Mistr světa ze Singapuru debutuje na mistrovství Evropy v Polsku: „Čím více silných soupeřů, tím větší motivace pro všechny. Z juniorských let mi zůstala chuť trénovat a touha vyhrávat.“

Debut jako mistr světa. Pro Simone Cerasuola bude od úterý 2. prosince v Lublinu v Polsku start na mistrovství Evropy v krátkém bazénu mít zvláštní příchuť: v rozplavbách na 100 m prsa bude muset hned od začátku plavat rychle, aby se dostal mezi první dva Italové, ale také aby se představil v roli, kterou mu vyneslo letní zlato na 50 m. Bude také muset bránit image mistra světa mezi olympionikem Nicolò Martinenghim, nováčkem Ludovicem Vibertim a debutantem Gabrielem Mancinim. Je to národní tým bez Benedetty Pilato (která nebude moci obhájit titul z před dvou let v disciplíně 50 m prsa kvůli diskvalifikaci, která se týkala také Chiary Tarantino) a Grega Paltrinieriho, který se nyní více věnuje dálkovým disciplínám, i když bude i nadále startovat v disciplíně 1500 m. Mezi 30 povolanými jsou olympionici Thomas Ceccon (závodí pouze v disciplíně 100 m znak, která je na programu dnes, a ve štafetách před odjezdem do Austrálie) a Nicolò Martinenghi, mistr světa Simone Cerasuolo, stříbrná medailistka z mistrovství světa Simona Quadarella, hvězdy Sara Curtis (která se po mistrovství Evropy vrátí do USA a vynechá zimní mistrovství) a Carlos D’Ambrosio. Sedm z nich debutuje: Alessandra Mao, Irene Burato, Paola Borrelli, Agata Maria Ambler; Giovanni Guatti, Francesco Lazzari a Gabriele Mancini. Do italského týmu se vrací specialisté na krátký bazén Lorenzo Mora, Michele Busa a Costanza Cocconcelli. Kapitány zůstávají Lorenzo Zazzeri a Silvia Di Pietro. Bez Rusů, kteří nezískali vízum z Polska, se na soutěži utkají Britové a Francouzi.
Itálie se bude snažit překonat výsledek z Otopeni 2023, kde získala 22 medailí (7-12-3). Mezitím Cerasuolo vypráví svůj příběh.

„Myslím, že tyto mistrovství Evropy prožívám bezstarostně, budu se snažit podat co nejlepší výkon. Záleží mi na tom, protože loni se mi v krátkém bazénu nedařilo a rád bych si vedl dobře i na 25 metrech. Absolvoval jsem dobrý tréninkový cyklus, zatím jsem neměl žádné potíže. Dosáhl jsem také dobré výšky. Trénoval jsem dobře. Myslím, že jsem v tréninku udělal pokrok.“

Změnila se také vaše mentalita v přístupu k každodenní práci?

„Vždy jsem byl velmi dobrý v každodenním přístupu k práci. Ale určitě mám větší povědomí. Podle údajů je to správná cesta, kterou se ubírám, takže mám také větší chuť do toho, co dělám. Dávám do toho více chuti. Chuti Romagny.“

Možná nikdy nebyla v prsařském plavání taková konkurence jako tentokrát: od teď to bude dvojitá výzva, mezi italskými reprezentanty a zahraničními soupeři.

„Ano, už v rozplavbách na mistrovství Evropy se budeme muset „porazit“ mezi sebou, protože budeme čtyři, ale dva zůstanou venku. Takže už v rozplavbách budeme připraveni se navzájem vyzvat. Ale myslím, že to je pro nás i pro hnutí dobré. Je třeba to brát a prožívat pozitivně. Protože pokud to nakonec podstoupíš…“.

Je to také hra mysli?

„No, určitě. Je třeba se soustředit. A nenechat se unést zbytečnými věcmi: mentálně je třeba se soustředit na konkrétní věci, zůstat soustředěný a snažit se dělat svou práci dobře“.

Od Martinenghiho přes Vibertiho až po zahraniční hráče, bude se na vás dívat jinak?

„Nevím, nemyslím si. Nakonec jsem to pořád já, ale upřímně řečeno mě moc nezajímá, jak mě vidí ostatní. Raději se dívám na to, jak se vidím já.“

A jak se vidíte jako mistr světa po létě plném veřejných závazků a přehlídek?

„Nejkrásnější a nejvzrušující okamžik byl na stadionu Juventusu, kde jsem potkal Chielliniho. Vrátím se tam. Sportovní svět a fotbal mě fascinují, nikdy mě to neomrzí. Ale chápu také, co říká Thomas Ceccon o rozptýlení. Samozřejmě ještě nemám takovou mediální pozornost jako on a moc se mi to nelíbí, v tom se v něm trochu vidím. Není vždy příjemné mluvit o sobě. Když můžu, zůstávám v klidu ve svém městě.“

Požádal jste Martinenghiho nebo Scozzoliho o více rad, jak žít a zvládat úspěch?

„S Martinenghim jsem mluvil na mistrovství světa v Singapuru. Scozzoliho vídám častěji na trénincích a samozřejmě mi dal více rad. Ale více jsem se ptal na radu své rodiny, která mi přeje jen to nejlepší.“

Po zlaté medaili na mistrovství světa přišla zpráva, že 50 m prsa bude od roku 2028 olympijskou disciplínou, takže na olympiádě budou dvě příležitosti, 50 a 100 m prsa. Do Paříže pojede v roce 2026 pouze na mistrovství Evropy, v Los Angeles se dočká odplaty?

„Zatím trénuji na obě vzdálenosti. Chci se zlepšit v obou. Rozhodně nemyslím na jeden závod. Ještě není čas o tom přemýšlet. Možná ten čas přijde, uvidíme, co přinese budoucnost. Ale teď se určitě soustředím na přípravu na oba závody.“

Jak si ale představujete vtržení zkušenějších prsařů, jako je Peaty, do závodu, který jste vyhrál?

„Peaty do Los Angeles nepojede jen tak. Každý šampion, který se postaví na startovní blok, bude chtít říct své, a jsem si jistý, že pokud přijede, bude mít co říct. My Italové, a nevíme, kdo tam bude, se budeme tvrdě bránit.“

Rusové se mistrovství Evropy nezúčastní: bude to tento týden snazší?

„Je mi líto, že tu nejsou. Rusové jsou v prsařském plavání velmi silní. Rád bych se znovu utkal s Prigodou a Shymanovichem. Doufám, že je uvidím v létě v Paříži. Čím více silných lidí, tím větší motivace pro všechny. A to je vždycky dobré.“

Co zbylo z toho Cerasuola, který vytvořil juniorský světový rekord v prsařském stylu na 50 metrů?

„Určitě chuť trénovat, chuť ukázat sám sobě, co dokáže. A pokračovat v každodenním boji za své sny.“

Vždy se nabije energií díky Juventusu…

„Moje motto „až do konce“ je stejné jako motto Bianconeri, jak jsme viděli v Lize mistrů. Mohu ho přenést i do plavání. Spalletti se mi líbí. Je to muž, který ví a je velmi inteligentní. Věřím, že Juve si povede dobře.“

Mezi jeho idoly patří Allegri a Sinner. Koho by chtěl poznat jako prvního?

„Kromě Juventusu bych teď moc rád potkal oba. Jsem si jistý, že k tomu brzy dojde.“

Plavec, který vidí vítězství tenisu?

„To, co Sinner dokázal v posledních letech, změnilo způsob, jakým vnímáme individuální sport. To, co Sinner dokázal vítězstvím ve Wimbledonu a historickým finále na Roland Garros, zůstává nezapomenutelným příkladem. Sinner změnil individuální sport v Itálii. Je to sportovní osobnost, kterou je třeba obdivovat. Těším se, až ho poznám.“

Je skromnost něco, co vás možná spojuje?

„Ano, rozhodně. Je to velmi klidný člověk. Rád pracuje na tom, co miluje. A nakonec skromnost a práce společně vytvářejí nejlepší cestu k vítězství. To nutně neznamená stát se mistrem světa, ale je to osobní úspěch.“

Díváte se každé ráno, když jdete na trénink, na zlatou medaili ze Singapuru?

„Nedívám se na ni každý den, ale v těžkých chvílích mi často připomíná sílu těch okamžiků. Když si vzpomenu na to finále, celý můj den je hned hezčí.“

Vyhrát je těžké, zopakovat to je jiná a složitější výzva?

„Ano, výzva je vždy větší, ale nakonec je to i to hezké. Kdo vyhraje, musí se snažit zůstat na vrcholu, kdo nevyhraje, musí se snažit to napravit. To je na sportu hezké. Porážky pomáhají růst a vedou k nejkrásnějším okamžikům.“

Jaký dárek jste si dal za zlatou medaili z mistrovství světa?

„Dárek, který jsem si dal, je spíše dárek od srdce: pořídil jsem si psa, čokoládového labradora. Jmenuje se Singa, podle Singapuru…“