Kimi vypráví: „Když se vrátím domů do svého pokoje, cítím potřebu odpočinout si od motoristického sportu. Brzy se přestěhuji do vlastního bytu, ale jako hospodyňka jsem katastrofa. Co jsem se naučil za jednu sezónu? Naslouchat sám sobě.“

Když mluví o svých snech, jeho oči jsou stále stejné. Stejně jako kudrnaté vlasy, které mu padají do tváře a prozrazují jeho devatenáct let. „Necítím se změněný, jen jsem vyrostl,“ přiznává Andrea Kimi Antonelli, který se loučí se svým debutovým rokem ve Formuli 1 s Mercedesem. „Hodně jsem se naučil a to je teprve začátek.“ Rok maratonce, mezi vzestupy a pády, které mu umožnily „stát se skutečným pilotem F1“, pod mediální pozorností těch, kteří debutují v nejvyšší sérii v top týmu a zdědí místo Lewise Hamiltona.

Jaká byla tato první sezóna?

„Rok plný vzestupů a pádů. Prošel jsem mořem událostí, obtíží, uspokojení a když se ohlédnu zpět, mohu říci, že jsem šťastný, protože se mi podařilo překonat těžké chvíle, jako například pokles výkonnosti v polovině sezóny. Byla to lekce, kterou si ponesu s sebou po celou svou kariéru, protože mi umožnila udělat mentální skok, který mi bude v budoucnu užitečný.“

Co Kimi před rokem nevěděl o Formuli 1?

„Nevěděl, že má věřit svému instinktu. Naučil jsem se více naslouchat sám sobě, i co se týče řízení, a zůstat soustředěný, aniž bych myslel jen na konečný výsledek. Letos se mi někdy stalo, že mě ovládla frustrace a do rozhodujících momentů jsem vstupoval se špatným přístupem, protože jsem myslel více na obranu než na útok.“

Co bylo zlomovým bodem pro nový start po obtížném období v polovině sezóny?

„Určitě mi hodně pomohlo návrat k původnímu zadnímu odpružení, pak jsem po Monze měl schůzku s Totem a Bonem, mým inženýrem, kteří mi řekli, co jsem dělal špatně, a pomohli mi pochopit, jak provést skutečný mentální reset.“

Pláče se ve Formuli 1?

„Já pláču. V tom těžkém období jsem hodně plakal. Bylo to pro mě velmi těžké, hlavně psychicky, protože jsem začal pochybovat o sobě samém. Přijdeš do Formule 1, je to tvůj životní sen, na kterém jsi tak tvrdě pracoval, a po skvělém začátku sezóny se ti najednou nedaří tak, jak bys chtěl. Bylo to těžké. A také mi chyběla vyrovnanost a jasná mysl, kterou mají zralejší piloti než já, když čelí obtížné situaci.“

Bylo tam ale také mnoho radostných okamžiků. Který z nich byl nejvýznamnější?

„Krásných okamžiků bylo mnoho. První víkend v Melbourne byl výjimečný: na startovním roštu před startem jsem si uvědomil, že se mi splnil sen. Pak první pole position v Miami ve sprintu, první pódium v Kanadě, ale také Brazílie s druhým místem a přidal bych Las Vegas, protože tam jsem se poprvé cítil schopen čelit závodu pouze podle instinktu, téměř jako by všechno ostatní neexistovalo.“

Jak se spí noc před Grand Prix?

„Někdy kvůli adrenalinu spím opravdu málo: v Brazílii jsem například startoval z první řady a hodiny jsem se převaloval v posteli, než jsem usnul. Jindy jsem zase tak naštvaný kvůli tomu, jak dopadla kvalifikace, že se nemůžu dočkat, až půjdu spát, abych na to nemusel myslet.“

Když se vrátíte domů do svého pokoje v Bologni, cítíte se stejně jako před rokem?

„Částečně ano. Koneckonců je mi teprve 19 let a můj pokoj doma u rodiny je místem, kde se zrodily mé sny. Stále potřebuji klid, cítit blízkost své maminky, tatínka a sestřičky. Když jsem doma, rád se scházím s přáteli, povídáme si o běžných věcech, odpočíváme od motoristického sportu, spíme a jíme mimo hotely. Jsem sice pilot Formule 1, ale pořád jsem kluk ve svém věku.“

A jak si vede v domácích pracích?

„Katastrofálně. Musím se to naučit, protože brzy budu bydlet sám, ale neumím prát, uklízet, vařit… Doufám, že mi máma přijde pomoct, protože jako „muž v domácnosti“ nejsem vůbec zručný. Lidi říkají, že jsem na svůj věk velmi vyspělý, ale v těchto věcech se musím ještě hodně učit.“

Jakou roli letos sehrál váš otec, kterého jsme často viděli po vašem boku?

„S ním jsem vyrůstal jako pilot, takže bylo zásadní mít ho po boku i ve Formuli 1. Příští rok už to tak nebude, protože jsem už nasbíral zkušenosti, ale vědět, že se na něj mohu spolehnout, stejně jako na svou maminku, sestru a přítelkyni, je velmi důležité.“

Změnil se váš vztah s Totem Wolffem?

„Toto mě zná od dětství a máme zvláštní pouto, které se letos ještě posílilo. Uměl mě motivovat a být na mě tvrdý, když to bylo potřeba. Je nejlepší v tom, co dělá, tím jsem si jistý.“

A co váš týmový kolega George Russell?

„Máme dobrý vztah založený na zdravé rivalitě. Samozřejmě se to v průběhu roku změnilo, protože vždy chcete porazit svého kolegu, ale zdravá rivalita je v týmu vždy dobrá věc.“

Jaký máš názor na rok 2026?

„Je tu velká nejistota: víme, kde jsme jako tým, ale nemůžeme vědět, kde jsou naši soupeři. Trávím hodně času v továrně v Anglii, v aerodynamickém tunelu a na simulátoru, abych viděl pokroky vozu. Je skvělé být součástí tohoto období vývoje a tvorby nového projektu, jsem velmi nadšený a nemůžu se dočkat, až zjistím, jak na tom budeme ve srovnání s našimi soupeři.“

Vzhledem k tomu, že se bude začínat od nuly s novými pravidly, myslíte si, že to může být pro vás mladé jezdce důležitá příležitost?

„Myslím, že ano. Vozy s efektem přilnavosti nejsou snadné na řízení, zejména na začátku: je těžké z nich vytěžit maximum, jsou fyzicky náročné, velmi složité… Proto bude změna na něco úplně jiného, jak tomu bude s novými pravidly, skvělá, protože od všech bude vyžadovat přizpůsobivost, hodně práce a flexibilitu.“

Verstappen vás označil za talent. Jaký to je pocit?

„Je to velká čest. Letos jsme s ním navázali krásný vztah a byl průvodcem pro všechny nováčky. Považuji ho za mimořádného jezdce a dostat od něj takové komplimenty je pro mě něco zvláštního. Nejkrásnější je, že můžeme mluvit o mnoha věcech, které nás baví kromě Formule 1, například o GT, které je naší společnou vášní.“

Mezi velikány, které může nazvat přáteli, patří Valentino Rossi. Dal vám nějaké užitečné rady?

„Řekl mi, abych se snažil ze všech sil a zůstal sám sebou. Nejkrásnější ale je, že s ním můžu trávit čas: byli jsme spolu v Misanu na MotoGP a chci ho požádat, abychom si na konci roku vyměnili helmy, to by pro mě bylo moc hezké. V minulosti jsme také jezdili společně na motokárách s kluky z VR46 a pokusím se zorganizovat další den, protože se spolu skvěle bavíme.“

Plánujete také den na okruhu se Sinnerem?

„Zorganizujeme to! Bylo by skvělé jet jak na motokárách, tak na GT, protože je to velký fanoušek a prý je i docela rychlý.“ 

Co vás na něm udivuje?

„Jeho mentální síla a vyrovnanost v obtížných momentech hry. Dokáže obrátit situaci na hřišti tím, že v sobě najde smrtící sílu. To je něco, co by chtěl mít každý sportovec.“

Jste dva mladí Italové, kteří přinášejí naší zemi velké emoce. Co to pro vás znamená?

„Je to neuvěřitelné, je to velká čest. Ale pro mě je to jen začátek, mám ještě hodně co dokazovat.“

Jako Ital sníte o tom, že jednoho dne budete řídit Ferrari?

„Pro mě je Mercedes všechno: věřili mi a pomohli mi růst. Chci s nimi vyhrát.“

Sezóna byla dlouhá a intenzivní. Teď je čas na dovolenou?

„Ano, ale zůstanu doma. Brzy začneme s přípravami na rok 2026, takže bude důležité co nejvíce dobít baterky, jíst dobré italské jídlo a na chvíli si vyčistit hlavu.“

Jaký dárek byste si přál najít pod vánočním stromečkem?

„Mít auto, které nám umožní bojovat v čele. Vyhrávat závody a možná, kdo ví, bojovat i o mistrovství světa. Tým se velmi snaží, aby nám poskytl nejlepší auto, a bude na mně, abych se pokusil udělat zbytek.“