Bývalý brankář: „Při prvním zastavení jsem byl nevinný, zaměnili zkumavky. Podruhé jsem podlehl…“

Angelo Pagotto si vybral dům v horách, aby pracoval na svém znovuzrození. Castagno d’Andrea je místečko plné klidu, zasazené do florentských hor, pár kilometrů od „řeky, která pramení ve Falteroně“, jak psal Dante v Božské komedii. Měl na mysli řeku Arno, jejíž pramen navštěvují tisíce turistů. Angelo se pustil do svého třetího života. V prvním vyhrál mistrovství Evropy do 21 let jako titulární hráč, když Buffona posadil na lavičku; ve druhém dostal dvě diskvalifikace za doping a užívání zakázaných látek: ta poslední trvala osm let a on bojoval s depresemi. Ve třetím, možná tom nejlepším, je spokojený v Apeninách.

Čím se dnes zabýváte?

„Trénuji brankáře Pistoiese, kde jsem odehrál svou první sezónu mezi profesionály. Jinak se mám skvěle: vstávám za úsvitu, koupu se v jezerech a věnuji se meditaci. Před Pistoiese jsem po skončení zákazu působil v Pratu a Avellinu v Serii C.“

Trvalo to od roku 2007 do roku 2015. Co jste dělal během těchto osmi let?

„Objevil jsem sám sebe, to, co jsem vydělal, už nebylo. Promrhal jsem to a ani nevím jak. Dva roky jsem pracoval v Německu jako kuchař a pizzař, pak jsem odjel do Ligurie, kde žijí moje dvě děti. Moje sestra mi našla místo skladníka v jedné firmě. Tam jsem poznal Carolinu a můj život začal znovu.“

Začněme od začátku, od života. Proč zrovna brankář?

„Přišlo to samo. Když to víte, tak to víte. Hrál jsem ve Verbanii, ale sportovní ředitel měl kontakty s týmy Serie A. Perinetti a Luciano Moggi, kteří v té době pracovali v Neapoli, si vyhlédli hlavního brankáře, ale on navrhl, aby vzali i mě. A nakonec jsem šel já. Perinetti mi řekl, že mě stál 140 milionů lir.“

Moggiovi řeknete ne. Proč?

„Bylo to v roce 1995. Ozvaly se Sampdoria a Juventus. V Janově byl Zenga, který už byl na konci kariéry, zatímco v Juventusu byl Peruzzi, stálý brankář. Chtěl jsem hrát a odmítl jsem Juve. V té době měl hlavní slovo on, po první diskvalifikaci mě všechny kluby Serie A odmítly.“

Největší lítost je, že jste opustil Sampdoriu?

„Ano, byla to blbost, to můžu říct. Prezident chtěl postavit tým kolem mě, ale po prvních zápasech přišel Milan s předběžnou smlouvou a já ji přijal. Psychologicky jsem už byl na San Siru, bylo mi 22 let: jak jsem mohl odmítnout?“

Zejména po vítězství Itálie na mistrovství Evropy do 21 let v roce 1996.

„Vrchol mé kariéry. Já jsem byl v základní sestavě, Buffon na lavičce. V těch letech jsme byli nejlepšími brankáři mezi mladými hráči. Byl jsem technický, výbušný. Nebyl jsem fenomén s nohama, ale kdo si toho v té době všímal? Gigi mi za ten šampionát dodnes děkuje. On, Buffon, ten, kdo vyhrál všechno, děkuje Pagottovi. Ve finále proti Španělsku jsem chytil penalty Raúla a De la Peñy. Byli jsme skvělá parta: já, Totti, Nesta, Cannavaro, Gigi. Kdyby se můj život vyvíjel jinak, možná bych s nimi mohl vyhrát i mistrovství světa v roce 2006.“

Kde začaly potíže?

„V Miláně. Tam jsem bez povšimnutí utratil 30 milionů lir měsíčně: večeře, oblečení, večerní zábava.“

Proto jste odešel do Perugie?

„Chtěl jsem hrát, jako vždy. Pak Gaucci řekl, že jsem prodal zápas…“

Proč?

„Pohádal se s Alessandrem Moggim, mým tehdejším agentem. V prvním zápase ligy jsme prohráli 4:3 s Juve. Já jsem udělal chybu, Peruzzi dvě. Míč té doby, Galex, když dopadl na zem, odskakoval. Gaucci šel do televize a řekl, že Tovalieri je bývalý hráč a že jsem zápas prodal. To mi všechno zkazilo. Stalo se to i v Terstu, ale jen proto, že jsem prezidentovi doporučil koupit zkušené hráče. V roce 2002 jsme byli v druhé lize první s týmem mladých kluků. On to odmítl a po první chybě řekl, že jsem zápas prodal. Měl jsem smlouvu na tři miliardy lir na tři roky a řekl jsem mu, ať si ji strčí někam, ale nebylo to moudré. Vypadalo to, jako bych měl co skrývat.

Omluvil se vám Gaucci někdy?

„Nepamatuji si, byl to teatrální člověk. V roce 2000, před tím slavným zápasem Perugia-Juve 1:0 v dešti, řekl, že pokud prohrajeme, pošle nás na soustředění. Měl zájmy spojené s Bankou di Roma, stejnou jako Lazio: chtěl, aby vyhráli oni.“

V roce 2000 přišlo první diskvalifikace za doping.

„Nespravedlnost. Šel jsem na test s dalším spoluhráčem z Perugie a dvěma z Fiorentiny. Zkumavka s močí byla zaměněna: já na to doplatil.“

Kdo byl ten druhý spoluhráč?

„Jména neprozradím.“

Druhá diskvalifikace v roce 2007.

„To byla chyba. Byl jsem v Crotone, kde byli lidé, kteří užívali zakázané látky. Poprvé mě požádali, abych to zkusil, a já jsem odmítl, pak podruhé, potřetí… počtvrté jsem podlehl, ale jen tenkrát. Potom jsem trpěl depresemi, bylo těžké přijmout, že se mi něco takového stalo. Nechal jsem si pomoct.“

Co byste řekl Angelovi před 15 lety?

„Nedal bych si žádnou facku. Dnešní klid je výsledkem těch chyb. Nebyl jsem pro to prostředí stvořený. Víte, kolik jsem mohl vydělat? Kolik peněz jsem promrhal? Nikdo mi nezůstal po boku, teď jsem začal znovu žít.“

Co dnes říkáte klukům, které trénujete?

„Ať si užívají okamžik. V životě se všechno rychle mění. Naučil jsem se to na vlastní kůži.“