Pro hráče z Brescia, MVP mistrovství světa ve volejbale („Ale ve finále si to zasloužil Romanò“), je to druhý světový titul: „Ve 23 letech jsem dosáhl nemožných cílů, nemám o tom přemýšlet.“

Oslava se konala v italské restauraci „A mano Bgc“ v Makati, centrální čtvrti Manily. „Jedli jsme, pili a zpívali,“ vypráví Alessandro Michieletto. „Zpívali jsme písničky od Sfera Ebbasta, rap, trap, všechno trochu ignorantské, abychom se rozparádili. Už v autobuse jsme dělali randál, všichni jsme skákali a tancovali na hudbu, kterou vybral náš DJ Luca Porro. Musím říct, že to byl velmi špatný DJ.“ A pak ještě noční projížďka. „Do hotelu jsme se vrátili kolem jedné hodiny, sbalili jsme si kufry a protože odjezd na letiště byl v 4 hodiny, šli jsme se projít po Makati. Uprostřed noci. Byl to krásný okamžik.“ Intimní okamžik, vhodný k tomu, aby si uvědomili, čeho tato skupina dosáhla.

Alessandro Michieletto byl zvolen MVP. Je to nejlepší hráč na světě…

„Ano, ta cena je taková, ale to neznamená, že jsem nejlepší hráč na světě. Mohl jsem jím být v tomto turnaji. A je to cena za celý turnaj obecně, ne za finále, protože jinak by měli ocenit Yuriho (Romanò, pozn. red.), který by si to zasloužil víc než já. Samozřejmě je to ocenění, které mě naplňuje hrdostí a trochu mi nahání husí kůži. Během předávání cen jsem byl velmi dojatý, což mi není podobné. Když se mluví o volejbalu, málokdy se rozruším. Ale tam jsem byl, a jak! Byl jsem zmatený z vítězství… Ale chci říct, že v našem týmu, vzhledem k tomu, jak jsme hráli od osmifinále, by si všichni zasloužili titul MVP.“

Cítíte se jako nejlepší ze všech?

„No, teď se asi zvýší očekávání mnoha lidí. A já se budu muset snažit potvrdit tento názor na hřišti. Potom zůstanu tím, kým jsem byl, a myslím, že vždycky zůstanu: někým, kdo hraje s lehkostí. Žádná cena mi nepřidá na úzkosti ani odpovědnosti.“

Zápas s Polskem byl představen jako souboj mezi vámi a Leonem. Ten řekl: „Určitě se cítím velmi silný, ale jestli bude Itálie silnější, to ukáže hřiště…“

„Ale právě o to šlo, byl to zápas Itálie proti Polsku, ne Michieletto proti Leonovi. S nimi jsme vyhráli jako tým, protože jen tak se dají vyhrát takové zápasy. Na tomto mistrovství světa bylo jasně vidět, že o výsledcích nikdy nerozhoduje jeden hráč. Až na Aleksandera Nikolova, který v Bulharsku dělá všechno sám, nebo téměř všechno.“

Po porážce s Belgií jste měl pocit, že to nezvládnete, že můžete být hned vyřazeni?

„Musím říct pravdu: ten zápas byl varovným signálem. Poté jsme ale, s veškerou pokorou, věděli, že můžeme porazit Ukrajinu, takže bych nemluvil o strachu. Jen jsme si opakovali, že pro nás začíná před ostatními fáze, ve které se nesmí dělat chyby. Je ale pravda, že jsme také trochu banda „blbců“, a tak se mezi zápasy s Belgií a Ukrajinou zrodil hit: mnozí z nás se týmového manažera Giretta neustále ptali: „Už jsi koupil lístky? Už jsi koupil lístky?“ Jako by bylo samozřejmé, že budeme vyřazeni. A protože po vítězství s Ukrajinou to nebylo nutné, mysleli jsme si, že to přináší štěstí, a stalo se to hitem. Giretto to slyšel opakovat před osmifinále i čtvrtfinále. A nakonec jsme byli poslední, kdo odjel domů.

Klíčovým momentem turnaje byl začátek osmifinále proti Argentině: začal jste 0/6 v útoku. Co jste si v těch chvílích myslel?

„Nebylo to jednoduché, ale v tomto ohledu jsem se za ta léta zlepšil. Jako mladý bych se z toho pravděpodobně nevzpamatoval. Teď se dokážu resetovat. A když pak dám pár bodů, znovu nabudu sebevědomí a chyby jsou zapomenuty. Pracoval jsem na tom.“

Když vás požádám, abyste zavřel oči a vzpomněl si na jeden svůj moment z tohoto turnaje, který si vybavíte?

„Jsou dva: obrana na diagonále Sasaka. A krytí při stavu 22:22 ve druhém setu, opět proti Polsku.“

Dva jako obránce…

„Přesně tak. V tom zápase se mi to moc líbilo: byl jsem dobrý v příjmu, obraně a krytí. Je pravda, že v krytí, když se pořádně natáhnu, pokryju hodně prostoru (smích, pozn. red.). V semifinále jsem odehrál zápas jako… Daniele Lavia.“

Jak velký podíl má Ferdinando De Giorgi na vítězství v tomto mistrovství světa?

„Je to klid. Schopnost dostat se z obtížné situace, jakou byl začátek tohoto mistrovství světa. Je to jasná hlava při řešení tak citlivého a těžkého zápasu, jakým bylo semifinále s Polskem. A schopnost, kterou nám předal, učit se z chyb. V tomto smyslu nám prohra v Nations League proti Polákům pomohla, když jsme se s nimi zde znovu utkali. On a jeho tým se takticky nijak nemýlili.”

Ve 23 letech má na kontě již dvě vítězství na mistrovství světa. A nyní se mistrovství světa bude hrát každé dva roky. Kam až se Michieletto může dostat?

„Je pravda, že dosahuji cílů, které jsou pro můj věk nemožné. Skoro si to ani neuvědomuji. A možná je to moje tajemství: jak se cítím na hřišti, bavím se, jsem v klidu. Bojím se, že kdybych se zastavil a přemýšlel o tom, co jsem dokázal a co jsem už vyhrál, bylo by to kontraproduktivní.“