Snowboardista je prvním Italem, který kdy dosáhl tohoto milníku: „První olympiáda v roce 2002 byla úplně jiná. Moje budoucnost? Každé ráno ve stodole. Ale možná i s olympijskou medailí na krku.“
Štěstí je studený vzduch na tváři. Pod nohama prkno, tajný elixír věčného mládí. Před ním, všude kolem, jen hory. To je scéna Rolanda Fischnallera, který se připravuje na své historické sedmé olympijské hry v Miláně a Cortině, ve věku 45 let, a stane se tak prvním Italem, který kdy soutěžil na sedmi zimních olympijských hrách.
Rolande, do zahájení her zbývá jen pár dní. Jak se cítíte?
„Skvěle. V sobotu jsem na Světovém poháru ve Slovinsku vybojoval pěkné druhé místo v fotofiniši. Baví mě jízda na snowboardu, což je to nejdůležitější. Nemůžu se dočkat, až budu v Livignu a budu moci soutěžit na těchto olympijských hrách doma.“
Jaké to bude, soutěžit v Itálii?
„Jelikož jsem již závodil na hrách v Turíně, vím, že to bude neuvěřitelné. Cítíte naprostou hrdost a radost. A navíc se těším na podívanou, kterou uvidíme v Livignu: díky velkému množství sněhu to budou nejkrásnější olympijské hry posledních let. Obrázky naší krásné Itálie bezpochyby obletí celý svět.“
Žádný italský sportovec se nemůže pochlubit stejným počtem účastí na zimních olympijských hrách
Bude to vaše sedmá olympiáda. Je to číslo, které na vás dělá dojem?
„Jsem nadšený z tohoto úspěchu, ale nejvíc jsem hrdý na to, že mohu říct, že jsem dal ze sebe všechno. Moje maminka mi vždycky říkala: ‚Když něco děláš, musíš to dělat dobře, nejlépe, jak umíš. A já se mohu podívat do sebe a říct, že jsem to udělal se snowboardem.“
Jaké máte vzpomínky na první hry?
„Byli jsme ve Spojených státech, v Salt Lake City, před 24 lety… Pamatuji si moře lidí, spoustu nadšení… když na to dnes vzpomínám, připadá mi to jako jiný svět: bez sociálních sítí, s úplně jinou komunikací. Pro mě to byla první scéna téhle úrovně, byl jsem jen kluk se svým prknem, vedený emocemi.“
A jakou radu byste dnes dal tomu klukovi?
„Řekl bych mu, aby se nenechal odradit neočekávanými událostmi. Trpěl jsem velkými bolestmi kolen, nevěděl jsem, jestli budu moci pokračovat v kariéře, a místo toho jsme tady. Takže bych mu řekl, aby si nedělal přílišné starosti.“
Ve své kariéře vyhrál téměř vše, ale chybí mu olympijské pódium, které mu uniklo na posledních hrách. Cítíte tlak, abyste ho nyní získal?
„Ne, jsem v klidu. Chci si užít tyto domácí olympijské hry a soutěžit na maximum. Fyzicky se cítím velmi dobře, takže bych lhal, kdybych řekl, že nemám žádné cíle, ale jsem v klidu.“
Označil jste italský tým za „nejsilnější v historii“. Co se vám na této skupině líbí?
„Kromě objektivních výsledků, které nám tato sezóna přináší, si myslím, že je tu spousta pozitivní energie, respektu, chuti bavit se a podávat dobré výkony. Je to správná kombinace, panuje napětí – to je před olympiádou normální – ale je to příjemné sportovní napětí.“
Moje děti jezdí na snowboardu, jsou v tom velmi dobré.
Roland Fischnaller
Italský snowboardista
Jaká je vaše role v této skupině?
„Cítím se trochu jako kapitán, nebo možná jako dědeček skupiny. S nejmladšími mám 27 let rozdíl a když jsem s nimi, moc se bavím. Společný trénink je pro všechny motivací a navíc mi kluci pomáhají s používáním sociálních sítí, nahráváním fotek…“.
Jak se vidíte po olympijských hrách?
„Jako klasický farmář z Jižního Tyrolska, každé ráno ve stodole, šťastný a hrdý ve svém údolí Val di Funes po boku své rodiny. Ale možná i s olympijskou medailí na krku.“
Vaše dvě děti, Heidi a Florian, také jezdí na snowboardu?
„Ano. Heidi v sobotu – když jsem skončil druhý ve Světovém poháru – skončila také druhá ve svém závodě! Jsou na prkně velmi dobří, talentu mají dost. Líbí se mi hlavně to, že se baví, jsou uprostřed přírody a učí se vše, co jim sport může dát.“
Co vás snowboarding naučil?
„Oddanost, nasazení, ale také zábavu a radost z toho, že dokážete dosáhnout něčeho velkého, co přesahuje vaše sny.“
A co vás naučily hory?
„Být ve střehu. Musíte je poslouchat, abyste pochopili, kdy mohou být nebezpečné. Když to dokážete rozpoznat, je to radost a krása.“
