Novinářka z Emilia, tvář fotbalu na Mediaset: „Na střední škole jsem snila o tom, že budu sportovní novinářkou: podařilo se mi to. Mám krásnou práci, jsem privilegovaná, rozhodně nechodím do dolu…“

Příběh Monicy Bertini začíná v Traversetolo v provincii Parma, kam se vrací, kdykoli může, a kde má její rodina restauraci. Prkénko s uzeninami a smažená torta jako předkrm a pak si nenechte ujít cappelletti v bujónu; vášeň pro fotbal, která ji provází odjakživa, od prvního zápasu, který viděla na stadionu (Milan v Lize mistrů spolu s tátou a dědečkem), až po ty, o kterých vypráví ve své kouzelné krabici, která se z vysněného místa stala domovem. „Televize byla mou chůvou, když rodiče pracovali, a úplně mě pohltila. V druhém ročníku základní školy jsem v eseji napsala, že chci dělat toto: sportovní novinářku v televizi.“ Přání se splnilo. Začala v emiliánské televizi, pak přešla do Sportitalia, SkySport, nyní je tváří Mediaset, ale nechtějte po ní, aby hrála fotbal, pokud to není pro dobrou věc: „Nemám moc smysl pro sebeironii, pokud se mám nechat vysmívat, raději se tomu vyhnu. Dělala jsem to jen při charitativních akcích. Jako dívka jsem se nejprve věnovala artistické gymnastice a poté atletice, vždy jsem byla startérkou v štafetovém běhu přes překážky; byla jsem docela dobrá na regionální úrovni, nic víc. V mém životě nakonec vždy dominoval fotbal.“

Jaká byla vaše cesta?

„Když jsem začínala, nebylo v sportovních pořadech mnoho žen. Myslím si, že zvyšování počtu žen ve studiích by nemělo být povinností, jinak se místo odměňování zásluh dochází k nucení, které není dobré. A věřte mi, že prostředí, ve kterém pracuji, není machistické, jen více mužské. Chlapcům a dívkám, kteří chtějí dělat tuto práci, říkám: nemějte iluze, ale pokud jsem to dokázala já, která jsem začínala v malé vesnici a musela jsem se vypracovat, můžete to dokázat i vy.“

V jednom starém rozhovoru řekla, že krása přesto hrála v její televizní kariéře určitou roli.

„Ano, ale vždy jsem si byla vědoma toho, že vzhled je jen část a především ta, která nejdříve zmizí. V průběhu let vždy přijde někdo hezčí a mladší než ty, ale aby tě vyřadil, musí přijít někdo lepší. Možná ano, s méně výrazným obličejem bych měla na začátku větší potíže zanechat stopu, nejsem pokrytec, ale pak se projeví schopnosti. Nějakou dobu jsem moderovala pořad na stoličce a řekla jsem si: dobře, riskuji, že mě budou víc sledovat než poslouchat, ale s ambicemi, které jsem vždy měla, mě mohla stolička zastavit? Věděla jsem, že nakonec vyniknu díky svému obsahu, který bude obdivován víc než moje nohy.“

Považoval vás někdo za hezčí než schopnější?

„Pravděpodobně ano, ale nikdy mi to neřekli do očí. I na sociálních sítích najdete hloupé nebo vulgární komentáře, ale naštěstí je jich málo, naopak mi řekli, že jsem téměř „výjimka“, protože mám velmi nízké procento negativních hodnocení.“

Dostala jste někdy nevhodné zprávy od lidí ze svého okolí?

„Vždy jsem je brala s nadhledem a úsměvem, ale ano, dostávala jsem je, dokonce i od fotbalistů.“

Jednoho jste si vzala, Giovanniho La Cameru.

„Byli jsme mladí a po svatbě jsem začala svou ‚kariéru‘, možná jsem ho zanedbávala, ale vždy jsme se navzájem podporovali. Nakonec jsme si uvědomili, že jsme spíš přátelé než manželé. Teď máme jiné životy, Giovanni má krásnou rodinu a já jsem za něj šťastná.“

A jste šťastná i v soukromém životě?

„Velmi. Život mi dal druhou šanci a teď jsem s člověkem, který mě velmi zlepšil a umožnil mi vidět novou duhu po bouři.“

Na Googlu uživatelé spolu s jejím jménem hledají: soukromý život, věk, plat, fanoušek.

„Věk není žádné tajemství, jsem hrdá na svých 42 let. O platu ráda říkám, že nikdy nesmlouvám, beru to, co mi dají. Je to otázka vděčnosti, myslím, že mám povinnost být taková vůči lidem, kteří by chtěli být na mém místě. Mám krásnou práci, privilegovanou, rozhodně nechodím do dolu…“.

Být veřejnou osobností však také znamená vystavovat se nepříjemným situacím, jako jsou například odvážné fotomontáže s vaší tváří. Jaká byla vaše první reakce?

„Začnu tím, že to všechno začalo loni fotkami, na kterých jsem byla v poutech, s monoklem, uprostřed bankovek, doprovázenými absurdními titulky: „Monica Bertini zatčena“, „Takto zbohatla“. V té době jsem každý den vysílala pořad „Diario del giorno“ a myslela jsem si, že je samozřejmé považovat je za falešné. Nicméně jsem vše nahlásila poštovní policii. Škoda však, že po nich se následující fotomontáže staly velmi explicitními a moje tvář byla na tělech nahých žen. To mě vyděsilo a rozzlobilo. Šla jsem za právníky, bylo zahájeno vyšetřování a oni našli ty obrázky na té hrozný stránce. Vystavila jsem se riziku, když mi to poradily policejní síly, a udělala jsem to, protože vím, že moje svědectví mohlo pomoct jiným ženám, které se cítily špinavý a bály se to nahlásit. Ale nikdy není pozdě.“

Existuje přátelství v práci?

„Jistě. Už roky chatuji s kolegyní, jsme si velmi blízké a solidární, radujeme se z úspěchů ostatních.“

Červen 2014, váš první příspěvek na Instagramu: vy v bílém kostýmku při moderování na Sky. Když se ohlédnete zpět, co byste té Monice řekla?

„Že byla skvělá a že jsem jí to říkala příliš málo. Vždy jsem od sebe vyžadovala hodně, možná až příliš. Dnes bych ji pohladila a řekla jí, že si zaslouží komplimenty, které dostává, díky svému studiu, serióznosti a vášni.“