Skvělý útočník, později manažer, Kalle slaví 70. narozeniny. „Tisková konference Trapa v Bayernu skončila ve zprávách. V 80. letech byl svět veselejší.“

„Když jsme byli děti, stavěli jsme si hřiště v Lippstadtu; sekali jsme trávu, sestavovali dřevěné brány a když školy zavřely na šest týdnů prázdnin, každý den jsme jen kopali do míče.“ Karl-Heinz Rummenigge slaví ve čtvrtek 70. narozeniny a s fotbalem žije už sedm desetiletí: jako kluk byl „fotbalovým řemeslníkem“, pak se stal hvězdou první velikosti a nakonec mezinárodně uznávaným manažerem: „Fotbal mě stále baví.“

A co vás na fotbale baví?

„Právě fotbal jako takový, protože vidím nové věci, které někdy fungují a někdy ne, ale fotbal byl vždy mým životem od dětství, baví mě se na něj dívat. Když jsem hrál jako mladý, bylo to to nejkrásnější, i na stadionu jako San Siro, kde každý gól vyvolával výbuchy radosti u fanoušků, u mě i u mých spoluhráčů.“

A co se týče gólů, který byl nejkrásnější?

„Ten, který mi zrušili, akrobatický, v zápase Inter-Rangers v roce 1984. Viděl jsem fotku, na které byla moje noha půl metru od obránce. Pak jsem dal další gól, snadný, hlavou, ale ten druhý byl mistrovský kousek, který mi ukradl německý rozhodčí.“

Nejtěžší soupeři?

„Bylo jich několik, hlavně v Itálii. Ale mezi nejtěžší řadím Beppeho, tedy Bergomiho, jako ve finále mistrovství světa v roce 1982. Claudio Gentile také nebyl na hřišti zrovna můj kamarád. A pak kupodivu Němec, Karl-Heinz Förster, velmi rychlý, soustředěný; ale v poslední sezóně v Bayernu jsem dal dva góly a on byl strašně naštvaný. Pak si vzpomínám na dost tvrdý souboj s Francem Baresim.“

Jaký?

„Derby v Miláně, hrálo se bez chráničů, faul milánského hráče, řez na holeně. V šatně mi doktor Benazzi chtěl dát injekci proti bolesti, ale pak bych nemohl hrát ve středu v poháru v Kolíně nad Rýnem. Nechal jsem si to zašít bez injekce, s ručníkem v puse, abych potlačil bolest. Ve středu jsem hrál se speciálními chrániči holení, dal jsem dva góly a vyhráli jsme 3:1. Stehy mi prospěly.

Kdy jste si uvědomil, že vaše osudová země je Itálie?

Přišel jsem v roce 1984, ale už předtím jsem měl v hlavě Itálii, pokud bych opustil Bayern. Chtěl mě Barcelona, abych hrál po boku Maradony, ale já jsem byl na dovolené ve vaší zemi a moc se mi tam líbilo. Měl jsem také úzký kontakt s panem Bonipertim, který občas přijížděl do Mnichova, aby si se mnou a mou ženou dal kávu. Byl to gentleman s velkou třídou. Chtěl mě přivést do Juventusu, já jsem mu řekl, že pokud se rozhodnu odejít, dám mu vědět.“

A jak jste ho zradil kvůli Interu?

„Ne, nezradil jsem ho. Vždy jsem se choval seriózně. Sandro Mazzola přijel do Monaka, aby mi nabídl smlouvu s Interem, tak jsem o tom informoval Bonipertiho. Potřeboval čas, protože si musel promluvit s advokátem Agnellim, ale řekl mi: „Pokud chceš, najdeme řešení.“ Mezitím jsem však již byl v kontaktu s Ernestem Pellegrinim. Rozhodl jsem se, protože se mi líbilo město Milán a klub Inter, a hned jsem se cítil dobře i díky tomu, jak mě lidé přivítali na stadionu.“

Pak tu byly podle legendy Mazzolovy slavné růže pro jeho ženu. Je to pravda?

„Sandro byl mazaný, přišel ke mně domů, šel do mé kanceláře zavolat Pellegrinimu, pak se vrátil do obýváku a řekl mi: ‚Prezident souhlasí, můžeme to udělat.‘“

A jak přesvědčil Trapattoniho, v době, kdy italští trenéři nechodili do zahraničí, aby v roce 1994 přišel do Bayernu?

„Já, Franz Beckenbauer a Uli Hoeness jdeme k němu domů do Cusana. Diskutujeme, pak mě požádá, abychom šli sami dva do kuchyně. Vysvětlil mi, že nechápe mé chování, protože byl mým trenérem v Interu, když jsem si poranil šlachu a přišel jsem o prodloužení smlouvy, na které už byla předběžná dohoda. Cítil se zodpovědný a ptal se mě, jestli na něj nejsem naštvaný. Odpověděl jsem, že ne, protože to bylo profesionální rozhodnutí. Řekl, že Ital by se tak nechoval. Potřásli jsme si rukou a on přišel do Bayernu.

Byla to na tu dobu moderní myšlenka.

„Ano, měl u nás potíže s jazykem, chodil za mnou a říkal mi, že němčina mu nejde, a já jako viceprezident jsem mu šel na hřiště pomoct jako tlumočník, chápal jsem, že má potíže. S ním to šlo dobře, hlavně při jeho druhém působení v Bayernu. A díky té slavné tiskové konferenci se stal miláčkem fanoušků.“

Jistě, „Strunz“ a hráči jako „Flasche leer“, prázdné láhve. Byl jste v sídle klubu?

„Ano, přišel tiskový mluvčí a řekl nám, abychom zapnuli televizi, protože Trap dal neuvěřitelnou tiskovou konferenci. Byl tam i Franz, bylo to poprvé, co tisková konference trenéra byla vysílána i ve zprávách. Trochu jsme se zasmáli, ale také jsme řekli: konečně někdo, kdo hráčům mluví na rovinu.“

Kteří hráči se vám líbili nejvíc?

„Útočníci jsou kořením hry, jak říkáme. Zejména křídla, jako Ribery, Robben, teď Olise. A střední útočníci. Také Luca Toni. Ten nebyl moc přesvědčený, že má jít do Bayernu.“

Jak jste ho přesvědčili?

„Jeli jsme do Brescie, do domu jeho agenta, a nakonec jsme se všichni hodně nasmáli, i Beckenbauer, který nerozuměl italsky. Odjeli jsme spokojení. Luca byl správná volba, kvůli gólům i kvůli jeho přístupu v šatně.“