Pro nadaci sledovala celý průběh her: „Jsme připraveni“

Diana Bianchedi je samá euforie. Slova z ní proudí rychle, snaží se šetřit čas, protože hry v Miláně a Cortině jsou za rohem a ona spěchá. Místopředsedkyně CONI je oficiálně ředitelkou pro strategické plánování a odkaz organizačního výboru. V podstatě už sedm let, od toho 24. června 2019, kdy byly v Lausanne přiděleny olympijské hry, musí být všude a ani na chvíli se nesmí nechat rozptýlit. Natolik, že v těchto hektických dnech pobíhá v teplákové soupravě mezi osobnostmi v kravatách. Dokonalá. Taková žena, která má doma dvě dobře uchované olympijské zlaté medaile, by měla být zvyklá ovládat své emoce. „A místo toho…“.

A místo toho?

„Je to pořádný adrenalin. Mluvila jsem o tom s předsedkyní MOV Kirsty Coventryovou, když jsme jely do olympijské vesnice podepsat Zdi míru. Cítíme se přesně jako týden před naším olympijským závodem: musíš si z hlavy vyhnat všechno, co nesouvisí s tím, abys podala 110% výkon. Vysvětlím to. Může se stát, že mi i dnes přijde na mysl nějaký nový nápad nebo možnost vylepšení, ale teď už stačí, je čas nasbírat energii a usmívat se. Moc málo lidí se usmívá, ale je třeba to dělat, protože nálada venku je dobrá, ba dokonce skvělá.“

Jaké ohlasy jste zaznamenala?

„Komise sportovců MOV, která, jak vás ujišťuji, v posledních letech nebyla zrovna shovívavá, velmi ocenila sportovní areály a zázemí, počínaje olympijskou vesnicí. Dnes jsem si prohlížela pokoje: dobře si pamatuji, když tu ještě nic nebylo, a nemohla jsem se ubránit myšlence, že brzy někdo na těch postelích bude plakat a někdo jiný si tam možná bude hýčkat svou medaili… Vesnička je výjimečná, v Barceloně jsem vzala své děti, aby viděly, kde jsem spala! V těchto dnech pak často chodím po areálu s dobrovolníky, mají úžasné příběhy: jeden z nich je tady s maminkou a přítelkyní, každý den dojíždějí z Turína a pracují v různých oblastech. Zeptala jsem se ho, proč, a on mi odpověděl: „Chceme uspořádat olympiádu.“ To je ta nejkrásnější věc. Proto jsem tak nadšená. Vytvořili jsme experimentální model a vím, že jsme odvedli mimořádnou práci.“

Takže je všechno v pořádku? Jsme připraveni?

„Jako sportovec, lékař a funkcionář jsem zažil 13 ročníků her: všechny začaly a všechny skončily, dokonce i během celosvětové pandemie. Takže ano, jsme připraveni a budeme připraveni. Pravděpodobně něco doladíme za běhu díky naší italské proaktivitě a přizpůsobivosti. Důležité je, aby to byla událost, kterou svět očekává, a od Itálie se vždy očekává opravdu hodně.“

K zahajovacímu ceremoniálu 6. se tedy blížíme s nadšením. Bude tomu tak i na konci her?

„Myslím si, že nadšení bude ještě větší, protože k němu přibude i nadšení pro sportovce, kteří zůstávají skutečnými protagonisty každé olympiády. I proto jsem ráda, že máme několik ceremoniálů, které všem umožní vychutnat si ten jedinečný a intenzivní okamžik.“

Jak moc jste se během této cesty změnila?

„Upřímně řečeno, byla to nejkomplikovanější životní zkušenost, jakou si pamatuji, a to z tisíce důvodů, a jsem ráda, že jsem si ji užila jako dospělá. Měla jsem rodinu daleko a po dlouhé době jsem se vrátila bydlet k mamince, do svého rodného města. Byla to velmi, velmi intenzivní zkušenost, která mě obohatila jak po profesní, tak po lidské stránce, s velmi těžkými i nádhernými okamžiky. Byla to skvělá škola, pro mě i pro spoustu mladých lidí, kteří s námi spolupracovali.“

Tady to máme, to proslulé „odkaz“. Slovo možná trochu nadužívané, ale pro ni vždy klíčové.

„Právě dnes ráno (včera, pozn. red.) jsme podepsali s organizacemi Airc a Esselunga manifest na podporu zdravého životního stylu. Přišla jsem tam v tréninkovém úboru z Milána-Cortiny, všichni byli velmi elegantní, ale záleželo mi na tom, abychom to udělali právě teď, abychom dali najevo, že ani v tak hektickém okamžiku nezapomínáme na závazek zanechat po hrách něco trvalého.“

Vraťme se k sportovcům. Italští sportovci vypadají, že jsou připraveni.

„Ano, panuje optimismus, který pramení z vědomí, že všichni absolvovali olympijskou přípravu na nejvyšší úrovni. Dnes ráno jsem potkala Elisu Confortolu, která s námi v roce 2019 stála na pódiu v Lausanne. Svůj proslov zakončila slovy: ‚Je mi 16 let, dopřejte mi prožít sen o olympiádě u nás doma.‘ Vidět ji teď v chodbách olympijské vesnice v italském dresu mě dojal. A pak jsou tu Goggia, Brignone a nemohu nezmínit Giovanniho Franzoniho… Ten jeho výraz, když pláče a líbá svou maminku, to se mi strašně líbí! A navíc je to člověk, který už teď šíří pozitivní poselství, vypráví mladým lidem, že to nevzdal ani v těch nejtěžších chvílích, to je fantastické. Doufejme, že bude připraven zvládnout ten tlak. Věřím, že on, stejně jako mnoho dalších italských reprezentantů, se připravil tak, aby na těchto hrách podal špičkový výkon. A věřte mi, že to bude těžké, protože někdy je snazší vyhrát, když jste na druhém konci světa. Ale pokud se vám to náhodou podaří doma, ta vřelost, kterou zažijete, je ohromující.“

Komise sportovců MOV velmi ocenila olympijskou vesnici

Diana Bianchedi
Místopředsedkyně CONI

Jakou známku si dáte jako organizátorka her?

„Plníme si svůj sen, vyhráváme výzvu, která se zpočátku zdála opravdu nemožná. Jak jsem již řekla, je čas se usmívat, a to i za tuto Itálii, která se ukázala jako jednotná ve svých rozmanitostích.“

Takže nám to hodnocení neprozradíte?

„Ale viděli jste někdy sportovce, který by si dal známku ještě před závodem?“