitostech na lavičce, před konečným zklamáním a těsně zmeškaným druhým gólem. Udělal to před zraky svého otce Antonina, který byl přítomen na tribuně, stejně jako od jeho začátků v Ucchino Football v Austrálii, poté ve Western Sydney Wanderers a nakonec v Pescara: „Všichni jsme velmi dojatí, teď musíme pokračovat v práci. Chceme, aby pokračoval v sbírání těchto zkušeností. Je mladý a musí ještě růst,“ řekl po zápase.
„Je to krásný okamžik, byl jsem trochu nervózní, ale soustředil jsem se jen na hru. Wesley dal krásný centr a já hned skóroval. Na tento večer nikdy nezapomenu,“ řekl po zápase dojatý Italo-Australan. Hráč ročníku 2009 poděkoval především Gasperinimu: „Odehrál jsem s ním 4 zápasy na lavičce a absolvoval několik tréninků. Jsou opravdu tvrdé, ale už jsem se hodně naučil. Chci pokračovat v práci a doufám, že tak budu pokračovat i nadále. Moje myšlení zůstává stejné, po dnešním gólu se nic nemění. Ještě mi toho hodně chybí.“

Znamení zralosti. Má ji i když má jmenovat svého idola: „Je to Ronaldo ‚Il Fenomeno‘, byl to kompletní hráč. Rád sleduji mnoho útočníků, abych se od nich učil, ale on byl nejlepší. Komu se podobám? Rád útočím do hloubky, ale chci být sám sebou a stát se stále silnějším.“