Bývalý gruzínský obránce, dnes starosta Tbilisi: „Rossoneri mají povinnost vrátit se do Ligy mistrů. Dnes se mi líbí Pulisic a Maignan.“
Čas mu zanechal jen pár stříbrných pramenů ve vlasech. Jeho postava však zůstala stejně silná jako kdysi. 4. února 2001 debutoval Kakhaber Kaladze v dresu Milána. „Na ten zápas si velmi dobře pamatuji: vyhráli jsme 1:0 nad Regginou gólem Leonarda a já byl se svým výkonem velmi spokojený.“ O dvacet pět let později se setkáváme s tehdejším gruzínským obráncem v hotelu v centru Milána, který si Kakha vybral jako základnu pro výlet do minulosti. „Ale sem jezdím často, je to můj druhý domov. Toto město mi dalo opravdu hodně. Přijel jsem sem velmi mladý a když jsem odjížděl, byl jsem už muž.“ Mezitím prožil deset sezón plných památných vítězství v dresu Rossoneri, než přestoupil do Janova a poté se dal na politiku. Dnes je Kaladze starostou Tbilisi, ale vždy rád nahlédne ke své staré lásce.
Kakha, je to stále váš Milán?
„Samozřejmě že ne, protože už tu není Silvio Berlusconi. A obecně se změnil celý italský fotbal. Když jsem přišel, byla Serie A nejlepší ligou v Evropě a světoví špičkoví hráči byli nejen v Miláně, Interu nebo Juventusu, ale také v Parmě, Fiorentině, Laziu nebo Římě. Dnes je technická úroveň mnohem nižší.“
No, vy jste vyhrál poslední Ligu mistrů v roce 2007 díky dvěma gólům Inzaghiho, který rozhodně nebyl technickým zázrakem…
„Pippo byl neuvěřitelný. Na tréninku jsme si z něj dělali legraci, protože nedokázal udělat deset nahrávek. Ale kluci, měl něco vrozeného, co z něj dělalo úžasného útočníka.“
Nejsilnější hráč, kterého jste musel bránit?
„Nevím, takhle z hlavy bych řekl Ibrahimovic: Zlatan měl mimořádnou fyzickou sílu a v derby, které jsme prohráli 2:1, mi dal opravdu zabrat.“
Má na vás nějaký vliv, že dnes Milán nehraje Ligu mistrů?
„Jak by neměl? Poslední den skupiny byl velkolepý, ale v určitém okamžiku jsem si řekl: „Něco tu chybí.“ A tím něčím byl Milán. Max Allegri má pravdu, když říká, že návrat do Ligy mistrů je povinností.“
Víte, že od 31. května už nejste jediným gruzínským hráčem, který vyhrál Ligu mistrů?
„Vím, vím. Měl jsem velkou radost za Kvaratskhelia, kterého osobně znám, také proto, že jeho otec hrál se mnou v Gruzii. Je to slušný kluk, až příliš plachý, a výjimečný hráč. A navíc, prozatím zůstávám jediným, kdo dvakrát zvedl Ligu mistrů (směje se, pozn. red.).“
Jsem stále jediným Gruzíncem, který dvakrát vyhrál Ligu mistrů
Kakhaber Kaladze
Vraťme se k Milánu. Allegri vrátil Diavolo na špičku tabulky po osmém místě v minulé sezóně: je to začátek vzestupu?
„Mnozí zapomínají, že když jsem přišel do Milána, věci nešly zrovna nejlépe. Klub několik let nevyhrál a v tabulce byl daleko od předních příček. Rozhodující byl později příchod Ancelottiho na lavičku. I dnešní Milán má za sebou několik sezón bez vítězství, ale Allegri odvádí skvělou práci: vrátil správnou mentalitu a Rossoneri se vrátili k týmové hře, což je první nezbytný krok k vítězství.“
Kritická poznámka: Ancelotti našel skupinu šampionů. Má dnešní Milan skvělé hráče?
„Jak jsem řekl, kvalita obecně poklesla, takže je těžké dělat srovnání. Tajemství našeho úspěchu však nespočívalo pouze v úrovni hráčů: můj Milan byl rodina, často jsme chodili na večeři a byli jsme velmi semknutí. Tento aspekt udělal rozdíl.“
Kdo se vám líbí v dnešním týmu?
„Pulisic má čich na góly, pak je snadné říct Modric, navzdory věku, který je blíže mému než věku mnoha jeho soupeřů (smích, pozn. red.). A nezapomínám na Maignana, jednoho z nejlepších brankářů na světě.“
A Leao?
„Vím, že v Itálii je velmi kritizován, ale je velmi silný jak fyzicky, tak technicky. Považuji ho za klíčového hráče pro Milán, který se chce vrátit k vítězství, bez jakýchkoli výhrad.“
Je v tomto Miláně nový Kaladze?
„Vybírám Pavloviče, protože je levák a hraje fyzicky jako já. Je ještě mladý a v některých ohledech musí dozrát, ale je na dobré cestě.“
Když už mluvíme o velkých obráncích, jaký dojem na vás udělalo, když jste před 25 lety potkal v šatně Paola Maldiniho?
„Řeknu jen, že jsem jako kluk měl v pokoji jeho plakát. Když Shevchenko, který byl se mnou v Dinamu Kyjev, podepsal smlouvu s Milanem, začal jsem ho bombardovat otázkami o Paolovi. Ale víte, dokud nejste uvnitř, tak si to opravdu neuvědomujete. Když jsem přijel do Milána a poznal ho, pochopil jsem, proč byl tak výjimečný: byl to skromný, výjimečný člověk, ještě předtím, než fenomenální fotbalista. Hodně mě naučil.“
Vzhledem k tomu, že jste vstoupil do politiky, něco jste se určitě naučil i od Berlusconiho…
„Jistě. Povím vám jednu anekdotu: v roce 2008 byla válka v Gruzii, strašná situace. Šel jsem za Berlusconim, protože jsem věděl, že má dobré vztahy s Putinem, a zeptal se ho, jestli by mohl něco udělat. Zavolal mu přede mnou a krátce nato byl podepsán mír. Silvio pro mě nebyl jen velkým prezidentem, podnikatelem a politikem. Především to pro mě byl velký člověk.“
Je pravda, že jste se svým přítelem Ševčenkem diskutovali o válce na Ukrajině?
„Mluvili jsme o tom několikrát. V Gruzii jsme zažili něco podobného: válka je něco strašného. Ale základní otázka pro mě zní: kam nás to všechno vede? Nemohu najít odpověď.“
