Bývalý útočník Milána a Neapole mezi politickým angažmá, univerzitou a lisovnou: „V politice můžeš dostat gól od někoho, kdo má stejný dres jako ty… U mě doma jsem věnoval aleji Diegovi.“

Pro Liedholma a Castagnera bylo potěšením ho vidět, pro Maradonu byl víc než jen útočným partnerem. Beppe Incocciati z Fiuggi byl někdo, kdo se nikdy nešetřil při hezkých akcích, a tak je tomu i dnes, v 61 letech. Jeho příběh je plný obětí a autobusů: „Jako dítě jsem ve Fiuggi trénoval s dospělými v Promozione, pak mi poradili, abych šel do Palestriny, jediného skutečného mládežnického oddílu v okolí. Každý den jsem vstával, jel autobusem do Anagni, do školy, dal si sendvič od maminky, jel autobusem do Palestriny, trénoval, jel dalším autobusem a domů se vracel až po desáté hodině. Tak to bylo až do toho dne v Ascoli…“.

Co se stalo v Ascoli?

„Turnaj s nejvýznamnějšími mládežnickými týmy Itálie, byl jsem nejlepším střelcem a nejlepším hráčem. Zagatti, velký obránce 50. let a trenér Primavera Milána, mě okamžitě přijal. Bylo mi 15 let, naložili mě do letadla a ocitl jsem se v Miláně. Hodně slz, stesk po domově, ale žil jsem si svůj sen a držel se ho, a za dva roky přišel debut v Serii A.“

Byla to doba Mundialita: byl tam AC Milán, Inter, zahraniční týmy…

„Ano, na San Siro přijel Flamengo s Leem Juniorem a Leandrem, Ajax s Cruijffem. Pak se Johan vrátil na zkoušku do Milána, ale kvůli problémům s kolenem ho nevzali.“

Právě tam jste začal zářit.

„Říkali mi, že jsem elegantní, a já jsem tomu uvěřil. Dodnes mi to říkají moji bývalí spoluhráči. V Ajaxu byl Van Basten, kluk jako já, který mě požádal o dres. Pak jsme se s Marcem spřátelili, sdílíme vášeň pro golf a často se potkáváme na hřištích. Jednoho dne mi řekl: ‚Víš, že doma mám ještě dres, který jsi mi dal na Mundialitu?‘“

Pak skončila moje kariéra v Miláně.

„Poslali mě na hostování do Ascoli, já, Vincenzi a Barbuti jsme dali spoustu gólů a vyhráli jsme druhou ligu. Do Milána přišel Berlusconi a za každou cenu chtěl Donadoniho, Atalanta za něj dostala mě, Icardiho a Piottiho. V Bergamu jsme se dostali do semifinále Poháru pohárů, pak do Pisy, byly to úžasné roky. Líbil jsem se prezidentům i lidem, dával jsem góly, ale byl jsem také jeden z těch, kteří dělají tunely, lobí… Kolik krásných individuálních akcí dnes vidíš?“

Povězte nám o Maradonovi.

„Diega jsem poznal už v Miláně, dal jsem svůj první gól v Serii A proti jeho Neapoli, vyhráli jsme 2:1. Pak jsem šel oslavovat a když jsem byl v klubu, přišel on. Večeřeli jsme spolu, smáli se, sblížili se. Jsme stejné znamení, oba jsme štíři, perfektně jsme si rozuměli. V Neapoli jsme byli přátelé s rodinami, byli jsme pořád spolu. Až na noc, on chodil ven a já ne.“

Viale Diego Armando Maradona.

„Udělal jsem to osobně, u mě doma, abych ho měl stále blízko, měl jsem ho moc rád. Mluvím jako dědeček, ne jako bývalý fotbalista: Maradona nám zanechal dvě velké lekce.“

Jaké?

„První: Diego se narodil ve slumu a stal se světovou jedničkou, takže si nikdy nemyslete, že vám život nenabízí žádné možnosti. Druhá: Maradonova kariéra skončila kvůli drogám, takže se jim vyhýbejte, zničit se je otázka chvilky.“

Díky vám se Diego smířil se svým synem. Jeho otec mě navštívil ve Fiuggi, vzal jsem ho na golfové hřiště a seznámil je. Nechal jsem je o samotě, sledoval je z dálky, jak sedí a mluví přes hodinu, a usmíval se. Maradona byl gentleman, měl plné právo se na to vykašlat. Místo toho uznal svého syna, který je dnes šťastným mužem.“

Maradona inspiroval i svůj nejkrásnější gól.

„V Budapešti, v Lize mistrů. Diego odkopl míč ze středu hřiště, já jsem ho patou poslal Carecovi, ten mi ho vrátil, já jsem ho zpracoval a levačkou poslal do sítě. Okamžitě jsme si rozuměli, je hezké si představit, že jsem mluvil stejným jazykem jako Maradona a Careca.“

Sny toho Neapole z let 1990-91 se rozpadly proti Spartaku Moskva.

„Prokletý zápas, v prvním zápase jsem trefil břevno a v odvetě tyč, další tyč trefil Francini. Kdybychom postoupili, narazili bychom na Real v krizi, měli jsme vše, co bylo potřeba, abychom se dostali na vrchol. Ale tam se začaly projevovat Diegoovy problémy a jeho nestabilita. Odjeli jsme do Moskvy bez něj, dorazil za námi soukromým letadlem, pohádal se s Bigonem, který ho nenechal hrát, Moggi se postavil na stranu klubu…“.

Dnes je poradcem ministra Tajaniho pro mládež a sport. Co je těžší, politika nebo fotbal?

„Ve fotbale máte tým, který má stejné dresy, všichni brání stejnou branku a snaží se dát gól do branky soupeře. I v politice mají všichni stejné dresy, ale pak se stane, že se někdo otočí a dá gól do vaší branky… Učím také na Tor Vergata, na fakultě tělesné výchovy. Nedávno jsem zkoušel asi čtyřicet budoucích sportovních profesionálů. Vidět spokojenost v jejich očích je nádherný pocit.“

Incocciati, olej, který voní góly.

„Nápad mého syna, který je agronom a oženil se s dívkou, která vlastní lisovnu. Do loga jsem místo písmene O vložil míč, produkt nejvyšší kvality.“

Viděl jste někdy jiného Incocciatiho?

„Ne, ale časy se změnily. S Liedholmem jsme před každým tréninkem dělali 40–50 minut individuální techniky. Dnes to nikdo nedělá, pak vidíte útočníky, kteří se dostanou do třetiny hřiště, neberou na sebe odpovědnost a míč se vrací zpět. Za mých časů i obránci, jako Baresi, Maldera, Collovati, si s míčem rozuměli, přeskakovali soupeře. Poslední produkty této školy vyhrály mistrovství světa v roce 2006, ale co jsme vytvořili potom? Skvělé fyzičky, málo techniky a národní tým, který vynechal dvě mistrovství světa a riskuje třetí. Vidím mnoho studentů fotbalu, ale málo lidí, kteří ho učí…“.