Všechno to začalo v roce 1994, kdy jsme vyřadili jeho velmi silný tým do 21 let. Před několika dny přišly poslední šílenosti: „Ve finále v roce 2006 hrála Itálie jen 10 minut. A Sinner je Rakušan.“

Není nic nadělání. Jakmile Raymond Domenech uvidí špagety nebo cokoli, co připomíná Itálii, ztratí nervy, jako inspektor Dreyfus při pohledu na inspektora Clouseaua v Růžovém panterovi. Všechno to začalo v roce 1994, kdy jako trenér velmi silného týmu do 21 let (Zidane, Dugarry, Makelelé…) prohrál na penalty s Itálií Colonneseho a Delli Carriho. Cesarone Maldini mu o dva roky později oplatil stejnou mincí: porazil Vieiru, Wiltorda, Piresa a dovedl Itálii Brambilla a Ametrana do finále, kde vyhrála druhé mistrovství Evropy. V Raymondových očích se objevily první znepokojivé jiskry. Porážka v roce 1999 proti Tardelliho týmu do 21 let situaci ještě zhoršila. Obvinil nás z korupce a byl diskvalifikován.

Přechod do seniorské reprezentace situaci ještě zkomplikoval. Ve finále v Berlíně byl jen krůček od slávy, ale pak: hlavička Zidana, penalta Grosse a sbohem. Byl to propad. Vyřazen v prvním kole mistrovství světa 2010. Nantes (2020) mu dal poslední lavičku a po 4 zápasech mu ji vzal. Astrolog, zatčený za spekulace s lístky na MS 1994 v USA, hrál Čechova v divadle, šikanoval Freye, protože chytal v Itálii. Skoro jsme na to zapomněli, mysleli jsme, že se uzdravil, ale před pár dny Domenech zase vybuchl: „Ve finále v roce 2006 hrála Itálie jen 10 minut. I pro FIFA skončil zápas remízou. Gattuso hraje špatně. Sinner je Rakušan.“ Obsedantní mánii. Problém je, že se blíží dvacetileté výročí Berlína. Bude si pamatovat Materazziho a Grosse, tisíckrát uvidí Cannavara, jak zvedá pohár. Opravdu riskuje kliniku Dreyfuse. Buďte mu nablízku, pomozte mu.