Bývalý hráč Chieva a úder hlavou z roku 2010 s Rumunem na stadionu Bentegodi: „Cristian se zrodil znovu s mentální silou, stejnou, jakou má jako trenér.“

Tlumený zvuk, pak ticho, nakonec světlo, které se znovu rozsvítí a osvětluje vše jinak. Pro Cristiana Chivu bude Bentegodi ve Veroně vždy začátkem i koncem zároveň, dramatickým zážitkem a začátkem druhého života. Ve stadionu, do kterého zítra poprvé vstoupí jako trenér Nerazzurri, prožil Rumun nejdelší den svého života: 6. ledna 2010, Chievo-Inter, volný míč, on a Sergio Pellissier hlavou proti hlavě. Po operaci zlomeniny lebky, která mu zanechala tak velkou jizvu, se čepice stala symbolem znovuzrození: Chivu ji sundával před fanoušky jako klobouk D’Artagnan. Dnes trenér Interu nepotřebuje ochranu, ale nezapomněl na poučení z těch dnů: vše je pomíjivé, na hřišti i mimo něj, proto nikdy nesmíme ztratit ze zřetele to podstatné. Dobře to ví i Pellissier, druhý protagonista příběhu, muž, který se jako čestný prezident snaží o znovuzrození Chieva, dnes hrajícího v D.

Pellissiere, co zůstalo patnáct let po tom střetu, který změnil vaše kariéry?

„Díval jsem se na míč a najednou jsem ho měl před sebou: byli jsme příliš blízko, abychom se vyhnuli. Zavřel jsem oči a bum, srazili jsme se. Také jsem velmi tvrdě upadl, moc si nepamatuji, co se stalo hned poté, jen velký strach. Cristiana odvezli do nemocnice, zatímco já se na chvíli vrátil na hřiště, ale musel jsem odejít, protože jsem už dobře neviděl.“

Kdy jste si uvědomil závažnost situace?

„Brzy, podle reakcí, hlasů, lékařů kolem. Ležel jsem na zemi, ale i tak jsem cítil, že jde o něco vážného. Chtěl jsem Chivu navštívit v nemocnici, naštěstí ve Veroně odvedli výjimečnou práci. Byli tam velmi dobří lékaři a myslím, že v tom neštěstí měl i štěstí, že se ocitl právě tam. Kdyby se to stalo jinde, možná by to dopadlo jinak.“

Chivu říká, že ten den pro něj začal druhý život. A pro vás?

„Ta událost mě velmi poznamenala, jsme lidé, a proto bezbranní. Já jsem měl prostě větší štěstí, že jsem neměl žádné fyzické následky. V našem povolání se bohužel takové věci mohou stát, ale jako profesionálové musíme okamžitě nastoupit na hřiště: není to snadné, ale v takových chvílích vás drží na nohou vaše mysl. I pro Chivu byla rozhodující mimořádná mentální síla: chtěl se okamžitě vrátit, udělal to a všechno si vzal zpět, vyhrál Triplete jako šampion. Samozřejmě, s odstupem času si uvědomíte, jak křehký je život. Řekněme jen, že naštěstí to nebyla moje ani jeho hodina.“

Jaký vztah jste si poté vybudovali?

„Vynikající vztah. Vždy se rádi zdravíme, několikrát jsme se viděli a často jsme o tom, co se stalo, mluvili. Ta neštěstí nás nepřímo trochu sblížila. Nikdy mě neobviňoval, věděl, že to byla herní epizoda. Je to výjimečný kluk, jako trenér dosahuje toho, co si zaslouží. Je krásné, jak hraje a co říká.

Překvapilo vás, že po Neapoli nehledal žádné výmluvy?

„Je to součást jeho charakteru, soustředit se pouze na hřiště, bez výmluv, bez plýtvání energií na ostatní věci: to je dnes vzácnost. Letos se mu první zápasy nedařily, ale měl sílu jít dál. Trenér je ten, kdo věří ve své nápady i v nepříznivých situacích.“

Líbí se vám jeho Inter? Chivu řekl, že ho teď baví trénovat.

„Jsem staromódní, pro mě je důležitá konkrétnost. A Inter je konkrétní. Hraje dobře, ale především je efektivní. Nebylo snadné začít znovu po starém cyklu, ale tým pochopil nové nápady. Ještě je před námi dlouhá cesta, ale současnost je příznivá, je vidět, že tým má trenéra, který miluje jeho barvy.“

Jako útočník, jaký máte názor na mladé útočníky Interu?

„Dokud je tu Lautaro, je to těžké, jak pro Pia, tak pro Bonnyho, ale je to také dobře, protože mají nejlepšího učitele přímo v týmu. Lautaro je jeden z nejkomplexnějších útočníků, jaký existuje, jeden z těch, kteří jako by pocházeli z fotbalu, který už neexistuje: být na místě jejich mladších spoluhráčů, snažil bych se pozorovat všechno. Pohyby, postoje, mentalitu. Zastavme se na chvíli u Pia, naděje pro celou Itálii: má kvality, odhodlání a osobnost, ale aby se udržel na vrcholu, potřebuje hlavu. A zdá se, že ji má.“

Může být tato Verona opravdu hrozbou pro Inter?

„Ano, ve Veroně má publikum velký vliv. Je to komplikované hřiště: pokud podceníte Zanettiho tým, riskujete. Vytváří mnoho šancí, i když skóruje málo, ale vpředu má rychlé a technicky zdatné útočníky.“

Kdy uvidíme Pellissiera jako manažera a Chivu jako trenéra znovu jako soupeře v Serii A?

„Doufejme, že brzy, bylo by to skvělé. Je to sen a snění nic nestojí. Pozor, my v Chievu rosteme: tým je v dobré kondici, je to opravdová parta, konkurenceschopná i na úrovni klubu, ale cesta do A je ještě dlouhá.“