Historický „Doc“ Rossoneri otevírá knihu vzpomínek: „Abych klukům dodal více cukru, přinesl jsem do Milanella koláč. Řekl jsem Van Bastenovi, aby se nenechal operovat. Kdyby mě poslechl, daroval by nám další 2–3 roky svého fantastického fotbalu.“
Ve svých fantaskních kronikách ho Carlo Pellegatti nazýval „synem Eskulapa“, v řečtině Asclepio, boha medicíny. Rodolfo „Rudy“ Tavana byl lékařem Milána Silvia Berlusconiho, vyhrál Ligu mistrů a mistrovské tituly, diagnostikoval a léčil.
Doktore Tavano, v roce 1987 vás Berlusconi povolal do Milána. Proč právě vás?
„Byl jsem traumatolog, dělal jsem pro atletický klub Pro Patria a národní tým v běhu na lyžích. Jel jsem se zdokonalovat do USA, mezi San Antonio Spurs (basketbal NBA, pozn. red.) a Dallas Cowboys (americký fotbal, pozn. red.). Milan měl jako lékaře doktora Montiho, který byl velmi dobrý, ale Berlusconi chtěl vytvořit komplexní zdravotnickou strukturu a vybral mě z osmi kandidátů na pozici ředitele této oblasti. Začal jsem s výživou. Palivem pro vysokou intenzitu je cukr a švédské studie z té doby prokázaly, že na konci prvního poločasu ho fotbalisté již vyčerpali.“
Zavedl jste v Milanellu slavný koláč, o kterém se tolik diskutovalo, aby se zvýšil příjem cukrů?
„Ano, sám Berlusconi byl překvapen, že každý jedl, co se mu zachtělo. Bylo třeba stanovit pravidla. Koláč se jedl jako svačina a předzápasový oběd, ale Berlusconi zavedl další novinky. Například každý lékař, od mě až po kolegy z mládežnického sektoru, musel být jednou týdně k dispozici. Mobilní telefony ještě neexistovaly, takže nám dali pager. Když zazvonil, musel jste běžet k telefonu a zavolat na ústřednu Fininvest, která vás informovala o naléhavém zásahu požadovaném tím či oním hráčem, pro něj nebo pro jeho rodinného příslušníka. Berlusconi chtěl, aby se hráči soustředili pouze na hru a aby klub řešil všechny jejich starosti, ať už šlo o horečku syna nebo nevolnost manželky.
„Byl skeptický, ale v roce 1988, když Sacchi vyhrál ligu, řekl, že jsme vyhráli, protože jsme zavedli novou sportovní medicínu. Doktor Monti mi říkal, že v dřívějším fotbale se kondiční trenér objevil na letním soustředění a pak zmizel, což se dnes jeví jako něco neuvěřitelného. My jsme z něj udělali stálou a trvalou součást. Začali jsme pracovat na prevenci svalových zranění a tendinopatií, které tvoří téměř 50 % zranění souvisejících s fotbalem, protože opotřebení je nevyhnutelné. V baseballu bude mít nadhazovač dříve nebo později problémy s ramenem.“
Anektoda o Arrigovi Sacchim, trenérovi, který jako první přivedl Berlusconiho Milán k vítězství ve všech soutěžích?
„Ve středu Arrigo pracoval na superrychlosti pomocí sprintů z kopce. Řekl jsem mu, že v atletice je přestali používat kvůli riziku natažení a natržení svalů. Arrigo mi odpověděl, že tato práce mu zaručuje vynikající tempo v zápase. Krátce nato si Evani při sprintu z kopce poranil flexory a Sacchi tuto metodiku opustil.“
A co Capello?
„Byl to hráč, rozuměl všem dynamikám, ale pro mě zůstává jeho postava spjata s finále Ligy mistrů proti Barceloně v roce 1994 v Aténách. Několik dní předtím v baru v Milanellu jeden novinář pronesl vtip, který se dostal do šatny: ‚Milan by se raději neměl dostavit, prohrál by jen 2:0 kontumačně.‘ Poté Sports-Predictions zveřejnilo fotku Cruijffa (trenéra Barçy, pozn. red.) s pohárem v ruce. Brankář Seba Rossi si ji všiml a rozeslal ji svým spoluhráčům, jako prvnímu Paolu Maldinimu. Cruijff řekl, že Barcelona koupila Romaria a do Milána přišel Desailly. To vše nás nabudilo. Tak jsme vyhráli 4:0 s úžasným výkonem. Desailly odehrál fantastický zápas, dal gól a strávil noc v posteli s silnými bolestmi hlavy způsobenými stresem po vítězství.“
Mluvíme o Marco Van Bastenovi, který ukončil kariéru ve 30 letech. Byl jste proti operaci kotníku oslabeného ztenčením chrupavky.
„Byl jsem proti první operaci, kterou měl provést profesor Marti v Sankt Moritz ve Švýcarsku. Poté zasáhl profesor Martens, aby napravil škodu. Van Basten ve své knize (Fragile, pozn. red.) píše, že chirurg mu řekl, že za dva měsíce se vrátí na hřiště, a on mu uvěřil. A pak dodává, že v Miláně byli všichni proti operaci. Bojoval jsem až do konce. Marti chtěl vyčistit chrupavku, já jsem Marco řekl, že není třeba odstraňovat tu minimální ochranu, která ještě zbyla. Nic se nedalo dělat a je mi to líto, protože mohl sobě i nám darovat další dva nebo tři roky svého fantastického fotbalu. Van Basten byl rozený sportovec. Když přešel k golfu, dosáhl handicapu 3. Jednou šel lyžovat, což nikdy předtím nedělal, a na konci dne mu instruktor řekl, že lyžuje, jako by měl za sebou dvacet lekcí. Měl přirozenou schopnost naučit se jakýkoli motorický pohyb. Marco zůstává mou největší lítostí.“
Chovali se všichni hráči Milána dobře?
„Byli to vzorní profesionálové, žádné stopy po nočních eskapádách. Někdy jsem chodil do restaurací, kde jsem věděl, že večeří, a ptal se, co jedli: nikdy nedělali žádné výjimky, i při výletech se řídili pokyny našeho výživového poradce.“
Gullit?
„Jednou večer mi zavolal: ‚Doktore, mám bolesti.‘ Bylo to v týdnu před zápasem Neapol–Milan 1. května 1988 (zápas, který Milánu přinesl první titul v berlusconovské éře, pozn. red.) a já se začal bát: ‚Ruude, přijď ke mně domů, do Via Novara.‘ Gullit přijde, prohlédnu ho, zjistím, že to není nic vážného, a řeknu mu: ‚Zůstaň u mě na večeři, no tak.‘ Jeden z mých dvou jezevčíků kousne Ruuda do lýtka. Dezinfikuji škrábanec a tím to končí. Druhý den ráno se Gullit objeví v Milanellu kulhavý a s nápadným obvazem na kousnuté noze: ‚Doktore, viděl jste svého psa? S Neapolí nehraju.“ Jdu do šatny a myslím si, že moje kariéra v Miláně skončila, že mě Berlusconi vyhodí. Když přijdu na hřiště, Gullit vychází s úsměvem a bez obvazu: „Doktore, byl to vtip!“
Další vtipy?
„Při mém druhém působení v Miláně oslavila tým gól napodobením mé zamyšlené chůze s rukama za zády. Otočili se ke mně a smáli se. Den poté Sports-Predictions zveřejnilo fotku a v popisku se mluvilo o záhadném jásotu.“
Měl jste co do činění i s Robi Baggio a jeho zničenými koleny.
„Byl to velmi seriózní profesionál, bylo jasné, že pro něj byla určitá část práce odlišná. Před tréninkem absolvoval rutinní cvičení na kolena. Byl velmi populární, zejména na Východě. Vzpomínám si na přátelský zápas v Asii, kde celý stadion skandoval jeho příjmení a překrucoval ho: „Bagghio! Bagghio!“
Při svém druhém působení v Miláně, mezi lety 2011 a 2017, zachránil život Antoniu Cassanovi.
„Po přistání na letišti Malpensa, při návratu z výjezdu do Říma, za mnou přišel Thiago Silva: „Doktore, Cassano není v pořádku, je zmatený.“ Doktor Mazzoni a já jsme ho našli na parkovišti. Chtěl se vrátit domů svým autem. Provedli jsme mu základní neurologické vyšetření, něco nebylo v pořádku. Řekl jsem mu: ‚Nastup si, ale tvé auto bude řídit doktor Mazzoni, který tě odveze do nemocnice.‘ Nevěděli jsme, co to je, mohlo to být ischemie, museli jsme jednat rychle, abychom omezili případné škody. Mazzoni zůstal s ním v pokoji, nebyla to asi snadná noc… Vyšetření prokázala, že se jednalo o neurologický problém, který měl původ v srdci. Cassano podstoupil operaci a problém byl vyřešen, znovu získal způsobilost k soutěžnímu sportu. Cassano mi poděkoval svým způsobem: „Na parkovišti mě tvá autorita donutila poslechnout.“ Mimochodem, několik let předtím trpěl stejným problémem Egidio Calloni (bývalý útočník Milána v 70. letech, pozn. red.). On měl dvakrát štěstí: nevolnost ho přepadla za volantem, sjel ze silnice a zachránil se.“
Musel jste někdy přimět hráče, aby opustil hřiště?
„Leonarda, kvůli úrazu hlavy: ‚Pane doktore, jsem v pořádku a zůstanu na hřišti.‘ Řekl jsem mu: ‚Ne, odejdeš a odvezeme tě do Niguardy.‘ Leonardo si dodnes nepamatuje cestu sanitkou. Podobná situace se mi stala s Donnarummou: dostal ránu do hlavy, ale nechtěl odejít. Řekl jsem mu: ‚Je mi líto, je tu druhý brankář, jedeme do nemocnice.‘ S hlavou se nežertuje. Když jsme jeli s Turínem do Wolverhamptonu v Anglii, zaujal mě fakt, že ve stadionu byla místnost s lékařem, který měl na starosti sledovat hráče s úrazy hlavy na videu. Vysvětlil mi, že na základě záznamů rozhodoval, jestli hráč s úrazem bude pokračovat ve hře, nebo ne.
Traumata obecně jsou podezřelá jako spolupříčina vzniku ALS, amyotrofické laterální sklerózy, která postihla a zabila mnoho fotbalistů…
„Mezi nimi i Stefano Borgonovo, kterého jsem měl v Miláně. Nevěřím v přímou souvislost mezi fotbalem a ALS, čísla to nepotvrzují. Existuje studie, která poukazuje na širší souvislost: ALS se častěji vyskytuje u lidí, kteří vykonávají fyzicky náročnou práci.“
Po Miláně byl v roce 2017 v Turíně.
„S prezidentem Urbanem Cairou, kterého jsem znal z dob Milána, protože pracoval s Berlusconim. Vždycky říkám: Toro bylo technicky v bankrotu, Cairo ho zachránil a vrátil do Serie A. Během mých let v Turíně byl vždy přítomný, chtěl mít situaci pod kontrolou, trochu jako Berlusconi v Miláně. V Torinu se mi dařilo dobře.“
Byl jste lékařským poradcem Pietra Ferrera, který zemřel v Jižní Africe, v Kapském Městě, během výletu na kole, což byla jeho vášeň.
„Pietra jsem poznal kvůli jeho poraněnému kotníku, léčil jsem ho v Milanellu. Poté mě vyhledal, protože chtěl ve Ferrero v Albě vytvořit řadu nápojů a potravin pro děti, které sportují. Dítě tráví dopoledne ve škole, odpoledne sportuje a musí jíst a pít odpovídajícím způsobem. Pietro zemřel ve věku 49 let na genetickou srdeční vadu, která nebyla zjištěna při vyšetřeních sportovní způsobilosti. Když jezdil na kole ve svých Langhe, doprovázel ho minibus s defibrilátorem. Neměl důvod se domnívat, že je v ohrožení života, byla to jeho bezpečnostní opatření. Bohužel v Jižní Africe byl sám.
Osud jako součást života. Je pravda, že Berlusconiho Milan mohl zmizet v mžiku, jako se to stalo Grande Torino?
„Na konci září 1987 jsme hráli na neutrálním hřišti v Lecce zápas Poháru UEFA proti Gijonu (výhra 3:0, pozn. red.). Vrátili jsme se do Milána letadlem ATR 42. To samé letadlo se stejnou posádkou se o dva týdny později zřítilo na horu v oblasti Como, když letělo z Linate do Kolína nad Rýnem (37 obětí, pozn. red.). Co jiného bych mohl dodat?“
