Lorenzo je připravený znovu vyrazit: „Letos jsem čelil jak Jannikovi, tak Carlosovi: prohrál jsem, ale pochopil jsem, v čem se ještě mohu zlepšit, a Perlas mi v tom může pomoci.“

Lorenzo Musetti prožil více než jeden život. Talentovaný mladík, otec dvou dětí a konečně i protagonista okruhu, kde si v roce 2025 zaslouženě vybojoval místo v Top 10. Ve 23 letech má ještě hodně co dělat a za čím jít, a proto se italská dvojka a světová osmička již rozbíhá k dalším cílům. Najít kontinuitu, přiblížit se k první dvojici, která se zdá nedosažitelná, a hrát hlavní roli v dresu italské reprezentace.

Lorenzo, v tenise je málo času na přemýšlení, ale bilance jsou zásadní. Kdybyste měl shrnout rok 2025, jaké by byly vaše hlavní úspěchy?

„Byl to rok plný premiér, které mě naplnily hrdostí a uvědoměním. Mezi moje nejvýznamnější momenty určitě patří finále v Monte Carlu, dvě semifinále v Římě a Madridu, debut v top 10, první semifinále na Roland Garros, čtvrtfinále na US Open. A pak, i když to bylo trochu namáhavé, nemohu opomenout postup do finále. Škoda, že jsem tam fyzicky dorazil trochu vyčerpaný…“.

Bohužel v nejlepších momentech, jako v Monte Carlu a Paříži, měl fyzické problémy. Totéž se stalo ve Wimbledonu, kde obhajoval semifinále. To vše zkomplikovalo kvalifikaci do finále.

„To je pravda, ale emoce, které jsem prožil v Turíně, byly neuvěřitelné. Ohromující jásot domácích fanoušků mi naháněl husí kůži a umožnil mi překonat únavu, která ti svazuje nohy a mozek a kterou lze překonat jen adrenalinem.“

Jako v pohádkovém zápase, který jste vyhrál proti De Minaurovi?

„Ano, to vítězství bylo opravdu pohádkové. Je to vzpomínka, která mi zůstane navždy, fotografie toho týdne v Turíně.“

V boxu seděla vaše partnerka Veronica, která čekala vaše druhé dítě. Teď jste čtyři, jak se změnil váš každodenní život?

„S příchodem Leandra se změnilo všechno a není třeba říkat, že jsme velmi šťastní. Ludovico nežárlí, naopak: myslím, že pochopil, že ten novorozenec není dočasné dítě, ale že je tu natrvalo. Oba jsou ještě velmi malí a Ludo si podle mě v příštích měsících více uvědomí, že má bratříčka: budou to citlivé okamžiky, které bude třeba zvládnout jako rodič, jako pár.“

Kromě rodiny se rozrostl i tým: José Perlas bude po boku svého dlouholetého trenéra Simone Tartariniho. Jak jste k tomuto rozhodnutí došli?

„Myšlenka přidat do týmu další osobu vznikla během týdne v Paříži, na Roland Garros. Procházel jsem skvělým obdobím, ale cítil jsem potřebu něčeho jiného, co by mohlo přinést něco nového mně, Simoneovi i celému týmu. Někoho, kdo by mohl přinést zkušenosti: José jich z tohoto hlediska má spoustu. Všechno jde velmi dobře, práce pokračuje a věřím, že nám dává mnoho podnětů k tomu, abychom se pokusili trochu zmenšit náskok těch nejlepších na světě.“

Bude Perlas cestovat s vámi do Austrálie?

„Ano, v těchto dvou měsících budeme cestovat všichni společně a pak se José a Simone budou střídat po zbytek sezóny. Ale během těchto dvou měsíců, zejména na začátku, je podle mě velmi důležité, aby se pracovalo společně. Abychom se stále více sehráli.“

Na antuce je už podle výsledků světovou dvojkou…

„Teď bude důležité ještě více se zlepšit na rychlém povrchu, který zabírá tři čtvrtiny sezóny. Letos udělalo rozdíl to, že jsem hrál lépe na rychlém povrchu a zlepšil se zejména v podání a úvodních úderech. Snažíme se tyto údery zdokonalit a věřím, že jdeme správným směrem. Jsem opravdu spokojený a těším se, až to zase začne.“

Jaký je cíl pro rok 2026?

„Určitě být stále konzistentnější, abych dohnal rozdíl na první dva. Během sezóny jsem měl příležitost čelit jak Sinnerovi, tak Alcarazovi a vždy jsem prohrál. Důležité ale bylo získat informace a já jsem pochopil, v čem se mohu zlepšit.“

A v krátkodobém horizontu?

„Chci se dostat do druhého týdne už v Austrálii: to je můj výchozí cíl. Loni jsem byl blízko, ale pak jsem prohrál zápas, který mohl dopadnout jinak a trochu by se otevřel pavouk. A pak, pokud vše půjde tak, jak doufám, hrát finále, aniž bych musel osm týdnů cestovat po světě. Tenis, stejně jako život, se skládá z jednotlivých epizod.“

Je ve vašich plánech i reprezentace?

„Jistě. Mrzelo mě, že jsem se musel vzdát finále v Bologni, ale byl jsem prvním fanouškem před televizí, když moji spoluhráči hráli o Insalatieru. V budoucnu doufám, že budu hrát hlavní roli a vybojuji si rozhodující pozici v italském týmu, což se mi zatím úplně nepodařilo.“

 Top 10, finále. Cítil jste změnu v pozornosti, kterou vám věnuje veřejnost nebo sponzoři?

„Není to první rok, kdy dosahuji dobrých výsledků, ale určitě jsem byl mnohem více na očích. I to, že jsem byl nejvyhledávanějším sportovcem na Googlu, mě příjemně překvapilo: jsem rád, že tolik fanoušků a milovníků sportu obecně vyhledávalo moje jméno. To byl opravdu velký krok vpřed.“