Trenér italské ženské volejbalové reprezentace: „Pro De Gennara bude v mém týmu místo, až bude chtít. Potřebovali bychom ligu s 12 týmy, teď se hraje příliš mnoho zápasů. Po olympijských hrách v Los Angeles přenechám místo někomu jinému“
Za dva roky u kormidla ženské reprezentace zažil samá vítězství. Zlatou olympijskou medaili v roce 2024, zlatou na mistrovství světa v roce 2025 a navíc dvě vítězství v Nations League. Nyní je trenér Julio Velasco připraven na třetí léto plné výzev a novinek. „Celou zimu jsem netrénoval, takže se moc těším, až zase začnu. Potřebuji nabrat síly, studovat. Potřebuji čas, ale až přijde březen, chci se pustit do práce.“
Jaké nápady zrály během zimního studia?
„Řekl jsem holkám: ‚Abychom mohly dál vyhrávat, musíme si myslet, že jsme předchozí léto prohrály. A musíme nastavit práci tak, abychom přemýšlely o tom, co jsme měly udělat, abychom vyhrály.‘ Tak jsem se zaměřil na věci, které je třeba zlepšit. Mezi nimi je i myšlenka nasadit Antropovou na pozici smečařky.“

Můžete nám o tomto projektu říct něco víc?

„Chci ji v této roli vyzkoušet po celou dobu Nations League. Musíme zvážit různé věci, od jejího příjmu přes její postavení v obraně až po to, jak ji využít v protiútoku. Její podání si zaslouží být více využito, její blok proti velmi fyzicky silným protivníčkám, jako jsou Haak, Boskovic a Vargas, nám může dát něco navíc, když budou soupeřky v první linii. A navíc má Ekaterina vynikající údery ze čtvrté pozice. To vše je však třeba ověřit a vyzkoušet. Poté před mistrovstvím Evropy vyhodnotíme výsledky a uvidíme, zda má smysl v tomto projektu pokračovat.“

Kolik odpočinku dostaly Orro, Danesi, Sylla a Egonu?

„Dám jim 4 týdny volna od posledního zápasu, který odehrají v klubu. Pravděpodobně se vrátí po Nations League, ale pokud některá z nich skončí dříve v play-off a v evropských pohárech, mohla by se připojit ke skupině ještě před finále VNL, které se koná v Číně.“

Bude to léto po De Gennarové. Nahradit ji nebude snadné.

„Monica je výjimečná. Řekl jsem jí, že až bude chtít, přijmeme ji do realizačního týmu národního týmu nebo, pokud bude chtít, do týmu mládeže. Až přestane hrát, bude to poklad italského volejbalu, který nesmí přijít vniveč. Ale o budoucnost se vůbec nebojím. Fersino hraje velmi dobře, stejně jako Spirito a Moro.“

S Antropovou na pozici smečařky je třeba najít druhou hráčku, která by tuto roli vyvážila. Přemýšlel jste o tom?

„Když jsem v roce 2024 začal pracovat s tímto týmem, někteří mi navrhovali, abych postavil do sestavy Antropovou a Egonu. Tehdy jsem to odmítl, protože Sylla měla v té době nějaké problémy s příjmem. Za ty dva roky se zlepšila, úspěšně na sobě pracovala. Není tedy vyloučeno, že by mohla hrát společně s Kate a Paolou. Jsou tu také Nervini a Giovannini, které byly v minulé sezóně velmi důležité. Stella je oporou v Chieri, Gaia je náš trumf v obraně.“

Do realizačního týmu nastoupil jako asistent Valerio Lionetti, trenér Maceraty. Jak jste ho vybral?

„Barbolini bude přítomen pouze na zápasy a na některé přípravné období, takže jsem potřeboval dalšího trenéra. Metoda, kterou jsem při výběru použil, je jednoduchá: meritokracie. Lionettiho jsem neznal, ale dovedl Maceratu do A1 a letos zajistil záchranu. Poté, co jsem mu tuto roli nabídl, jsem se s ním šel seznámit.“
Mladí hráči v Itálii nejsou oblíbení. Yamal by v 16 letech nikdy nebyl v základní sestavě v Serii A

Julio Velasco
Bude turné do Los Angeles posledním s národním týmem?

„Myslím, že ano. Pak dostane šanci někdo jiný.“

Uvažujete o budoucnosti v manažerské funkci?

„Ne, to absolutně vylučuji. Miluji dělat to, co mě baví. Řeknu vám něco, co mi řekl můj přítel Gianni Mura, když ho požádali, aby zastával odpovědnou funkci v jeho novinách: ‚Odmítl jsem to, protože rád píšu.‘ Tak já miluji trénování.“

Co vám naznačuje letošní sezóna?

„Jeden z problémů volejbalu je zároveň problémem celé země. Mladí se nelíbí. Když udělají chybu, nedostanou kritiku, ale jsou odsuzováni. Vždy uvádím tento příklad: Yamal by v 16 letech nikdy nebyl v základní sestavě italského fotbalového týmu. V Barceloně ano.“

Je tu také růst Egonu…

„Tento proces jsem zaznamenal už od svého příchodu do národního týmu. Samozřejmě role kapitánky v klubu ji posunula ještě dál. Její role není snadná, protože je vždy na očích všech, je neustále souzena.“

Hráčky i hráči si stěžují na kalendář a vysoký počet zápasů. Co si o tom myslíte?

„Je pravda, že se hraje příliš mnoho. Myslím si, že liga jako ta ženská s 14 týmy je příliš velká. Stačilo by 12.“

Prosazuje se také myšlenka přesunout mistrovství světa do jiného období roku: na leden. Co si o tom myslíte?

„Byla by to katastrofa. Pokud je něco, co ve srovnání s jinými sporty funguje, je to to, že klubové a reprezentační sezóny jsou oddělené a nevyvolávají polemiky, jak se to například děje ve fotbale.“
Často mluvím s Quesadou, byl jsem si jistý, že to zvládne: my Argentinci jsme zvyklí být kreativní

Julio Velasco
Loni některé sportovkyně odmítly pozvánku do národního týmu a raději se věnovaly léčbě zdravotních potíží a vy jste řekl: „Pro ně se dveře do národního týmu už znovu neotevřou“. Změnila jste názor?

„Tento přístup uplatňuji od roku 1989 a vždy se osvědčil. Nejsou to hráči ani hráčky, kdo si může vybrat, zda půjdou do národního týmu, nebo ne. Vždy požaduji bezpodmínečnou ochotu obléknout dres národního týmu. Nelze se samostatně rozhodnout, že se vyléčíte a pak se vrátíte příští rok. O tom rozhodujeme my, společně s lékařským štábem národního týmu a klubem. Takže ne, názor neměním.“

Sledoval jste zimní olympiádu?

„Možná to zní banálně, ale to, co předvedla Brignoneová, je historický výkon. Úchvatné. Její rozhodnutí riskovat bylo mimořádné. Samozřejmě nás to ale nesmí tlačit k tomu, abychom nechali hrát zraněné sportovkyně. Tyto olympijské hry spolu s letními v Paříži opět dokazují, že Itálie je velká země. Musíme přestat koukat na trávník souseda a myslet si, že je zelenější.“

Můžete nám povědět o svém přátelství s Quesadou, trenérem italského ragbyového týmu?
„Často si voláme a píšeme si. Byl jsem si jistý, že argentinský trenér bude úspěšný. Když si vyberete trenéra z země s velkou tradicí, není zvyklý se potýkat s obtížemi. Argentinci jsou zvyklí vystačit si s málem a my jsme zvyklí být kreativní.“