Bývalý generální ředitel Juventusu vyloučený kvůli aféře Calciopoli: „Jako prezident italského fotbalového svazu myslel na svůj bývalý tým. Když odešel Umberto Agnelli, pro nás to byl konec. Tudor má loď a pojmenoval ji ‚Moggi‘.“
Jedna selfie. A pak další. „Požádat o milost? A proč? O milost žádá ten, kdo dostal doživotí…“. Luciano Moggi je mimo fotbal: vyloučení, rozsudek. Z toho fotbalu, který ho vždy vrací do centra ringu, když míč vstoupí do nejjedovatější oblasti.
Jedno selfie. A pak další…
„Tak je to pokaždé, když vejdu do baru nebo restaurace. Přijde vám to divné? Tady v Turíně ani jinde to divné není: zaplatil jsem, platím, ale nikoho jsem nezabil a lidé to vědí.“
Nikoho nezabil, ale rok 2006 změnil historii. Tehdejší prezident italského fotbalového svazu FIGC Franco Carraro se v pořadu Sports Prediction dello Sport rozhodl znovu otevřít tuto kauzu…
„Carraro říká, že vše vzniklo kvůli jeho politické chybě, jak jsem četl: v roce 2004 chtěl nahradit dva rozhodčí Bergama a Pairetta Pierluigim Collinou, oni se o tom dozvěděli a přišli mě požádat o podporu. Je to naprostý výmysl.“
Carraro nemá pochybnosti: tak to bylo.
„Takže… jen pro pořádek. V roce 2004 jsme s Milanem bojovali o titul a Carraro se snažil zvýhodnit Rossoneri, jejichž prezidentem v minulosti byl: „Prosím, řekněte mu, ať nepomáhá Juventusu…“, zněl jeho telefonát do Bergama. Adresátem toho „řekněte mu“ byl Rodomonti, rozhodčí našeho zápasu v Miláně proti Interu: samozřejmě neměl v úmyslu pomáhat Nerazzurri, ale Milánu v případě, že by Juve udělala chybu“.
Bývalá jednička FIGC také říká, že oba tituly měly zůstat neudělené.
„Ale neříká, čeho se dopustili vedoucí představitelé Juventusu. Neříká to, aby nepokračoval ve svých lžích. Nebyl to on, kdo přiznal, že se snažil pomoci některým týmům vyhnout se sestupu na úkor jiných? Místo toho mluví o rozhodčích, kteří za mnou přišli hledat ochranu. Jak to vysvětluje? V týdnu před zápasem Milán-Juve 8. května 2005 jsme podali odvolání, abychom získali zpět Ibrahimoviče, který byl potrestán třízápasovým zákazem startu: požádali jsme o televizní důkaz s asistentem Grisellim z Livorna, který měl říct, zda viděl nebo neviděl faul, který na stadionu nikdo neviděl, s výjimkou kamery Mediaset. V době, kdy jsme podali odvolání k Komisi, došlo k telefonátu mezi odpovědným za rozhodčí Milána Meanim a Bergamem. „Griselli je z Livorna jako já, Juve najde dveře zavřené…“, řekl hlas rozhodčího.
Kdo je dnes Luciano Moggi?
„Dědeček, kterého nejmladší vnuk požádá, zda může přivést domů kamarády z univerzity, aby mě poznali. Dědeček, který tráví většinu dne radami ohledně hráčů, které je třeba koupit: radami pro všechny, i pro nejmódnější manažery nebo trenéry.“
Dědeček s výčitkami?
„Působil jsem arogantně, nepochopil jsem, že určitý způsob chování, zejména v prostředí, jako je Turín, se nevyplácí, naopak: vždy jsem rád žertoval nebo provokoval.“
Moggi musel ustoupit: přemýšlel jste někdy o tom, že odejdete dříve?
„Stali jsme se nepohodlnými, vyhrávali jsme na hřišti a nejen to: akcionáři zvyšovali své dividendy. Když jsme podepsali smlouvu s Capellem, řekl jsem Giraudovi, aby zavolal Umbertovi (Agnellimu, pozn. red.): už tam nebyl, odešel. Antonio, který řídil, se ke mně otočil: „Pro nás je konec…“. Význam těch slov jsem pochopil o dva roky později.“
Týmy nebo hráči: příběh, který rád vzpomíná.
„Zola. Vzal jsem ho do Neapole jako Maradonova zástupce: nikdo na něj nechtěl vsadit, viděl jsem ho v Campobasso, hrál za Turris a nevedlo se mu dobře, ale bylo jasné, že má techniku a osobnost. „Diegovo dres? Jeden z mnoha,“ odpověděl poté, co nahradil Argentince a skóroval s Lecce. Maradona se rozzlobil.“
Ano, Maradona.
„V Moskvě se objevil druhý den: bylo příliš snadné poslat ho na tribunu, do tepla, tak jsem ho posadil na lavičku pod sníh. Nikdy nezacházejte s šampiony jinak, ztratíte důvěryhodnost v očích skupiny.“
Trochu biče, trochu cukru…
„Řekněme to takhle. Řekněme to Davidovi (Trezeguet, pozn. red.): do diskotéky se mohlo chodit jen tehdy, když v týdnu nebyly žádné poháry. Našel mě u vchodu do Hollywoodu a už tam nikdy nevkročil.“
Je Tudor trenér pro Juve?
„Igor je vůdčí osobnost, ví, jak na to: u nás se prosadil, i když nemá přirozený talent. Musí pochopit, ale on to pochopil, že jeho štěstí závisí na Vlahovicovi, ale že Vlahovic musí nastupovat z lavičky: tak může světu dokázat, že je silnější než ostatní útočníci. Pokud se Dusanovi bude dařit, můžeme pomýšlet na první čtyři místa, jinak to nevidím snadné. A každopádně bych sestavil tým s jedním záložníkem navíc, možná s jedním obráncem a s méně útočníky.“
Je Tudor váš přítel?
„Ve Splitu, ve svém rodném městě, má loď. Víte, jak ji pojmenoval? Moggi. Moji kluci mě všichni měli rádi. A stále mě mají rádi.“
